Za ztraceným duchem do Málagy a ještě kousek dál

S Čepelí Azylu u boku se Lucie Lukačovičová vrací do světa Azylu – organizace lovců nebezpečných monster. Ta totiž žijí i dnes a ubližují nejen lidem, ale i strašidlům.

O tom se přesvědčí lovec samotář Benedikt, který má k duchům a strašidlům vřelejší vztah než k vlastnímu bratrovi. Ostatně jeho nejbližšími společníky jsou golemka Yissl a nepostradatelný rádce, ironií sršící Gabriel, duch antikváře. Problém nastane ve chvíli, kdy se Gabriel ztratí neznámo kam a Benedikt musí požádat o pomoc šéfa pražské pobočky Azylu Gellérta. Jenže ten má úplně jiné starosti. Právě se totiž snaží vyřešit vraždu španělského exorcisty, který neohlášen, nezván přijel do Prahy a skončil tuhý na dlažbě jedné z uliček Starého Města. Starý lišák Gellért využije poučky „já na bráchu, brácha na mě“ a za příslib pomoci s pátráním po ztraceném duchovi přinutí osamělého lovce spojit síly s Benovým bratrem Teodorem. Pátrání po vrahovi i ztraceném duchovi zavede oba lovce do španělské Málagy.

„Vím, že si informační zdroje moc nemůžeme vybírat,“ zamumlala lovkyně, „ale stejně by zasloužil nakopat.“ „Souhlasím, ale dal bych na názor Yissl. Nenech hněv cloumat svou bytostí.“ Mírně se na ni usmál a Doňa Mireya úsměv automaticky opětovala. Povzdechla si. „Tak dobře. Jsi strašný… buddhista,“ pronesla, ale neznělo to nijak zle. (str. 113)

Čepel Azylu je přímočařejší než její starší sestra. Žádné dějové odbočky se nekonají, a tak může příběh uhánět kupředu rychlostí splašené motorky. Naštěstí Lucie Lukačovičová není jen pouhou epigonkou Františka Kotlety, ale jako vyzrálá autorka ví, že akce, která sice k příběhům o lovcích monster patří, není vše. A tak se kromě dobrodružné jízdy a hodně zajímavých soubojů s přepestrou směskou andaluských strašidel dočká čtenář také morálních dilemat.

Ta tentokrát neřeší ani tak jindy zákony Azylu přísně dodržující Teodor, jako spíš temperamentní Doňa Mireya, průvodkyně obou bratrů a členka španělské pobočky Azylu. Dívka měla k zavražděnému exorcistovi více než přátelský vztah a zmítá se mezi touhou po pomstě a přísnými pravidly řádu. Čepel Azylu je však dobrodružný příběh, nikoliv nudná meditace na téma rovnováhy mezi odpovědností a sebeuplatněním.

Oproti předchozímu dílu Zákon Azylu je díky oběma bratrům a jejich – ať již potichu, či nahlas pronášeným – jízlivým komentářům přítomno v románu víc humoru. Přibylo také popkulturních odkazů. Ale autorka jimi šetří a čtenáře nezahlcuje. Na řešení komplikovaného vztahu obou bratrů tentokrát nezbylo tolik místa, což je trošku škoda. Naopak konflikt mezi ortodoxním dodržováním pravidel a volnomyšlenkářstvím, kterému čelí Doňa Mireya, je hezkým zpestřením tohoto dobrodružství.

Napětí také pěkně zvyšují šikovně vyvážené přechody mezi tím, co dělá unesený Gabriel a Ben. Protože byť je duchem intelektuálem, není jen peckou sedící na zadku a čekající na vysvobození. Stejně tak je sympatické, že spoustu problémů řeší hlavní hrdinové pomocí zdravého rozumu a diplomacie, nejen vymítáním a mečem. O to více si pak čtenář užije originálně vypointované finále.

Yissl zatím tančila mezi ní a protivníkem. Dělají neviditelného toreadora! Uvědomil si Benedikt. Jako v Cortijo Jurado. (str. 294)

Čepel Azylu je čtivá a zábavná kniha se slušnou várkou cizích monster od autorky, která jim rozumí.

Vydala: Epocha, 2022
Autor obálky: Jana Šouflová
Počet stran: 400
Vazba: brožovaná
Cena: 349 Kč