Netvora v pátém svazku ukazuje další hrůzy války
Stýskalo se vám po prastarých lidožravých bozích, ukrutnostech a japonském art deco steampunku? Pokud ano, pak už jistě máte doma další svazek ze série Netvora. A pokud ho nemáte, určitě to jděte co nejdřív napravit.
Po návštěvě Dvora krve a zjištění dalších nehezkých informací ze své minulosti (a poodhalení stejně nehezké budoucnosti) má už Maika Půlvlčice všeho dost. Když zachytí zprávu o tom, že Federace chce zaútočit na Ravenu, město plné arkaniků, rozhodne se odsunout své plány na získání dalších úlomků masky šamanské císařovny a vydat se na pomoc těm, kdo to potřebují. Na její poměry jde jistě o nezvyklé chování, ale ani Maika není tak necitelná, jak se ráda tváří.
Marjorie Liu ukázala už v předchozích knihách, že se násilí a zrůdností různého druhu nebojí. Dítě války ovšem dokazuje, že pořád ještě má v tomhle směru kam jít, pořád může hranici ukrutností a násilí posouvat – a to už se párkrát zdálo, že překročila únosnou mez. Řada obrazů z tohohle svazku se čtenářům vypálí do mysli a možná některým slabším povahám způsobí noční můry. Na druhou stranu Netvoru asi žádné slabší povahy nečtou – a pokud se o to pokusily, odpadly nejspíš už někde ve druhém svazku.
Dítě války přináší opět několik retrospektiv, díky nimž se čtenáři dozvědí další střípky z kruté a smutné historie arkaniků i Federace, stejně tak se dočtou další drobnosti o nebezpečném řádu Kumaea. Vzájemné propojení jednotlivých aktérů dává zase o něco větší smysl, stejně jako jejich vztahy. A to, že se ukáže, co všechno se stalo v Konstantině, je už jen příjemná třešnička na dortu. Události se postupně propojují a řada věcí do sebe začíná hezky zapadat. Konečně se tak na obzoru rýsuje ucelenější obraz, jehož existenci zatím čtenáři sice tušili, ale nemohli si tím být zcela jistí. V páté knize to tedy přestává vypadat, jako by kolem sebe Marjorie Liu házela jen samoúčelně šokující útržky, a pomalu se začíná ukazovat hlubší smysl.
Vlivem toho, že se pátý svazek věnuje takřka výlučně jen boji o Ravenu, odpadla místy překombinovaná mytologie a s ní spojená historie, díky čemuž má tento díl velmi slušné tempo. Než se člověk naděje, je na konci a jen kouká, kde jsou další stránky.
- Netvora 3 – ne každý uprchlík může najít azyl
- Netvora 4 – Maika Půlvlčice je přece jen vyvolená
- Netvora v pátém svazku ukazuje další hrůzy války
- Netvora 6 – porušené sliby přinášejí jen neštěstí
- Marjorie Liu & Sana Takeda: Netvora 7
Emoce a atmosféra stále fungují na výbornou. I když je v některých okamžicích znát, že se Liu snaží tak trochu o emocionální vydírání, většinou jí to projde, protože kulisy příběhu i samotné vyprávění dokážou čtenáře snadno strhnout.
Stále mám ale pocit, že oproti prvním dvěma svazkům kvalitativně klesá výtvarná stránka komiksu. Přibývá šrafování, ubývá ostrých linií, barvy jsou čím dál tím tlumenější a vybledlejší a celá kresba tak velmi často připomíná spíš jen rozpracované skici než hotové panely. Když to srovnám s precizně propracovaným prvním dílem, opravdu tu postrádám detaily (obzvlášť co se týče mimiky) a větší art deco stylizaci, na kterou Sana Takeda původně nalákala tolik čtenářů. Možná je to celé záměr – ukázat i tímto způsobem hrůzy a špinavost války –, ale je to velká škoda.
Po příběhové stránce je Netvora stále skvělým kusem – originálním, hororovým a nezřídka nechutným –, kde je nutné udržet v hlavě tisíc a jednu drobnost. Jen se na ni kouká stále hůř a hůř…
Vydal: CREW, 2022
Scénář: Marjorie Liu
Kresba: Sana Takeda
Překlad: Filip Škába
Vazba: brožovaná
Tisk: barevný
Počet stran: 176
Cena: 499 Kč
