Mycelium – Zakázané směry vedou k Programu apokalypsy

Všichni čtenáři po tom toužili a taky se toho trochu báli. Možná tomu někdo v určitých chvílích už ani nevěřil. Ale je to tak – po necelé dekádě jsme se konečně dočkali. Sága Mycelium došla svého naplnění, byla dokončena a my už víme, jak to celé dopadlo.

Jistým problémem vícedílných ság je, že recenzenti nezřídka zažívají horké chvilky ve snaze vymyslet, co o knize napsat, aby se neopakovali a zároveň nevyzradili něco zásadního z děje. V případě závěrečného dílu něčeho tak monumentálního jako Mycelium to platí dvojnásob. Možná si teď řeknete, že tu mám chybu – Zakázané směry jsou přece sedmý svazek z osmi, tak jakýpak závěrečný díl! Jenže věc se má tak, že finále, jak ho Vilma Kadlečková napsala, bylo natolik dlouhé, že ho zkrátka bylo nutné čistě z rozsahových důvodů rozdělit na dva kusy. Proto tu máme Zakázané směry a Program apokalypsy, ačkoliv z obsahového hlediska se jedná pouze o jeden díl.

Tuto skutečnost dali v nakladatelství Argo najevo hned dvojím způsobem. Jednak průběžným číslováním, kdy Zakázané směry končí stranou 605 a Program apokalypsy začíná stranou 606. A pak také tím, že je závěrečný díl rozdělený na dvě přesně stejné části podle celkového počtu znaků – to znamená, že první část končí uprostřed kapitoly, uprostřed věty, dokonce přímo uprostřed slova. Věc celkem nevídaná, ale nebudeme si nic nalhávat, je to docela fikané a z Mycelia to zase dělá trochu větší unikát i co se týče zpracování (o krásách vázaného vydání si třeba povíme někdy jindy).

Další věcí, která sérii z vizuálního hlediska odlišuje, je fakt, že v procesu výroby sedmého svazku došlo k tiskové chybě – na obálce chybí název dílu a jméno autorky, je tam pouze název série, tedy Mycelium. I z toho v Argu docela rychle a dobře vybruslili a nakonec z toho udělali spíš přednost, což je v době papírové krize o to cennější. (Hmyzák Akkütlix je zkrátka bídák nejbídnější a heretické texty nesnese!)

Že jsem pořád neřekla, o čem kniha vlastně je? Inu, to máte pravdu. Tady bych ráda odkázala na předposlední myceliální besedu na podzimním Světě knihy, kdy Vilma Kadlečková prohlásila, že si zkrátka představila ten nejhorší možný scénář a uvedla ho do pohybu. Myslím, že to je velice adekvátní shrnutí toho, co můžete čekat, protože přesně to se na stránkách skutečně začíná dít. Mezi námi, ono se to tam odehrávalo už od samého začátku, ale teprve teď člověk dokáže ty drobné tragédie vedoucí k současnému stavu věcí zpětně patřičně docenit – nejen proto, že už ví ledacos i z dávné minulosti. Taky tu ale občas vyvstává nepříjemná otázka, kterou si pokládají i sami hrdinové: Bude to vážně tak strašné, jak nám tvrdí? Není to jen plané strašení?

• Opět bující podhoubí aneb ohlédnutí za Myceliem
• Mycelium VI – Vrstva ticha zahltila čtenářské smysly
• Mycelium VIII – Program apokalypsy jako civilizační plán

Největší zásluhy na různých druzích neštěstí v Myceliu má samozřejmě selhání lidského faktoru. Protože postavy v knize se – stejně jako v reálném životě – nedokážou dohodnout bez ohledu na závažnost situace a na to, že nezřídka chtějí totéž – jen toho hodlají dosáhnout jinými prostředky než spoluhráči (případně protihráči). Vždycky totiž dojde na ambice, snahu získat pro sebe co nejvíc, na pocity ukřivděnosti, žárlivosti, na neschopnost projevit důvěru a říct úplnou pravdu. A to je na tom to krásné (no, dobře spíš hořkosladké) – jak moc je Mycelium lidské, a tím pádem uvěřitelné.

I přes bohaté pozadí příběhu – přes ty hromady perfektně zvládnutého worldbuildingu, parádní náboženství a nespočet drobných příběhových nitek, které tenhle obrovský kus práce drží pohromadě – jsou to hlavně postavy, na kterých to celé stojí. Je jich tu hodně, žádnou nebudete mít rádi, a přesto o nich budete chtít číst dál.

V Zakázaných směrech už nastřádané chyby a charakterové vady jednotlivých aktérů dopadají na dění se silou, co dokáže snadno zlámat vaz. (A cestou sem už to pár jedinců potkalo, však víme svoje.) Sledovat, jak se postavy ve svém snažení míjejí, jak si – často i nevědomky – házejí klacky pod nohy, a jak proto pečlivě budované plány někoho jiného vyletí komínem, to je blaho. (Nejspíš lehce masochistické, ale koneckonců se vše odehrává ve světe, kde jsou lidské oběti zcela běžnou záležitostí a bez jisté porce masochismu zde nejde přežít.) Ty vteřiny, kvůli nimž se něco nestihne – nebo naopak stihne –, to je místy nervydrásající (stejně jako zabedněnost některých postav). A Vilma Kadlečková podle zachází ještě dál, když hrdinům i čtenářům pořád dává naději: Ještě je čas…

(Recenzi na závěrečný díl série Mycelium najdete zde.)

Ukázka

Vydal: Argo, 2022
Obálka: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná (bude i vázaná)
Počet stran: 608
Cena: 588 Kč