Hněv spravedlivých – vymodlený závěr trilogie

Publikováno: Autor:

Řadě různých sérií se nepodařilo na našem trhu prosadit a jejich vydávání bylo k nelibosti mnohých čtenářů ukončeno. Dlouho to vypadalo, že stejný osud postihne i trilogii Apokalypsa Z. Nakonec si však Manel Loureiro našel cestu do srdcí českých čtenářů (a do jejich peněženek) a po šesti letech se konečně dozvíme, jak to dopadlo.

Autor pokračuje v typu vyprávění, které započal ve druhém svazku. Z putování osamocené skupinky světem plným zombíků se stal sled nepříjemných událostí, hraničících leckdy přímo s katastrofami, kdy se hrstka přeživších kolem (stále bezejmenného) hlavního hrdiny snaží najít vhodné místo k životu. Přežití v divočině se změnilo na přežití v džungli společnosti, která bez ohledu na to, jak moc je svět v háji, pořád může klesat hlouběji do bahna morální špíny.

V Hněvu spravedlivých si Manel Loureiro pro hrdiny připravil další hromady nástrah a nepěkných překvapení. Tam, kde v prvním svazku s názvem Začátek konce kralovala perfektně zvládnutá stísněná atmosféra postupného úpadku a hrůz samoty mezi chodícími mrtvolami, tam nyní přešel autor do hrůz jiného rázu. A proti tomu, co skupinka hrdinů zažije nyní, byly některé události na ostrově Tenerife procházkou růžovým sadem. Po zombících a problémech s přelidněním a hladomorem si nyní autorovy postavy totiž vyzkouší, jaké to je žít v teokratické fašistické společnosti – volejte sláva a tři dny se radujte!

Manel Loureiro má velmi specifický – a poměrně zvláštní – styl vyprávění. Kombinuje ich formu s er formou a ještě k tomu sem tam přihodí pohled vševědoucího vypravěče, který jako by zpovzdálí sleduje okolní dění a s ním i události, které hrdinové nemohou nijak ovlivnit, ale blíží se k nim mílovými kroky. Čtenáři tak pěkně s předstihem vědí, že to bude průšvih a že to bude bolet. Díky tomu se však autorovi ve všech třech dílech podařilo vybudovat slušně gradující napětí. S atmosférou jedničky se sice následující díly nemohou rovnat, ale pořád text skvěle šlape a je znát, jak moc dobře má autor všechno promyšlené.

Jistá odosobněnost vyprávění v er formě sice ubírá emoce v případě, kdy se autor zbavuje různých typů postav (počty mrtvých se občas už ani nedají sledovat…), ale zároveň přináší velké množství detailů. Některé popisy každodenních všedností nebo určité myšlenkové pochody postav dělají z Hněvu spravedlivých – a potažmo celé trilogie – příjemně civilní čtení.

V příběhu se to sice hemží místy až trochu úsměvnými náhodami a hlavní hrdina je vskutku nebývale renesanční člověk, jehož vzdělání v tolika různých oborech bychom mu mohli závidět, přesto to všechno dohromady funguje. Možná je to tím, že celé vyprávění působí díky množství šikovně umístěných detailů a jejich použití velmi chytře. Nebo tím, že se tu nikdo nepouští do epických hrdinských činů a všechny události mají patřičný dopad. A možná je to tím, že bez ohledu na prožité útrapy a hromady mrtvých je v Apokalypse Z neustále přítomna jakási naděje. Podobné pocity jsem měla například z knihy Všemi dary obdarovaná, kterou mi Apokalypsa Z v tomto ohledu hodně připomínala. (Možná za tu podobnost mohly i houby, plísně a další chuťovky.) Z obou knih totiž dýchá navzdory tématu, jemuž se věnují, až podezřelý… optimismus. Ve výsledku je velice příjemné číst o tom, že bez ohledu na hrůzy kolem nemusí být všechno úplně ztraceno.

Hněv spravedlivých nevybočuje z mantinelů nastavených předcházejícími díly – i když tu není nouze o akci, pořád to jako celek působí až podezřele poklidným dojmem. Jedná se o důstojný a uspokojující závěr trilogie. Konec jako takový možná není až tak překvapivý, ale potěší. V rámci zombie škatulky představuje trilogie Apokalypsa Z jednu z nejlepších věcí, na kterou u nás můžete zatím narazit.

(Autorovi se tímto omlouvám, že jsem ho v recenzi na první díl nařkla z toho, že mi nepřipadá realistické, aby z karanténních oblastí dál létala letadla… Jak už teď víme, je to zcela běžné…)

Ukázka

Vydal: Argo, 2022
Překlad: Iveta Gonzálezová
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Cena: 448