Blake Crouch: Temná hmota

Jedny z posledních slov, která hlavní hrdina sci-fi románu Temná hmota slyší před propadem do podivné králičí nory, jež se tváří jako jeho život, jsou: ,,Jsi v životě šťastný?“

Jason Dessen je spokojený člověk, má milující ženu a skoro patnáctiletého syna. Učí na vysoké škole fyziku a svého rozhodnutí vzdát se slibné kariéry vědce kvůli rodině nelituje; jen občas pocítí takové malé píchnutí co by, kdyby… Znáte to. Stejně to má jeho manželka Daniela – mohla být uznávanou umělkyní – ale také pro ni je důležitější rodina. Jedny z posledních slov, která Jason slyší před propadem do podivné králičí nory, jež se tváří jako jeho život, jsou právě: ,,Jsi v životě šťastný?“. Asi by odpověděl ano, ale v tu chvíli se mu jeho bezpečný a klidný svět sesypal jako domeček z karet.

Štěstí. Toto téma řešíme všichni, a proto má i Temná hmota velký potenciál oslovit široký okruh čtenářů. Proč každý chce to, co nemá, a proč si myslíme, že jiný život by byl určitě lepší? Kniha pokládá spoustu morálních i filozofických otázek, víc, než jsem čekala. Rozebírá základní principy lidského chování, otázku identity, odpovědnosti… Co ze mne dělá právě mne? A dokonce i velice nezvyklou: Mohu přelstít sám sebe?

Kvantová fyzika, které nikdo nerozumí, ale dobře se o ní čte. Samé otázky obsahuje i nosné téma mnohovesmíru, kdy Blake Crouch využívá k cestování svých hrdinů mezi paralelními světy krychli a k vysvětlení Schrödingerův teoretický experiment z roku 1935. Myslím, že neexistuje nikdo, kdo by se v popkulturní tvorbě s touto slavnou interpretací s žijící/nežijící kočkou v krabici nesetkal. Jako zanícený čtenář sci-fi teorie autorů beru – nejsem atomový fyzik, takže si s nimi nelámu hlavu, což by bylo, už z principu, zbytečné. Hlavně moc nepřemýšlet… Přesto bych čekala od hlavní postavy románu více střízlivé logiky a zapálení pro věc a méně milostné posedlosti. Ovšem i geniální kvantový fyzik je jen člověk jako my ostatní.

Mrazivý příběh šťastného/nešťastného profesora přečtete na jeden zátah, zcela vás pohltí. Buďte si jisti, že všechno, co se může stát, stane se. Na většinu otázek v Temné hmotě autor také odpoví. Nejen jak se člověk mění svými prožitky, jak ho to formuje, jakého to z něj dělá člověka nebo jak se i dobrák dokáže dopustit strašných činů, které si ale sám před sebou lehce ospravedlní. A co teprve takové obyčejné věci, jako je střecha nad hlavou, jídlo a teplá postel – jejich důležitost si člověk uvědomí, až když je nemá.

Chcete vědět, jaká kniha je? Podívejte se na obálku: je nejen velmi graficky povedená, ale tak nějak pocitově odpovídá obsahu. Moc se mi líbí i překlad, kdy správná slova jsou na správných místech; vypadá to samozřejmě, ale vezměte si dva různé překlady nějaké knihy a uvidíte sami. Porovnávat s prvním českým vydáním z roku 2017 nemá význam, překlad Veroniky Volhejnové zůstal stejný, jen ta obálka zkrásněla.

Román Temná hmota bych doporučila spíše starším čtenářům, protože čím má člověk víc odžito, tím více si klade existenciálních otázek. S odpověďmi už to bývá horší.

Vydal: Laser, 2022
Překlad: Veronika Volhejnová
Vazba: brožovaná
320 stran / 399 Kč