Koubkova Smějící se bestie hlásí návrat do Odpočinku

Bývalé soukromé očko Vincent Krhavý v povedeném pokračování Posmrtné predace Viléma Koubka závodí s časem.

Básník české akční fantastiky, dítě internetu, mileniál a autor splatterových krváků Čepel entropie a Organická oprátka se v roce 2021 ponořil do temných vod noir detektivek a stvořil Vincenta Krhavého. Ten coby alkoholik se sebevražednými sklony, válečný veterán a životní cynik přijel do města Odpočinek, aby zde našel otce jistého velice mocného muže. O tom, co prožil ve městě, v němž dožívají přestárlí mileniálové, influenceři a youtubeři, vypráví román Posmrtná predace. Kniha Smějící se bestie, která rovněž vyšla pod křídly nakladatelství Host, je jeho přímým pokračováním.

„Jak jsem se dostal do kostela?“ „Jo, víš, ze všech míst v Odpočinku je tohle to poslední, kde bych tě čekala.“ „A já mám přitom knížky strašně rád a při každým úplňku obětuju Satanovi pannu a pořádám orgie.“ (str. 25)

Vincent i po všech eskapádách z předchozí knihy stále dluží nejmocnějšímu muži Odpočinku a dluhy je nutno splácet. Proto bývalé soukromé očko nafasuje novou práci. Záhy po propuštění z nemocnice nastoupí na čerstvě uvolněnou pozici knihovníka a faráře v jedné osobě. (Tady jsou ve výhodě ti, kdo si ještě pamatují události z předchozí knihy.) Oproti Posmrtné predaci je tento příběh mnohem přímočařejší a jednodušší.

Jakožto správce knihovny a příležitostná mrtvá schránka sloužící mocnému mafiánovi vede Krhavý docela pohodlný život. Alkohol, knihy a staré vinyly jsou fajn, kočka Lžička je taky bezva a staronová parťačka Mae (čerstvě povýšená na pomocnou knihovnici) si s bývalým soukromým očkem v chlastání nezadá a je mu nejen příjemnou společnicí, ale především skvělou oporou v práci knihovníka, přesto se Vincent záhy začne trochu nudit. Naštěstí jsou tu kromě protivných důchodců ještě neděle a povinnost otevřít kostel pro veřejnost a odsloužit mši. Anebo je to spíš začátek cesty do zatracení.

„Pro začátek řeknu ,modleme se‘, otevřu knížku na první kapitole a svěřím svý ovce do rukou sympatickýho zosobnění schizofrenie s protisystémovejma pindama, vysokou inteligencí a láskou k narušenejm lidem. V kterých jinejch rukách by se mohli cejtit bezpečněji než v těch Tylera Durdena?“ (str. 30)

Zprvu poloprázdný kostel se začíná postupně plnit mladými lidmi (slouží systémem rozmazleným důchodcům jako uklízečky, prodavači v supermarketech, poslíčci a fackovací panáci). Z Vincenta se záhy stává kazatel a internetová celebrita. A pak se tahle zpočátku nevinná hra zvrtne. To když se objeví sériový vrah, kterému je knihovníkova popularita trnem v oku. Začíná závod s časem. Závod o životy slavných, i když značně přestárlých influencerů. Podaří se bývalému soukromému očku dopadnout vraha, nebo alespoň přežít?

„Pro jedny jsi bezvěrec a zvrhlík. Jiní v tobě vidí naději a spásu. Skoro bych řekla, že si tu hraješ na svého oblíbeného komiksového hrdinu, ale k tomu by nám tu ještě chyběl nějaký upír.“ (str. 34)

Vilém Koubek rozvíjí příběh pozvolna. Po úvodní kapitole, v níž čtenáře hodí do vody, aniž by mu dal záchranný kruh v podobě informací o tom, co se dělo v předchozí knize, seznámí Vincenta s jeho novou prací. Autor nikam nespěchá, poklidný život knihovníka okořeněný tu střetem s protivnou „čtenářkou“, tu vedlejší detektivní odbočkou je však jen přípravou pro závěrečnou třetinu knihy. Jak Vilém Koubek pomalu a postupně utahuje šrouby, čtenář začíná tušit, že tenhle příběh nebude mít dobrý konec. Závěrečná třetina knihy je pak skvělým akčním a brutálním vyvrcholením téhle noirové jízdy.

„Tys to nečetla,“ vyrazím do útoku, jinýma slovama ke stolu. „Děláš machra a vychytáváš mý hlášky z Kulhánkovejch slabších knížek, rozhazuješ tu komiksový odkazy, ale nečetlas Klub rváčů,“ neptám se, oznamuju. V podstatě jí tím usnadňuju přiznání. (str. 34)

Smějící se bestie je především chytrou, depresí a alkoholem prodchnutou noirovou detektivkou, ale zároveň je i něčím trochu jiným. Už z těch několik málo úryvků je nad slunce jasné, že Vilém Koubek v románu skládá hold nejen Palahniukovi, ale i dalším spisovatelům.

„Jenže jak se ukazuje, cestování tě obohatí pouze tehdy, pokud skutečně cestuješ,“ vydá se na procházku knihovnou. „Jen v reálu nabýváš jakési, takové to… penzum dovedností a rozhledu. Pokud naopak dostaneš jen výcuc v podobě fotek a videonahrávek, je tvoje zkušenost extrémně plochá a prakticky bezcenná.“ (str. 78)

Zároveň se ústy svých hrdinů zamýšlí nad současnou internetovou generací (nejen, ale také) knižních youtuberů a influencerů. A mám-li být upřímný, z těchhle vět mrazí možná víc než z useknutých malíčků a zmasakrovaných důchodců.

Reinhard Heydrich prý řekl, že „Češi jsou smějící se bestie“. To samé lze říci o Vilému Koubkovi a Vincentovi Krhavém, ale ti se mileniálům a internetovým dětem vysmívají se stylem, černým humorem, sebeironií a grácií.

„V kostele vám nic nezjedná pořádek tak dobře jako nasraná basa z pekla.“ (str. 154)

Závěrem chci ještě pochválit krásnou obálku Jany Kilianové, ta je ještě o několik kočičích chlupů hezčí než ta předchozí.

 

Vydal: Host, 2022
Obálka: Jana Kilianová
Vazba knihy: brožovaná
264 stran / 349 Kč