Zjevy kosmické, řevy pozemské – s Karlem Doležalem a rock’n’rollem za záchranu světa

Když v roce 2019 vtrhl Karel Doležal s románem Zombie, chiméry a rock’n’roll do poklidného života nakladatelství Straky na vrbě, měl už na kontě povídky vydané ve sbornících Žoldnéři fantazie. Nyní se Axel a jeho přátelé vracejí ve volném pokračování zvaném Zjevy kosmické, řevy pozemské.

Doležalovy příběhy se odehrávají ve světě, ve kterém je magie stejně běžná jako chleba se salámem a v němž žijí vedle sebe nejen démoni, lidé, bohové a trpaslíci či elementálové, ale i rasy běžným autorům fantastiky zcela neznámé. Sylvány, genetickými chimérami a reptiliány se jeho Praha a Plzeň jen hemží. Nemluvě o Axelovi, frontmanovi kapely Möbius Cat, který je mlok. Příběh plný potrhlých nápadů, více či méně vtipných fórků a hlášek se točil právě kolem Axelovy kapely, která se snažila najít nového textaře.

„Deep down in Louisiana close to New Orleans,
Way back up in the woods among the evergreens
There stood a log cabin made of earth and wood,
Where lived a country boy named of Johnny B. Goode
Who never ever learned to read or write so well,
But he could play the guitar just like a ringing a bell.“

Zjevy kosmické, řevy pozemské jsou povídkovým románem, v němž se čtenář setká s Axelem a kapelou, stejně jako s chimérou Bětou a nemrtvou sylvánkou Mížou. Potká i postavy nové nebo postavy, které se v autorově předchozí knize pouze mihly, či se o nich jen někdo z hrdinů letmo zmínil. Navzdory tomu, že sám autor považuje Zjevy kosmické, řevy pozemské za pokračování Zombíků (a občas je v knize o předešlých událostech učiněna zmínka), sbírku lze číst, aniž by člověk znal předchozí autorovu knihu.

„Osmého listopadu šestnáct set dvacet u letohrádku Hvězda na
Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední
praporec – moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl
do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan.“

Hned v první povídce Největší lež na dalších čtyři sta let autor uvrhne čtenáře do bitevní vřavy. Tahle historická vsuvka ukáže, že bitva na Bílé hoře byla vlastně něčím úplně jiným, než se učitelé dějepisu snaží žákům tvrdit. Zároveň možná čtenáři pochopí, na jakých základech Doležalova Praha a potažmo celý svět fungují.

Nejpitomější dědictví vysvětluje, jak Axelův kamarád poustevník Jarda ke svému domu přišel. Případ karlínského vlka pak přivádí na scénu sylvánského ochránce Tomáže Lípu a jeho mladšího kolegu Jonáže Meruňku. Takřka detektivní pátrání po Měsíčním vlkovi, který krade občanům téhle krásné čtvrti z prádelních šňůr spodní prádlo, ukazuje autora v jeho nejlepší formě.

„He use to carry his guitar in a gunny sack
Or sit beneath the trees by the railroad track.
Oh, the engineers used to see him sitting in the shade,
Strumming with the rhythm that the drivers made.
The people passing by, they would stop and say
Oh my what that little country boy could play.“

Šílenství nejzazší hranice vychází z následujícího historického faktu. „V roce 1977 vypustila NASA do vesmíru sondu Voyager 2 a na přiloženou zlatou gramofonovou desku umístila písničku Johnny B. Goode Chucka Berryho jako reprezentaci hudby lidstva na Zemi.“ Karel Doležal poprvé a zatím naposledy vezme čtenáře do vesmíru, a to na palubu lodi, která má inkriminovanou nahrávku zničit. Je to tak trošku horor a tak trošku Doctor Who.

Projekt Vykopávka je příběh o tom, jak to může dopadnout, když spisovatele posedne duch říšského ministra propagandy. A pokud je tím spisovatelem umělá inteligence, je to ještě větší legrace. Termín technomág díky téhle povídce nabývá netušených významů.

Ve špíně je pravda je autorovou poctou internetovým hororům a zároveň asi nejtemnější povídkou svazku. Aspirant na božství Kryštof s průvodkyní Mížou podstoupí během podivného road tripu svou iniciaci. Tohle je asi nejslabší příběh, přesto se v samotném závěru knihy ukáže, že i jeho hrdina má k záchraně světa co říct.

„His mother told him someday you will be a man,
And you will be the leader of a big old band.
Many people coming from miles around
To hear you play your music when the sun go down
Maybe someday your name will be in lights
Saying Johnny B. Goode tonight.“

V povídce Piece of Mind konečně přichází ke slovu hlavní hrdinové Doležalovy předchozí knihy, členové kapely Möbius Cat. Když se ukáže, že její frontman Axel pozbyl polovinu mozku, nezbývá zbylým muzikantům nic jiného než po ní začít pátrat. Povídka je tak trošku variací filmu Pane, vy jste vdova.

Zachraňujete svět? Mlátit blbečky dovoleno. Další z takřka detektivních povídek, v níž hlavní hrdinka Běta pátrá v pražském metru po entitě, která krade cestujícím z nákupních tašek maso. To, že si v ní autor utahuje ze soužití zaměstnanců v korporátních kancelářích, je takový vtipný bonus.

„Go Go
Go Johnny Go
Go Go
Johnny B. Goode“

Jako mícha násilím vyrvaná z mozku nebohého pisálka pak celým textem zdánlivě zcela nesmyslně povlává série výpovědí mezidimenzionálního cestovatele Randolpha Cartera. Ta se v závěrečné povídce A pak se probudil… ve finálním střetnutí protne v totálním dechberoucím crossoveru se všemi ostatními povídkami (nebo s většinou z nich), aby v závěrečné povídce Druhá výpověď R. C. dosáhla konečného vyvrcholení.

Oproti předchozí knize Zombie, chiméry a rock’n’roll ubylo křečovitých vtipů a i autorův styl je vybroušenější. Také je hezké, jak se zápletky jednotlivých povídek navzájem vtipně prolínají. Například v jedné povídce sledují hrdinové televizní zprávy, v nichž hrdinové jiné povídky letí německým Haunebu. Velikou předností však nejsou ani tak různě vyskakující easter eggy a pop kulturní narážky, ale spíš to, že autor dokázal všechny ty na první pohled nesourodé povídky propojit do smysluplného příběhu, v němž má každá z povídek a každý z jejích hrdinů nejen své místo, ale především smysl. Za to mu tleskám.

Bonusem pro fanoušky knihy Zombie, chiméry a rock’n’roll je také to, že Karel Doležal poodhalil něco málo z historie svého pestrého světa a jeho obyvatel. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce po Galaxii jsou Zjevy kosmické, řevy pozemské rozhodně tím správným půllitrem piva.

Závěrem bych chtěl pochválit skvělou komiksovou obálku a vnitřní ilustrace nadané výtvarnice Evy Letákové, bez nichž by Doležalovy knihy nebyly ani z poloviny tak dobré.

„A to je vše. Když se teď dívám na tuhle knihu, říkám si, že tohle už ani není amalgám všech možných nápadů, ale rovnou jsem vymyslel několik vlastních slitin. Nehodlám v tom přestat.“ (Z autorova doslovu)

„Go Go
Go Karle Go
Go Go
Karle D. Go.“

(V recenzi byl použit úryvek písně Karla Kryla „Poslední Moravan“ a především text písně Chucka Berryho „Johnny B. Goode“, kterou milují všichni fanoušci filmu Návrat do budoucnosti.)

Vydal: Straky na vrbě, 2022
Ilustrace/foto: Eva Letáková
Autor obálky: Eva Letáková
Vazba: brožovaná
550 stran / 350 Kč