Petra Hůlová: Liščí oči
Ve svém prvním románu pro mládež se spisovatelka Petra Hůlová nebála popustit uzdu své fantazii a posílá dva mladé hrdiny ze současnosti přímo na začátek okupace v roce 1968.
Píše se rok 2020. Když Eda se Zuzkou uvidí v koupelně zrzavou lišku, nevěří vlastním očím. Liška přece v jejich pražském bytě nemá co pohledávat. Jednoho dne však místo lišky objeví v koupelně tunel, skrz který se dostanou rovnou do srpnového dění v roce 1968. V Československu zrovna začíná okupace vojsky Varšavské smlouvy, která má změnit chod země na desítky let. Děti se v minulosti hodně rychle vzpamatují a dojde jim, že mohou změnit budoucnost své rodiny. Můžou totiž zachránit svého dědečka Lišku, jenž v srpnu 1968 zahynul.
Původně jednoduchý plán týkající se pouze jejich rodiny se však brzy změní v akci na záchranu celé země. Děti jsou ve dne neviditelné, proto je pro ně docela snadné dostat se do letadla, které právě letí se všemi důležitými politiky na setkání v Moskvě, kde mají podepsat souhlas s okupací. Úkol Edy a Zuzky je jasný – zabránit tomu. Zachráněný dvacetiletý dědeček jim v tom pomáhá.
Zuzka s Edou zažijí na téměř čtyři sta stranách velké dobrodružství. Po Moskvě hledají politiky, s dědou vystupují v cirkuse a celý problém nakonec vyřeší na jedné stránce. Často probírají komunismus a kapitalismus, a to jak s dědou, tak s politiky, jako je Dubček, Biľak a Kriegel. Možná za jejich detailní znalosti může jejich táta dějepisář, ale sourozenci toho o tehdejší politice vědí mnohem víc než dnešní průměrný dospělý a zároveň o tom mají větší přehled než o dění v současnosti.
Autorka Petra Hůlová skrz děti kritizuje nejen předchozí komunistický režim, ale i současný kapitalismus, v němž se sourozenci a jejich rodiče nemají příliš dobře. Třeba jejich táta má jako učitel nízký plat, přitom je jeho povolání dost důležité, nemůžou si dovolit nájem a celé je to prostě hrozně nespravedlivé. Petra Hůlová taky upozorňuje na to, že bývalý komunistický režim se vlastně vůbec nepodobal myšlenkám původní ideologie. Z jejích slov vyplývá, že náš národ při vidině lepšího světa bez režimu rovnou sáhl po protikladném kapitalismu. Za všechno podle autorky může okupace v roce 1968, proto Hůlová posílá mladé hrdiny, aby této události zabránily. Nebýt okupace, naše země by podle autorky dnes byla vojensky neutrální, auta by skoro nejezdila, bytová krize by neexistovala a už bychom nic nedováželi z Číny. Autorka touží po ideálním světě a nebojí se kritizovat ani konkrétní oděvní značky. Jako kdyby snad švédská společnost s fast fashion mohla za celý problém s nadbytkem oblečení.
Třináctileté děti se celou dobu střídají ve vyprávění akcí nabitého příběhu, styl jejich promluvy se ale nijak zvlášť neliší. Snaha genderově vyvážit celý příběh proto trochu zaniká a nebýt grafického odlišení textů, klidně by se mohlo zdát, že vypráví jen jeden ze sourozenců. Nerovnost je přitom jedna z mnoha otázek, které Petra Hůlová v příběhu otevírá. Nad nerovností žen a mužů se v příběhu zamýšlí každopádně pouze postava Zuzky, protože si na rozdíl od bratra často všímá horšího postavení žen v minulosti a nevhodného chování ze strany mužů.
Symbol lišky se v příběhu objevuje v podobě textů a názvů, občas zrzavé zvíře děti někde zahlédnou. Nikdy po dětech nic konkrétního nechce, ony samy si domýšlí, co by měly udělat. Není vysvětleno, proč jim pomáhá, kde se v příběhu vůbec vzala nebo jak cestování v čase funguje. Když se pak děti vrátí zpátky do své doby, zbývá do konce knihy pár stránek. Čtenář se tak o novém fungování světa dozví leda to, že se podařil autorčin vysněný komunismus.
Liščí oči jsou ve výsledku jen zdlouhavou propagandou původní komunistické ideologie, akorát přímo cílí na snadno ovlivnitelnou mládež. Popravdě si myslím, že čtenáře si najde spíš u dospělého publika, které uslyší na jméno jedné z nejvýraznějších současných českých spisovatelek.
Vydalo: Argo, 2021
Ilustrace: Nikkarin
Vazba: vázaná
370 stran / 368 Kč
