Nick Martell: Království lhářů

Máte rádi intriky, politikaření a boje o moc? Líbí se vám příběhy o zradě, pomstě a rodinném odkazu? Co takhle trocha té pouliční špíny, nezákonných činností a utlačování spodiny… A o Království lhářů jste už slyšeli?

Michael Kingman je prostředním ze tří dětí popraveného zrádce Davida Kingmana. Jeho rodina se z nejvyšších společenských kruhů ocitla na dně, kde zůstala živořit. Michael je rozhodnutý prokázat otcovu nevinu, zároveň by však rád ochránil zbytek rodiny a těch málo přátel, co má. Vzhledem k probíhajícím občanským nepokojům je to nelehký úkol. Když pak Michael dostane nabídku, díky níž by mohl získat skoro vše, po čem touží, moc dlouho s jejím přijetím neváhá. Pátrání po pravdě o jeho otci sice zavede Michaela k mnoha odpovědím, ale také – jak se dozvíte hned z první stránky – k popravčímu špalku.

Království lhářů mi v mnoha směrech připomnělo pentalogii Mince a dýka od Daniela Abrahama. Nejen tím, že se hlavní hrdina musel potýkat se skutečností, že jeho otec byl zrádce koruny a po jeho popravě rodina přišla o všechno, ale především politickou situací a machinacemi, které kolem ní vznikaly. Království lhářů je totiž celé víceméně jen o politice, ačkoliv je místy poměrně akční. Ovšem tam, kde je Abraham rozvážný a jeho postavy jsou schopny udržet si chladnou hlavu a jednat přísně logicky, tam je Nick Martell a jeho hrdina Michael místy impulzivní a zbrklý. Což není nutně výtka.

Michaelu Kingmanovi je osmnáct let (navzdory jeho věku by byla velká chyba si myslet, že kniha patří do kategorie young adult) a je na něm vidět přerod z dítěte ve starého harcovníka, kdy ona zbrklost postupně ustupuje pod tlakem výchovy, životních zkušeností a současné situace. Jistě by se dalo polemizovat nad tím, zda by ve svém věku a v době, v níž ho autor nechal žít, měl na podobnou občasnou naivitu, kterou projevuje, nárok, ale co… jsme jenom lidi.

Zbylé postavy vykazují značnou dávku archetypů a některé z nich – ačkoliv se vás bude Nick Martell pokoušet přesvědčit o opaku – jsou prostě jen stafáž. A nic na tom nezmění ani sem tam použitý pěkný detail nebo tklivá historka. Do značné míry se to dá chápat, jelikož je příběh vyprávěn ich formou z pohledu Michaela. Zároveň je však znát, že Nick Martell s postavami umí dobře zacházet, když chce, takže občas zamrzí, že se někteří hrdinové proměnili pouze ve křoví, případně berličky potřebné pro příběh.

Nick Martell má politické machinace dobře promyšlené, stejně jako propletenec vzájemných mezilidských vztahů. Občas ale v rámci podávání informací nebo posunu děje sklouzne k drobným úlevám v podobě podezřelých náhod či samoúčelných maličkostí. Případně některá dílčí událost v danou chvíli z textu trčí natolik, že vám ihned dojde, že jde o onu příslovečnou pušku na stěně, a napadne vás i to, kdy se z ní vystřelí (nebo kdy bouchne někomu do obličeje). A rozhodně měl autor hrdinu víc šetřit, protože to, co Michael prožije – a přežije – za jediný týden (a to nemluvím o psychické a emocionální zátěži), by většinu lidí zabilo. Jasně, je to knižní hrdina… ale stejně: lidské tělo má svoje limity.

Navzdory výše zmíněným negativům však vnímám Království lhářů jako vcelku kvalitní a zábavné čtivo. Jak jsem napsala na začátku, Nick Martell mi svou knihou v mnohém připomněl dílo Daniela Abrahama a postupem času získaly stránky nádech grimdarku (pro české čtenáře je jeho nejznámějším představitelem nejspíš Joe Abercrombie). A přestože kvalit obou zmíněných autorů (zatím?) nedosahuje, má Nick Martell potenciál a ten nezůstal nevyužit.

Království lhářů dýchá syrovou atmosférou zkorumpovaného města plného úpadku, v němž se schyluje k občanské válce. Zároveň však Kotlina není jediným místem na mapě a ostatní lokality do budoucna lákají svou exotikou. Historie dalších zemí a měst zasahuje i do příběhu Království lhářů a sledovat společnost těsně po zániku rytířstva, jak se přizpůsobuje modernějším zbraním a celkově technologickému a vědeckému pokroku, bylo vítaným osvěžením. K tomu ještě připočtěte zajímavý prvek v podobě rozpadlého měsíce Celony, jehož úlomky sem tam padají z nebe, a špetku magie a poměrně originální směska je na světě.

Vedlejší postavy a zdánlivá nahodilost některých událostí jsou sice slabou stránkou knihy, do určité míry to ovšem vynahrazuje autorův styl. Nicku Martellovi nelze upřít lehkou ruku, díky níž stránky hladce plynou kupředu, stejně jako slušnou slovní zásobu, kde nijak zvlášť nerušil ani místy novodobější slovník – k celkovému vyznění knihy to tak nějak sedělo. Jen bych se přimluvila příště za lepší redakci: ohlídat, jestli se jmenuje budova Kingmanův palác nebo Kingmanova pevnost, případně zda má měsíc sedm nebo šest hlavních úlomků, nemůže být přece tak těžké…

Království lhářů bylo ve výsledku milým překvapením. Nebylo to bezchybné – to ani zdaleka! –, ale i tak si myslím, že se tu rýsuje nový talent, a každý, kdo má rád politickou fantasy, by si měl Nicka Martella zařadit do hledáčku.

Vydal: Laser, 2021
Překlad: Karolína Limrová
Vazba: vázaná
Počet stran: 472
Cena: 499 Kč