Kristina Haidingerová (ed.): České temno

Díky seskupení autorů napojených na festival HorrorCon, kteří k příležitosti jeho konání vždy pravidelně vydávají tematickou povídkou sbírku, se před delší dobou začalo tuzemským fanouškům hororu pomalu blýskat na lepší časy. Velká knižní antologie sestavená Kristinou Haidingerovou však měla od začátku větší ambice. Podařilo se tedy v rámci naší scény konečně pořádně zahřmít a naplnit čtenářská očekávání?

V knize najdeme celkem šestnáct povídek od různých autorů, kteří buď oprášili texty publikované jinde, nebo sepsali zcela nový příspěvek. Protože se jedná o známá literární jména, nepokládám uveřejnění starších povídek za škodu, naopak za celkem zajímavé srovnání, kam se někteří z nich už dokázali posunout. Jedním z cílů knihy je totiž zmapování vývoje českého hororu v posledních dvaceti letech, proto zde určitě mají své místo. Navíc je v medailoncích autorů vždy férově přiznáno, že se jedná o již dříve publikované dílo, pokud by někomu přišlo lehce povědomé. Povídky jsou přiměřeně dlouhé, někdo si vystačil s rozsahem na pár stran, jiný se rozepsal trochu více, ale nikdo si pro sebe bezdůvodně nezabral větší část knihy na úkor ostatních.

Otevírat jakoukoliv povídkovou sbírku je vždycky nevděčné, ale Zuby od Miroslava Pecha rozebírající komorní rodinné vánoční drama jedné rodiny rozhodně nikoho neurazí a příjemně navnadí k dalšímu čtení.

Otomar Dvořák se drží klasiky a jeho Hagen zpracovává známou trampskou legendu o přízraku německého vojáka číhajícího na návštěvníky v podzemí nedaleko zatopeného lomu Amerika. Variace na podobné téma jsme si už mohli přečíst vícekrát, ale tohle zpracování patří určitě k těm lepším. Jen mi po dočtení připadalo, že některé linky byly přeci jen ke konci uzavřeny příliš zkratkovitě a pár stránek navíc by určitě neuškodilo.

Že turistika nemusí být úplně tolik zdraví prospěšná, jak se nám snaží všeobecně tvrdit lékaři a motivační koučové, ukáže i Vladimír Pospíchal a jeho příběh z doby velkých povodní, kdy dvojice výletníků nalezne úkryt ve staré kapli a je nucena zde strávit mnohem delší dobu, než by si původně přála. Sucho totiž není všechno a záhy přichází i Hlad. Již samotný název tedy ledacos naznačuje, ale i tak se jedná o čtivé a poctivé řemeslo, které podněcuje upřímnou zvědavost, jak to celé vlastně dopadne.

Argonantus byl jedním z kronikářů ve 12. století, který mimo rámec své práce sepisoval pro potěchu přátel a poučení svých dětí řadu příběhů, co se naštěstí na papírových svitcích dochovaly až do dnešních časů. Revenant Rappoltštejnský nás tedy zavede na starověkou tvrz, kde je třeba odhalit, jak se to má s podivným přízrakem, který děsí a vraždí zdejší obyvatele. S ohledem na uvedenou skutečnost si musíme zvyknout na spíše popisnější pasáže s volnějším tempem vyprávění, ale ani tak asi nebude pro čtenáře příliš těžké odhalit, že se jedná o další pseudonymní autorský literární konstrukt. I proto bych osobně povídku zařadil spíše do jiného tematického sborníku zaměřeného na čistou fantastiku, kam by se hodila více.

Naopak Svatopluk Doseděl nemůže zklamat. Když před lety táhlo francouzské vojsko oblastí jižních Čech, zapomnělo tu jednoho ze svých vojáků. Dosud se nedočkal zaslouženého věčného odpočinku a právě s ním se musí vypořádat hrdinové povídky Batalion. Jedná se sice o jeden z již dříve publikovaných textů, ale zároveň jeden z nejlepších příspěvků antologie a nezbývá než jen tradiční povzdechnutí, proč zrovna tento autor publikuje tak málo.

Alexandra Haverská v povídce Semper imperfectus? rozehrává tradiční příběh osudového setkání mezi mužem a ženou, které doslova od základu až do definitivního konce změní jejich život. Povídka ze zajímavého prostředí tuzemské airsoftové scény načichlé testosteronem doplněná o nezbytné popkulturní odkazy je příjemným oddechové čtivem rozšiřujícím sborník.

Skokani Pavla Renčína jsou spíše poetičtěji založený kousek, v němž se v hlavní roli objevuje „neslavně slavný“ Nuselský most, kde se protínají cesty různých postaviček na pomezí našeho a druhého světa.

Anna Šochová s Autobusem podobně jako Ondřej Kocáb a jeho Zatracenej na několika stranách nemohou rozehrát žádný větší příběh. Bez většího otálení zamířili rovnou k závěrečným pointám s varováním o nebezpečném cestování, kdy zdraví ohrožující může být nejen samotný dopravní prostředek.

Honza Vojtíšek částečně navazuje na předchozí příspěvky, kdy se skupina výletníků propadne do Zahrady, která se jim doslova začíná měnit pod nohama, a je otázkou, jestli se z ní alespoň někteří dokážou vrátit zpátky. I když povídka ze začátku čtenáře trochu klame tělem, jedná se o zajímavou a nebývale akční záležitost. Stylem vybočuje od ostatních, snadno utkví v paměti a díky tomu se stává jedním z nejvýraznějších příspěvků v knize.

Netvor od Renaty Bočkové je velmi krátkou, ale o to intenzivnější pocitovou hříčkou o malé holčičce, odlehlé farmě a kukuřičném poli. Více by toho ale na tak malém prostoru asi nedokázal vyčarovat ani samotný Stephen King.

Božena Čechalová naproti tomu nabízí klasicky survival o snaze uprchnout z jednoho starého domu, kde dochází k Počítání rukou. Opět tedy máme tradiční žánrové kulisy, kdy hlavní hrdinka během svého putování postupně přichází na nepříjemný fakt, že rozhodně není první, kdo se v těchto místech dostal do nesnází, a je otázkou, jestli bude i ten poslední, nebo se zařadí k těm, kteří před ní neuspěli.

Člověk v kůži vázaný od Haniny Veselé již v názvu naznačuje, že hlavní roli bude tentokrát nejspíš hrát magický svazek, který svému majiteli nepřinese nic dobrého. Pražské antikvariáty, tajemní sběratelé, známá jména našich „mágů“ a nakonec i trocha staré dobré černé magie. Velmi příjemné čtení a nenapadá mne lepší přirovnání než Dumasův klub na český způsob.

Petr Boček čtenáři představí příběh člověka, který při rekonstrukci svého nového domu náhodou objeví tajnou místnost, kde se cosi skrývá, a zůstává otázkou, jestli se mu onen prokletý Přístěnek podaří znovu zazdít dříve, než se stane něco velmi nepěkného.

Lenny Ka nás zavede mezi Ty, co neumírají a společně s nimi se zúčastníme jednoho (ne)veselého a příznačného karnevalového reje, kde se pod tančícími maskami může ukrývat doslova cokoliv. Výkladů může být samozřejmě více a záleží jen na čtenáři, jaký z nich si vybere. Podobný neurčitý motiv už sice byl použit i jinde a nejedná se o nic nového, ale možná právě proto by tato povídka byla vhodnějším završením celé knihy. Vždyť jak lépe uzavřít hororovou sbírku než veselým tanečním průvodem (ne)mrtvých?

Závěrečný příspěvek ale patří Kristině Haidingerové a jejímu Synkovi. Autorka přináší příběh o dlouho odkládané pomstě zasazený do historických kulis s pozvolnějším stylem vyprávění a spíše důrazem na jednotlivé postav, které se postupně chystají na rozhodující střetnutí, jež by mělo napravit staré křivdy. Vůbec to není špatný text, ale knihu zakončuje spíše smířlivějším, skoro až melancholickým tónem, což mi na úplný závěr hororové sbírky úplně nesedlo. Možná by mu více slušelo zařadit ho v knize někam jinam.

Pokusil jsem se tedy alespoň rámcově nastínit obsah jednotlivých povídek, aby měl potenciální čtenář lepší představu, co ho může potkat. Ze sborníku byly úmyslně vyřazeny klasické slasherovky a krváky „kotletovského“ stylu, takže se pohybujeme spíše v psychologických a psychedelických rovinách. Není to myšleno jako výtka, ale spíše jako upřesňující konstatování. Oproti jiným antologiím jsem u žádného příspěvku neměl pocit, že by mu autor nevěnoval náležitou péči a snažil se ho nějak ošidit. Kdybych měl vybrat povídky, které mne zaujaly nejvíce, bude to Hagen, Hlad, Batalion a Zahrada. Většinou tedy z první poloviny knihy, která se spíše drží klasických žánrových kulis a schémat, zatímco druhá část už se z nich občas pokouší vybočit a je abstraktnější.

Každá povídka je také doplněna o velmi pěknou úvodní ilustraci i nezbytný medailonek autora, které do podobných knížek patří. Jako celek sbírka neurazí žádného fanouška žánru a kvalitativně bych ji určitě zařadil k těm lepším z produkce Golden Dog. Proto jen houšť a větší kapky. K tomu, aby se ale zařadila mezi knihy doporučované všem na potkání, jí ale ještě pořád něco chybí. Pokud by někdy měla vzniknout opravdu plnohodnotná „výběrová“ knížka, z nepříliš širokého zásobníku tuzemských autorů se už teď vystřílelo docela dost velmi kvalitní munice.

Kniha obsahuje tyto povídky:
• Miroslav Pech – Zuby
• Otomar Dvořák – Hagen
• Vladimír Pospíchal – Hlad
• Argonantus – Revenant Rappoltštejnský
• Svatopluk Doseděl – Batalión
• Alexandra Haverská – Semper imperfectus?
• Pavel Renčín – Skokani
• Anna Šochová – Autobus
• Ondřej Kocáb – Zatracenej
• Honza Vojtíšek – Zahrada
• Renata Bočková – Netvor
• Božena Čechalová – Počítání rukou
• Hanina Veselá – Člověk v kůži vázaný
• Petr Boček – Přístěnek
• Lenny Ka – Ti, co neumírají
• Kristina Haidingerová – Synek

Vydal: Golden Dog; 2021
Autor obálky a ilustrací: Jiří Dvorský
Vazba: brožovaná
408 stran / 399 Kč