Akwaeke Emezi: Mazel

Představte si společnost, ve které neexistují kriminálníci ani násilníci. Takovým městem je Lucille, kde byly všechny příšery zlikvidovány. Jenže když se o nich už nemluví, jak poznáte, že máte jednu nablízku?

Kdysi dávno bylo město Lucille plné nestvůr, stejně jako ostatní města na světě. Jednoho dne se vlády ujali andělé – skuteční lidé ze středu revolučního dění, kteří odstranili všechny hrozby číhající ve společnosti. Všichni zloději, vrazi i násilníci byli posláni na převýchovu, střelné zbraně se zakázaly, zákony se upravily, náboženství přestalo existovat. Nové generace tak mohou žít bez strachu o sebe a své blízké, bez nespravedlivého chování lidí ve vysokých funkcích a jsou přijímáni bez ohledu na svou identitu.

Dospívající Džemy se narodila právě po revoluci. O revolučním období se podobně jako další děti dozvěděla ve škole, o podrobnostech předchozího života se ale nemluví. V Lucille už žádné příšery nejsou, nic víc není nutné vědět. Jednoho dne se Džemy omylem pořeže nad obrazem svojí mámy a vyvolá tím na svět zvláštní stvoření, které si nechá říkat Mazel. Mazel sice vypadá jako nestvůra – je obrovský, má rohy, kopyta, zlaté opeření a lidské ruce – ale na svět přišel z jediného důvodu. Potřebuje ulovit nestvůru, která v Lucille pořád přebývá a páchá neskutečná zvěrstva.

Lov na příšeru je v knize hodně přímočarý a čtenáři budou hned tušit, kam míří. Sto sedmdesát stran vyprávění opravdu nedovoluje příliš mnoho odboček. Ve výsledku tím podstatným není lov, nýbrž svět a chování lidí, jak je autor*ka Akwaeke Emezi vykreslil*a. Utopické město je totiž tak hřejivé a vlídné, že by se do něj jistě mnoho čtenářů chtělo schovat. Například hlavní hrdinka Džemy si už ve třech letech uvědomila, že se cítí být holkou a vůbec ne klukem, kterým se narodila. Díky novému uspořádání světa má plnou podporu společnosti, nikdo nezpochybňuje její rozhodnutí, celý proces je poměrně rychlý a obejde se bez traumatických zkušeností. V textu je většina postav černošských, objeví se i polyamorní vztah a nebinární postava. Nechybí ani znakování. Všechny postavy jsou v novém světě přijímány takové, jaké se cítí být.

Přestože je Mazel určený spíš dospívajícím čtenářům, doporučila bych ho všem. Sociální problémy, kterými se zabývá, je potřeba řešit pořád dokola a není možné předstírat, že neexistují. Za velké plus považuji vyřešenou identitu hlavní hrdinky a celkově reprezentaci různých identit a možností života. Čtení Mazla navíc nezabere příliš času a připomene vám, co je na světě důležité.

Vyprávění začíná poměrně dětsky a naivně, ukazuje totiž přehnaně perfektní společnost. Mazel se však po pár stránkách mění v důležitý manifest kritizující současné sociální problémy a zavírání očí nad jejich vážností. Ovšem ani utopické město Lucille není dokonalé, protože když se o příšerách nikdy nemluví a člověk neví, že vypadají jako ostatní lidé, těžko se pak rozpoznávají. Akwaeke Emezi ukazuje, jak důležité je postavit se příšerám, i když je to někdy hodně těžké a jedná se o naše nejbližší.

Vydal: Host, 2021
Překlad: Tereza Marková Vlášková
Vazba: vázaná
176 stran / 299 Kč