Dívka, had, trn – uhrančivé pohádky v perském podání
Nakladatelství Yoli má v poslední době vcelku šťastnou ruku při výběru fantasy knih pro mládež, které oslovily zahraniční čtenáře. Zároveň ale tyto knihy nejsou často vidět tak, jak by si zasloužily. A minimálně v případě novinky Dívka, had, trn by byla velká škoda, kdyby tato kniha zapadla.
Sorája je odmalička prokletá – žilami jí koluje jed, který zahubí všechno živé, čeho se Sorája dotkne holou kůží. Výjimku tvoří rostliny, proto se dívka často uchyluje do své růžové zahrady, kde nachází klid a mír, zatímco zbytek její královské rodiny se věnuje pestrému dvorskému životu – ten je jí zapovězen a sama Sorája se skrývá v tajných chodbách, aby své rodině nepřinesla hanbu. Tento klid a mír ale kazí noční můry o Šáhmarovi – dávném padlém králi, tyranovi, jemuž Sorájini předci uzmuli trůn. A pak jednou naruší jednotvárnost jejích dnů příjezd nového vojáka v šáhových službách. Sorájá se dostává na cestu za sebepoznáním a také za zjištěním, kolik stojí opravdová svoboda.
Dívka, had, trn neskrývá fakt, že se jedná spíš o pohádku – je to znát na stavbě příběhu, na postavách i na samotných dějových zvratech. Nicméně je vhodné podotknout, že je to pohádka spíš v duchu bratří Grimmů než Disneyho studia – můžete tedy očekávat krev, smrt a monstra, jež jsou skutečnými monstry. A to navzdory jisté míře naivity, která z textu dýchá.
Melissa Bashardoust se pro svůj příběh inspirovala staroperským eposem Šáhnáme (Kniha králů), Rappacciniho dcerou a Šípkovou Růženkou – všechno jsou to inspirace přiznané a dohromady tvoří skutečně lákavou kombinaci. Autorka na konec knihy přidala i několik poznámek vysvětlujících původ řady prvků z příběhu a jejich podobnost právě se Šáhnáme. V důsledku je tak Dívka, had, trn příjemným – a také přiměřeně hlubokým – exkurzem do perské kultury a mytologie, aniž by si to člověk v první chvíli plně uvědomoval. Díky tomu jsou kulisy románu vcelku neokoukané a navzdory všudypřítomnému pálícímu slunci i osvěžující.
Kulisy však nejsou tím jediným, co dělá knihu výjimečnou. Je to hlavně práce s postavami – s těmi si Melissa Bashardoust skutečně vyhrála. Jejich motivace, vnitřní boje i tužby, to vše působí velice věrohodným dojmem a není problém se do hrdinů vcítit. Celý příběh je propojenou změtí lží, zrad, křivd a špatných rozhodnutí, stejně jako věrnosti a odpuštění, legend a pokroucených verzí dávných událostí. Dohromady to vytváří mírně melancholický obraz, v němž i zlo má svou lidskou stránku a jistou šanci na vykoupení.
Autorka podtrhuje snový, podmanivý dojem příběhu i použitým jazykem – ten je malebný a dostatečně popisný, aby vyvolal obrazy zákoutí Persie, zároveň však text jako takový klade velký důraz na emoce a atmosféru. Protože vyvolání emocí, to je, oč tu běží. Dívka, had, trn chytne čtenáře za srdce krásně zpracovanou cestou za sebepoznáním, za uvědoměním si vlastní hodnoty i toho, že vztek, smutek a závist jsou běžnou součástí života. Tato cesta je lemovaná chybami, ale také jistou osudovostí.
Jak jsem psala výše, kniha místy vyznívá poněkud naivně, ale k celkovému pohádkovému ladění to sedí, ačkoliv to nemusí vyhovovat všem. Jediným negativem tak zůstává jistá repetitivnost myšlenkových pochodů postav a některých scén. Konec možná nemusel být vzhledem k předchozímu pozvolnému dění tak rychlý, ale jeho dramatičnost byla úměrná a celkový dojem z knihy nesrazil.
Melissa Bashardoust kolem čtenářů umně spletla síť z růžových keřů – krásných na pohled, ale s trny, které mohou zranit. A takový je i samotný příběh – krásný, melancholický a občas dokáže zabolet.
Vydal: Yoli, 2021
Překlad: Hana Vlčinská
Vazba: brožovaná
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč
