Záhada Sfingy vede čtenáře hlouběji do Babylonské věže
Myslíte si, že jsou prázdniny, co se týče nových knih, okurkovou sezónou? Tak to je nejvyšší čas poohlédnout se po nějakých kouscích, které vám doposud unikaly. Co takhle Záhada Sfingy – o té už jste slyšeli?
Thomas Senlin se dal na život piráta, aby se mohl dostat do Pelfie, kde se podle všeho nachází jeho žena. Jenže jak už Babylonská věž mnohokrát dokázala, v jejích útrobách není nic tak snadné, jak by jeden doufal. Cesta za nalezením Maryi se stále komplikuje a Senlin se dostává do mocenských her, jejichž rozsah – a potenciální dopad – si zatím ani nedokáže představit. Spolu s ním se do popředí zájmu lidí, o jejichž pozornost skutečně není radno stát, dostávají i jeho přátelé. Každý má svá tajemství a každý čin v Babylonské věži člověka mění – většinou k horšímu. Otázkou tak zůstává, jestli Marya Senlina vůbec pozná – a bude o něj ještě stát –, pokud ji najde.
Druhý díl tetralogie Knihy Babylonu nepůsobí tak alegorickým dojmem jako díl první. Mohlo by se zdát, že zde výrazně převažuje dobrodružná složka nad tou intelektuální, když to tak řeknu. Přesto však knize nechybí skryté významy a odkazy na klasické příběhy. (I když možná v románu Josiaha Bancrofta jen hledám víc, než tam ve skutečnosti je, kdoví.) Záhada Sfingy v sobě opět kombinuje několik různých typů vyprávění, čímž autor uhranul čtenáře už v prvním svazku. Humorné a mírně absurdní okamžiky střídají chvíle čistě depresivní a emocionálně syrové – oboje samozřejmě ideálně v jedné kapitole, aby byl šok co největší.
Zatímco Cesta do Babylonu působila místy pouze jako sled obrazů, které se autorovi zrovna honily hlavou, Záhada Sfingy je v tomto směru koherentnější. Bancroft stále dokáže překvapit svou představivostí, s jejíž pomocí předvádí na stránkách knihy menší i větší zázraky, ale celé to drží víc pohromadě. Ačkoliv za to možná může i fakt, že už autor čtenáře ujistil, že i když to tak nevypadá, vše zdánlivě nahodilé má ve vyprávění důležité, opodstatněné místo.
Historie je milostný dopis tyranům, psaný krví zapomenutých, zotročených, zabitých!
Stejně jako se hlavní hrdina Thomas Senlin a jeho přátelé dostávají z jednoho dobrodružství do druhého (a cestou si dělají čím dál víc nepřátel), proplouvají i čtenáři z vod pirátského steampunku do vod politikaření a mocenských bojů. Prvky new weird si tu podávají ruce s magickým realismem a sem tam jim dělá křoví i špetka nonsensu. Záhady a tajemství se tu spíš vrší, než že by na ně přicházely odpovědi, ale Josiah Bancroft zatím stále dokáže udržet čtenářovu pozornost a jeho příběh nepůsobí dojmem, jako by sám autor nevěděl, kam ho chce směřovat. Jistou záhadou také zůstává, jak Bancroft dokázal, že je jeho na pozornost náročný text plný podivností (leckdy už za hranicí uvěřitelnosti) a filozofických úvah tak neskutečně čtivý a dynamický.
Cesta do Babylonu byla příjemným zjevením ve fantastice na našem trhu a Záhada Sfingy jen potvrzuje, že na první pohled nenápadné příběhy se mohou čtenářům dostat hluboko pod kůži. Jen by to ten další díl chtělo dřív než zase za dva roky…
Vydal: Host, 2021
Překlad: Aleš Drobek
Vazba: vázaná
Počet stran: 447
Cena: 399 Kč
