Rozhovor s Milanem Žáčkem: Jak se daří nakladatelství Carcosa a jeho papírovým dětem?

Publikováno: Autor:

Milan Žáček překládá knihy už přes dvě desítky let – pro nakladatelství Laser-books, Host či Argo. Nejvíce tíhne k hororům (přeložil například Kinga, Lovecrafta, Barkera, Mathesona nebo Ketchuma), zabrousil i do vod new weird. V roce 2016 společně s manželkou Tatianou založil nakladatelství Carcosa specializující se na hororový a bizarre žánr. Dosud zde vyšly knihy autorů, které Milan Žáček již dříve překládal, ale také třeba u nás dosud nepublikovaného Johna Eversona nebo Carltona Mellicka III.

 

Víš vůbec, kolik máš na kontě přeložených knih, nebo už jsi to přestal počítat?

Už jsem to přestal počítat. Ale je to něco přes stovku. Začal v tom být chaos – druhá vydání, knížky, kde mám jednu nebo víc povídek, nějaký ten kratší nebo delší komiks, omnibusy, kde vyšlo dohromady víc knih, jako jsou Knihy krve IV-VI nebo Viriconium. Nedopočítal bych se a výsledek by byl se spoustou ale a ve zlomcích…

Překládáš i pro vlastní nakladatelství Carcosa všechny knihy sám?

Pro Carcosu jsem zatím přeložil všechno sám, a to buď tak, že jsem vzal už dřívější vydání a oprášil ho, nebo přeložil novou knížku. Ale tohle se asi zanedlouho změní. Nebude to tak, že kniha od Carcosy = překlad od Milana Žáčka. Knížek bude přibývat, budu potřebovat výpomoc, třeba v antologiích, navíc plánujeme koupit nějaké dřívější překlady.

Která činnost v procesu vydávání tě baví nejvíce a která nejméně?

Baví mě vymýšlet projekty, objevovat nové autory, shánět věci v originále k přečtení, hromadit podklady, dělat si seznamy, probírat nápady, psát si s autory. Tady bych měl zmínit, že další ohromný kus práce dělá druhá polovina nakladatelství, moje manželka… praktické věci jako vedení účetnictví, výroba e-knih, sledování technikálií, komunikace s tiskárnou, distribucí, správa webových stránek, milion dalších drobností, které bych neuměl a ani nestíhal.

A která ta aktivita je celkově časově nejnáročnější?

Časově nejnáročnější je v klidu přeložit knížku. Naštěstí překládám věci, co mě baví. Jinak se bojím, že po těch více než dvaceti letech prakticky každodenního překládání bych byl zralý na vyhoření a ztrátu motivace.

Jak je to s autory? Je některý na překlad výrazně obtížnější či naopak?

Autoři… rozdíly jsou velké. Náročný byl Ligotti, podobně jako Lovecraft. Minimum dialogů, spousta zvláštních slov, dlouhé věty se zvláštním rytmem. Podobně složitý mi připadá i Edward Lee. Od toho to byla imitace Lovecrafta s příměsí porna a tam střet vzdělaných mluvčích s jadrně se vyjadřujícími prostitutkami, plus v dalších knížkách budou vystupovat jeho oblíbení redneci. Například v připravovaných Sukubách hraje velkou roli i stará angličtina. Edward Lee je velice vtipný, sečtělý autor, a když k tomu přičteme, že si při psaní nebere žádné servítky a míchá to nejvyšší s tím absolutně nejnižším, vzniká třaskavá směs, která se nepřekládá úplně snadno. Na druhou stranu se mi vždycky dobře překládal Clive Barker, má dar plynule a srozumitelně psát, i když to jsou ty největší fantasmagorie.

Jsou nějaké žánry, které bys v Carcose chtěl zkusit vydat a o kterých naopak nemůže být řeč?

Pokud jde o horor, tak všechno je ok. Od duchařin (viz některé povídky v Osvícení v temnotě), přes weird fiction, Lovecraftovy kosmické vize, body horor, bizár, temnou erotiku po hardcore (Mark. E Pocha a něco z Mainstreamu)… ničemu se nebráníme. Hranicí je pro nás horor nebo možná šířeji vzato temná fantastika, to je naše doména. Nevyhledáváme ani nechystáme čistou sci-fi, fantasy, ale ani thrillery, kriminálky nebo detektivky, věci, co koketují s realismem, to mi připadá jako úplně jiný svět.

Co čtenáři?

Reakce čtenářů jsou myslím pozitivní. Jsem rád, že se nám podařilo uvést něco úplně nového, třeba bizarro. Jinak horor, to všechno, co pod ním chápou různí lidé – protože každý tíhne k něčemu jinému – je obrovský svět, skoro svět sám pro sebe. Takže občas dostaneme reakci, že by bylo dobré dělat víc z jednoho segmentu, nezaměřovat se na něco, co může někdo považovat za ne tak hodnotné, ale naše myšlenka byla pohybovat se sice v jednom žánru, ale ten probírat ze všech stran. Ale jsme pořád ještě na začátku, pořád je ještě kam sahat, třeba víc do minulosti, ke klasice, nebo naopak do undergroundu, do různých zemí. Takže díky všem, kdo si našli cestu k našim knížkám! Rádi budeme pokračovat a rozvíjet se.

Nepřemýšlel jsi někdy o audioverzích knih Carcosy?

U nás je potíž, že sami audioknihy neposloucháme, tak je ani neznáme, nedokážeme posoudit, jestli má cenu se tím směrem vydávat. Spontánně vyšly profi audio verze některých Lovecraftových povídek ze Zjevení Cthulhu, ale upřímně nevím, jak by se v audiu vyjímalo bizarro (ty knížky jsou navíc docela krátké), drsné věci od Marka E. Pochy? Povídky? Ligotti? Vážně nevím.

V souvislosti s nakladatelstvím se nyní proslýchá cosi o Clive Barkerovi…

Ano, už máme koupená práva na nové vydání Hellraisera. Dlouho jsme o tuhle knížku usilovali, nakonec se to tedy povedlo. A na Hellraisera se dá navazovat. Barker už před pár lety vydal pokračování The Scarlet Gospels, kde se Pinhead setkává s okultním detektivem Harrym D’Amourem. Tato knížka vyšla všude na světě, jen u nás ne, tak na tu si také brousíme zuby a jsme na dobré cestě. Pak by si zasloužily nové vydání i Knihy krve, dnes jsou už nedostupné, a pokud je někdo prodává, tak za poměrně vysokou cenu. Clive Barker o sobě dal loni vědět po několikaleté pauze, kdy na tom byl špatně se zdravím, a znovu se pouští do práce. Dopisuje Abarat, chystá vydat nový samostatný román, obsáhlou sbírku povídek, spolupracuje na seriálu Hellraiser, který natáčí HBO. Věřím, že po tom, jak v osmdesátých a devadesátých letech formoval svět temné fantastiky, jeho čas ještě přijde a bude doceněn jako jeden z největších vizionářů žánru.

Jaké máte zatím plány na příští rok?

Na příští rok ještě přesně nevíme, to je daleko… Ale kdyby všechno dobře šlo, chtěli bychom pokračovat v tom, co jsme rozjeli. Tzn. uvádět další a další bizarro, samozřejmě i jiné autory než jen Carltona Mellicka III, mít nějakou antologii s novými jmény i samostatné knihy od jeho kolegů a kolegyň… I když on je prostě kategorie sama pro sebe, takže pořád bude základní pilíř. Pak bychom chtěli pokračovat v edici Temnosti, mít v ní starší i novější věci, ke kterým má cenu se vracet. Věřím, že bude pokračovat úspěšná spolupráce s Markem E. Pochou a Edwardem Leem, že se rozjede spolupráce s nesmírně plodným a vstřícným S. T. Joshim. Chtěli bychom mít něco ze světového, nejen tedy angloamerického, hororu a také nějaké autorky! Plány jsou obrovské. Já jsem schopný vymyslet 2-3 nové knížky týdně, protože se pohybujeme ve velice vzrušujícím a nevytěženém terénu, ale samozřejmě narážím na naše možnosti :)

Zbývá ti vůbec nějaký čas na další aktivity, nebo dokonce koníčky?

To ani nevím, všechno tohle je mi zároveň i koníčkem, tak to nejsem schopný oddělit. Ale pokud jde o úplně jiné aktivity, jako třeba jít někam mimo svoji hlavu nebo domov, tak ano, vyrážím, když už je to neúnosné, anebo zaúřaduje zbytek rodiny, na kolo, na cesty, teď po covidu i s velkou chutí, protože i ta izolace, která je mi vlastní, byla tentokrát už moc…

Mohou se na tebe i letos těšit fanoušci na HorrorConu?

Ano, rádi přijedeme a těšíme se:)