S Martinem Štefkem o nakladatelství Golden Dog, hororu a autorské tvorbě

Publikováno: Autor:

Nakladatelská činnost je řehole, v níž se občas investice nevyplácí. Dvojnásob to platí pro horory nebo podobné okrajové žánry, které u nás vychází buďto v malém množství, okrajově nebo vůbec. A právě to se rozhodl změnit Martin Štefko, autor knih Mrtvé ženy nebo Nikdy se nepřestala usmívat. Založil nakladatelství Golden Dog, ve kterém poslední roky vydává horory domácích autorů, zajímavé literární experimenty nebo i knihy zahraničních autorů, jejichž výjimečná díla by jinak zůstala českým čtenářům neznámá. Položila jsem Martinovi pár otázek.

 

Český horor byl donedávna něčím, co vůbec nestálo za pozornost, natož investici. Co tě přimělo jít do takového risku a bojovat i za ostatní autory?

Přesně tohle. Horor byl – a pořád ještě je – okrajový žánr, o který se nikdo moc nezajímá, pokud na tom není nálepka Stephen King nebo H. P. Lovecraft. Jiní zahraniční autoři tu nemají v oblasti hororu takové jméno, i když by si rozhodně zasloužili podobné prodeje jako King. A co pak český autor? Po tom už neštěkne skoro nikdo. Já jsem chtěl vydávat především svoje knihy, které primárně hororové nejsou, ale horor miluji a poznal jsem hodně nadaných českých autorů, u nichž jsem si říkal, že je škoda, že se o ně nikdo nezajímá, a že by bylo super, kdyby se našel někdo odvážný, kdo by je spojil pod jednou značkou. Prostě kdyby tu bylo nakladatelství, které se primárně zaměřuje na český horor. A když tu takové nebylo, tak jsem ho jednoduše vytvořil.

Máš kolem sebe nějaký tým?

Mám kolem sebe spolupracovníky, s nimiž se mi dobře pracuje. Asi se o nich dá mluvit jako o týmu, i když se všemi spolupracuji na dálku a vlastně jsme se ještě ani pořádně neviděli. Tohle je případ Michala Březiny, který dělá vizuální podobu nakladatelství Golden Dog a sází každou knihu, co vydávám. Lucie Peřinová dělá korektury knih, také na pravidelné bázi. Tihle dva jsou asi ten základní tým, který kolem sebe mám. Ale jak se rozšiřuje záběr nakladatelství, tak těch lidí kolem přibývá. Jádro nakladatelství jsem ale pořád jen já. Samozřejmě by to ale nešlo bez autorů, ilustrátorů a v poslední době i překladatelů.

Která činnost tě v nakladatelském procesu baví nejvíce a která nejméně?

Začnu tím, co mě nebaví. To je marketing. Kdybych chtěl dělat marketing opravdu dobře, nemohl bych dělat nic jiného. Zabralo by mi to všechen čas. Ten musím ale věnovat i dalším činnostem – čtení rukopisů, redigování textů a korektuře, shánění ilustrátorů, přípravě knih na sazbu, kontrole sazby, obchodu… Je toho dost. Ale marketing mě prostě baví nejméně.

To, co mě baví nejvíc, je kreativní činnost. Když si přečtu rukopis, který je skvělý, už přemýšlím, jakou bude mít obálku. Když pak vidím, jak ilustrátor vytvoří ilustraci, která zase dává knize něco navíc, jak se vytvoří obálka, která bude skvěle vypadat… Tohle mě baví. Ten proces vytváření knihy. Ta synergie různých umělců. Kreativní činnost je prostě nádherná. Nejvíc mě pak pořád baví, když knihu mohu napsat sám.

Jsi jako nakladatel žánrově vyhraněn, respektive, existují žánry, které bys pod značkou Golden Dog nikdy nevydal?

Chci se soustředit na fantastiku a primárně na horor. Aktuálně ještě chci vydat nějaké mimožánrové knihy (sci-fi, detektivku, a co se týče mých vlastních knih, ty asi nikdy nebudou spadat čistě do hororu), ale opravdu bych se chtěl co nejvíc soustředit na horor. A co bych nevydal? Nechci vydávat červenou knihovnu, nezajímá mě military, nemusím moc realistické romány, na to je tu spousta jiných nakladatelů, tak je rád nechám jim. Já chci vydávat něco, co tu prostě není v takové míře zastoupeno.

Teď do tvého edičního plánu postupně prosakují první a velmi zajímavé zahraniční tituly…

Měl jsem slabou chvilku a řekl jsem si, že by možná bylo fajn zkusit i zahraniční autory, protože ani toho zahraničního hororu tu není moc. Když už se někdo objeví – např. Marko Hautala – nakonec po jeho další knize už vydavatelé nesáhnou. I takový autor jako Laird Barron, což je jeden z nejlepších amerických autorů současnosti, nakonec nevychází pravidelně u velkého nakladatele. A to mě taky mrzelo. I v tomhle směru jsem chtěl přivést autory, které nikdo jiný u nás nevydává. Skvělý americký autor, který prodal i 100 000 kusů jedné knihy (jednalo se o Cizince), u nás nemá vydanou jedinou knihu, pouze nějakou povídku. A tak jsem si řekl, že chci přivést i zajímavá zahraniční jména. Mort Castle byl první volbou, ale chci ukázat i extrémnost v podobě Monicy J. O’Rourke, úžasnou fantazii Owla Goingbacka a také další dílo Fina Marka Hautaly. Rozhodně se nechci omezovat jen na americké autory. A chci sem přivést jména, která nejsou tak známá nebo u nás nevychází tolik, jak by měla.

Jaká pro tebe byla samotná práce na překladu?

Náročná. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Ani ne tak z hlediska překladu samotného, ale z hlediska časového. Netušil jsem, jak dlouho mi to bude trvat. Přece jen, zatím jsem překládal jen povídky. Ale ta zkušenost je k nezaplacení. A zjistil jsem, že se rozhodně ještě mám kde zlepšovat. Doufám, že to bude s každou další knihou, co přeložím, znát. Ale vzhledem k tomu, že čas není nafukovací, překlady deleguji i na jiné překladatele, a to nejen ty finské.

Neuvažoval jsi také o překladu a vydání vlastní tvorby v zahraničí?

Uvažoval, dokonce se aktuálně snažím nabízet Nikdy se nepřestala usmívat, ale jednání jsou na delší dobu a kdo ví, jestli z toho vůbec něco bude.

Proslýchá se, že jste spojili síly s HorrorConem, jedna kniha už u Golden Dog vyšla a měla by i ta letošní…

Ta spolupráce je tu dlouhodobě, ať už prostě tím, že se potkáváme na akcích, komunikujeme spolu kvůli povídkám, no, a nakonec to došlo tak daleko, že jsem vydal knihu Co číhá v temnotách, což mi přišlo jako skvělý projekt, něco, do čeho by normální nakladatel nešel – kdo by chtěl vydat sbírku české hororové poezie? To je jak tři hřebíky do rakve – česká, hororová a ke všemu poezie. Na tom přece nakladatel nemůže vydělat. Já mám přístup trochu jiný. Když jsem Golden Dog rozšiřoval s tím, že nechci vydávat jen svoje knihy, chtěl jsem podporovat český horor. Co číhá v temnotách je přesně ten projekt, který do téhle kategorie spadá. Je to hororové, je to nové, a hlavně to ukazuje, že český horor tu je, a nejen v jedné formě, ale je nesmírně bohatý. Sílu tuzemského hororu má ukázat i sbírka České temno, která je reprezentativním výběrem českých hororových autorů a jejich povídek. Myslím, že to bude největší sbírka podobného stylu, která ukáže nejen bohatost, ale i kvalitu našich autorů. Takové završení dlouhodobých snah HorrorConu.

Audiovydavatelství Čti mi! zase vydalo celou řadu titulů tvého nakladatelství a mnohé další chystá. Jak se vám spolupracuje?

Ta spolupráce je skvělá. Čti mi! jsou stejní nadšenci, jako jsem já. To, co dělají, dělají pro radost z tvorby audioknih samotných, stejně jako já vydávám knihy. Není to pro peníze, je to prostě pro požitek z toho, že to můžeme dělat. Takže si rozumíme a vždy najdeme společnou řeč. Ta spolupráce je snad oboustranně přínosná. No, minimálně to všechny zúčastněné strany baví. A je prostě skvělé, že se knihy Golden Dogu dostanou i k jinému publiku.

Domácích autorů hororu se teď objevuje čím dál více, nebojíš se, že budeš jako nakladatel zahlcen?

Vlastně ani ne. Tedy zatím. Víc rukopisů dostávám, ale zase ne tolik. A u většiny jde hodně rychle poznat, jestli má smysl se jím více zabývat, či nikoli. Přece jen, nechci vydávat každého hororového autora, chci vydávat něco, co mě osloví.

Jak to vypadá s tvojí autorskou tvorbou? Bude pokračování Mrtvých žen nebo těch kráčejících po zemi?

V poslední době to bylo trochu horší a asi půl roku, možná trochu déle, moje tvorba stagnovala. Nenapsal jsem nic… To už se trochu zlepšilo, ale stejně nemám tolik času na psaní, jak bych si přál. Golden Dog se rozjel trochu víc a bere mi čím dál víc času. Jsem samozřejmě rád, jen se to musí někde projevit. Ale naštěstí už zase píšu a vypadá to, že pokračování knihy Mrtvé ženy bych mohl dopsat ještě v první polovině tohoto roku, což by znamenalo, že kniha vyjde v příštím roce. Ještě bych chtěl vydat třetí díl Agentury, ale to by bylo opět jen omezené množství… Anebo s Agenturou udělám něco jiného… Popravdě ještě nevím. Podle mě si ta série zaslouží svoje místo, ale ještě jsem se nenaučil ji pořádně propagovat. A ne, Mrtví kráčí po zemi už je uzavřená kapitola. No… více méně. V hlavě mi stále straší ještě jedna kniha, ale to už by byly jen zombie povídky z Kovbojova světa. Jeho hlavní příběh už se uzavřel.

Co píšeš nejraději – ucelené romány, románové série nebo povídky?

Rozhodně delší příběhy. Ne že bych neměl nápady na povídky, sem tam ano, ale za rok jich napíšu tak maximálně pět, víc ne. Spíš méně. Letos jsem napsal zatím jedinou, krátkou povídku o sto slovech, nic víc. I když dvě jsem rozepsal. Nějak mě to prostě nenaplňuje. Vzhledem k tomu, jaký je můj styl psaní – spíše intuitivní než plánovací – tak si na psaní užívám právě to, že můžu vymýšlet a objevovat příběh. Někdy mě překvapí, jak se vyvine, k jakému zvratu najednou dojde, i když jsem to prve vůbec neplánoval. A tohle mi dovoluje rozsáhlejší příběh, povídka nikoli. A jako autor mám rád série, což je asi vidět, ale jako nakladatel mám raději uzavřené romány. Čekat na to, jaké budou prodeje prvního dílu, jestli autor druhý dopíše… To se mi zatím moc nevyplatí.

Foto: Vlasta Brejchová, Ivana Gašpaříková, Michal Březina

Recenze na knihy z nakladatelství Golden Dog: