Rozhovor s Ingrid Rudavskou o její umělecké tvorbě
Chtěl bych vám představit renesanční duši Ingrid Rudavské, jejíž tvůrčí záběr je inspirativně široký. Dal by se možná vystihnout výrazem temné umění, ovšem i to je v tomto případě minimalisticky nedostačující. Ingrid je hudebnice postpunkového projektu Love My Science, malířkou abstraktních obrazů a v neposlední řadě i spisovatelkou velmi obskurně nápaditých, fantasticky punkových povídek, které jí vyšly v debutové sbírce Afterparty.
Co pro tebe znamená spojnici (případně oddělení vizuálního a zvukového umění) mezi obrazy, hudbou a psaným slovem?
Vizuál a zvuk vnímam ako celok. Pri počúvaní či robení hudby mám vizuálne predstavy a opačne. K tomu by som pridala ešte texty, samozrejme. Častokrát namaľujem obraz na základe textu či hudobného motívu skladby alebo opačne. Jednotlivé umenia sa navzájom podporujú.
Jaké je tvoje tvůrčí vidění světa kolem nás?
Zo sveta okolo čerpám motívy na obrazy, skladby, texty… Reflektujem aktuálne dianie, zamýšľam sa nad fungovaním, lepšie povedané nefungovaním sveta, vzťahov, citov…
Jak stávající svět kolem ovlivňuje tebe samotnou?
Svet okolo mňa sa odráža v mojom umení, čiže to, čo sa deje vo mne, ide na plátno, do skladby či do textov. Nenechávam si nič pre seba.
Co ti dává sílu k tvorbě? Co tě pohání dál?
Som to ja sama, čo mi dáva silu. Cítim sa sama v dave ušitom na mieru, vyčnievam z neho, viem, že som iná, pretože poviem rovno, čo si myslím. Mám potrebu stále tvoriť. Súvisí to aj s mojim zamestnaním a zrakovým postihom. Su to obe ťažké veci a musím ich ventilovať, inak by som skončila na psychiatrii, alebo ako Kurt Cobain.
Je nějaká tvoje nejniternější slabost, které se sice nemůžeš zbavit, přesto tě činí člověkem, jakým jsi?
Je to môj slabý zrak. Obmedzuje ma v živote, v hudbe, umení a celkovo, ale na druhej strane je aj mojou hnacou silou. Vďaka nedostatku zraku vidím a vnímam veci inak, viac intenzívne.
Máš nějaké motto nebo názor na to, jak žít?
Rob to, čo cítíš a chceš. Nepretvaruj sa a otvor sa, buď úprimný k druhým, ale najmä k samej sebe.
Co pro tebe znamená fantastika a jaké její vzory tě nejvíc ovlivnily?
Fantastika je môj domov, kde sa cítim pochopená, svet, v ktorom žijem a unikám z toho reálného. Mám rada horory. Najviac ma ovplyvnil E. A. Poe a Lovecraft.
Jaké klady a jaké zápory vidíš ve svém osobním i profesním životě?
Moje klady sú úprimnosť, otvorenosť, tvorivosť, dynamickosť, citlivosť, ktoré sú pre dnešný necitlivý a apatický svet zároveň negatívne. Zápory sú už spomínaný nedostatok zraku, nadmerná citlivosť a samota, s ktorou dennodenne bojujem. Záporom je krivda, ktorú mám z nedobrého detstva, z odmietania, neprijatia…
Přibliž neznalému a hledajícímu čtenáři svoji sbírku povídek Afterparty.
Je to zbierkka všetkých mojich poviedok, prevažne horor, sci-fi, fantasy a vtipné. Opisujem v nich pocity, zamýšľam sa nad zmyslom existencie, sveta, hľadám svoje miesto, pochopenie, únik zo samoty a chaosu. Je to každodenný boj v jednoduchých obyčejných situáciách.
Co ti tato povídková sbírka dala a co vzala?
Táto zbierka mi dala samu seba, odvahu bojovať so svojim životom, je ako moje CV či denník. Vzala mi strach a beznádej, ktoré ma doteraz prenasledovali. Keď človek opíše svoje pocity, pomenuje svoje strachy a nočné mory, môže sa stať, že konečne odídu. Mne sa to, myslím, podarilo. Ešte je tu krivda, ktorá by sa mohla odplaviť postupne s novými textami, hudbou, obrazmi. Snáď raz dozrie čas na jej odchod.
