Milada Střítezská: Probuzení Louhi (Ilusie 3)

Poutavý severský příběh pokračuje na moři a v srdcích rodičů. Po krutých událostech, které provázelo zničení zrůdného kováře Svaroga, už nikdo není jako dřív.

Hrdinové války se Svarogem propadají šílenství, král zůstává zmrzačený a osamocený a ze země královny Saraigar začínají mít ostatní severská území strach. O tom, co se tam nahoře stalo, kolují legendy, které někoho uklidňují, někoho děsí a jiné inspirují. Královně nezbývá než znovu zatnout zuby a pustit se na cestu přes moře. Do země, která má s královnou a jejími věrnými možná více společného, než se zpočátku zdálo. Saraini synové Väinö a Eino také nezůstali nepoznamenaní: jeden prošel Tuonelou a druhý prochází bolestivou proměnou. Naštěstí se smečka Harfeníků a šamanů nerozpadla úplně a děti nacházejí útočiště u svého otce a velkého medvědího šamana, jehož výchova je skoro stejně krutá jako velké Turské moře pro Sarai a nového krále.

„Věnováno všem otcům a synům“ (věnování autorky)

Sarai není obyčejná žena, to pozná každý nejen z předchozích knih, ale i z prvních řádků pokračování. U této knihy lze říci, že se dá číst i samostatně. Děj je kompaktní, karty jsou rozdány hned na počátku. Hrdinů podstatně ubylo, což je pro potřebu pokračování dobře. Čtenáře čekají pouze dvě pravidelně se střídající dějové linky: jedna sleduje královnu a její snahu udržet mír, druhá otce dětí, které prochází nelehkým obdobím a přerodem ve velmi zajímavé budoucí hrdiny. Obě linky se časově následují, což je pro čtení příjemné.

„Napij se. Pořádně. A jez,“ vybízel ho Tomi.
„Je to syrové,“ nakrčil Väinö nos, když viděl, jak mu podává krvavou, ještě teplou beztvarou hmotu. (Str. 251)

Příběh až na výjimky nepřekvapuje opulentními bitvami a zvraty – většina z nich se objevuje v osudech každé postavy postupně, zato nevyhnutelně. Autorka se ani teď s hrdiny nemazlí, sever zůstává tvrdý. Popisy jsou místy brutální, ač příběh hodně voní mateřstvím. Je znát autorčin vypsaný styl, její osobní vztah k příběhu a fantastické prvky (proměny) jsou brány jen jako nutnost a většinou ne úplně příjemná okolnost. Kniha snad nasákla více mluvou samotných Finů a i odkazy na Kalevalu jsou jednoznačnější. Čtenář ale nemusí mít strach z archaického jazyka, přidávají se i modernismy – které by hnidopich možná vyškrtl, jenže právě ty pomáhají dávný epos dnešnímu čtenáři přiblížit. Obrazy, které Milada Střítezská tvoří, okouzlují a posílají čtenáře (třeba z karantény) daleko. Tak daleko, že se některým ani nebude chtít vracet.

„Väinö pozorně sledoval ráz krajiny, která nebyla tak plochá jako jinde v Alatey, ale členitá, plná skal a prudce se zdvíhajících kopců, zježených pokroucenými borovicemi a přísnými smrky.“ (Str. 132)

Drsné finále je třešničkou na dortu napínavého příběhu, který obstojí i bez velkých scén a snadno čtenáře provede bezmála pěti sty stranami.

Miladě Střítezské se podařilo vytvořit fascinující mytický příběh stojící na pevných základech, který sám o sobě může být příjemnou změnou pro každého čtenáře fantasy (nejen, neb na fantasy prvky v knize opravdu není kladen důraz). Vějičku na pátý díl pak autorka doprovází poznámkou, že ve čtvrtém díle, který by mohl vyjít ještě letos, se dozvíme něco o historii všem příběhům předcházející.

Oproti předešlým knihám Harfeníci severu a Dědicové Tuonely je Probuzení Louhi ještě o něco vypiplanější – dočkáme se mapy i ilustrací, krásná obálka je již samozřejmostí. Pro čtenáře Ilusie je tu ještě jedna dobrá zpráva – Harfeníci severu (první díl Ilusijské ságy) prošli reedicí a vychází jako e-book i jako dramatizace v podání Zdeňka Hrušky.

 

Vydal: Ilusie publishing, 2020
Obálka a ilustrace: Daniela Dahlien Neumanová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 480
Cena: 349 Kč
Zakoupit můžete na Kosmas.cz