Sarah J. Maasová: Půlměsíční město: Rod země a krve
Bryce Quinlanová je napůl člověk a napůl víla, žije naplno, paří, pije, ráda tancuje a užívá si randění i nezávazný sex. Tedy až do chvíle, kdy tajemný démon zabije její kamarádku a spolubydlící Daniku, alfu vlkodlačí smečky, a s ní i všechny její vlkodlaky.
O dva roky později je stejným způsobem zabit Maximus Tertian, upír, kterému zrovna Bryce prodala jeden umělecký kousek. Je to náhoda, že lidé umírají poté, co se s ní setkali? A jak mohl obě vraždy spáchat tentýž člověk, když domnělý vrah Daniky a její smečky hnije ve vězení? Bryce je jasné, že skutečný vrah je na svobodě, a právě ona dostává za úkol, aby ho za pomoci padlého anděla a zabijáka Hunta Athalara našla, i když ji to může stát život. Bryce je ochotná tohle riziko podstoupit, jen když zajistí Danice posmrtnou spravedlnost…
Bryce se občas chová arogantně a svéhlavě, ale jedná se spíš o masku, kterou ukazuje světu než o její opravdovou povahu. Ve skutečnosti je mnohem citlivější a soucitnější, než by se na první pohled zdálo, protože jí záleží na přátelství víc než na čemkoliv jiném. Navíc má chiméru velkou jako teriér, která se chová jako pes (s trochou nadpřirozených schopností), což je děsně roztomilé. Skvělé jsou i vedlejší postavy, hlavně vílí princ a Brycein příbuzný Ruhn Danaan, bohužel ale nemají tolik prostoru. Nicméně se dá předpokládat, že s nimi má autorka velké plány do dalších dílů.
Sarah J. Maasová se tentokrát pustila do urban fantasy pro dospělé čtenářky. Vytvořila svět, který se v lecčems podobá tomu našemu (například tu existují moderní technologie), ale zároveň v něm žijí víly, vlkodlaci, upíři, padlí andělé a všelijaká další nadpřirozená stvoření. Na první pohled to působí překombinovaně, nicméně ve výsledku to překvapivě funguje.
Rod země a krve má plnohodnotnou a propracovanou detektivní linku. Bryce s Huntem pátrají po vrahovi Daniky, ale přitom ani jeden nemá tušení, že se hraje ještě mnohem vyšší hra. Nechybí tu ani brutální vraždy, akce, intriky, překvapivé zvraty a odhalení a příjemné jiskření a špičkování mezi hlavními hrdiny. Vztah mezi Bryce a Huntem se vyvíjí pozvolna a nenásilně, z prvotního odstupu a nevraživosti přes křehké porozumění, až po přátelství a nakonec i romantické city.
Jelikož se ale autorka snažila napsat urban fantasy, možná až s přesahem ke klasické fantasy, nese to s sebou jistá úskalí. Začátek je zbytečně zdlouhavý a chaotický. Autorka po čtenářích hází jedním pojmem za druhým, ale neumí je pořádně vysvětlit ani hladce zakomponovat do příběhu. Proto je to asi první kniha od Sarah J. Maasové, kdy nejspíš čtenářům bude trvat se začíst. Dalším problémem je autorčino megalomanství, co se týče počtu stránek. Prvních sto stran je zbytečně roztahaných, a i když detektivní linka skutečně funguje, někdy kolem pětisté stránky vyšetřování vázne a s tím i děj knihy. Nicméně pokud tyhle dvě problematická místa zvládnete, Maasová se vám bohatě odmění, protože závěr je skutečně epický a pořádně nabušený zvraty, akcí a magií.
Rod země a krve má navíc jasně daný a naprosto uspokojivý konec, takže působí a s klidem by mohl fungovat jako samostatný román. Nicméně je to první díl plánované trilogie Půlměsíční město, proto už zbývá jen čekat, jak na to autorka naváže.
Rod země a krve jsou podle mě dospělejší a propracovanější „Dvory“ v urban fantasy kabátku. Pokud se vám trilogie Dvůr trnů a růží líbila, jistojistě vás bude bavit i Rod země a krve. Podle mě je román přesně tak čtivý, zábavný a uspokojivý, jak jsem čekala. Prostě je to stará dobrá Maasová, takže čtenáři dostanou to, na co jsou zvyklí a co na jejích knihách milují.
Vydalo: CooBoo; 2020
Překlad: Ivana Svobodová
Vazba: vázaná
688 stran / 399 Kč
