Neil Gaiman: Oceán na konci cesty
Nové vydání úspěšné novely Neila Gaimana je tentokrát obohacené o kouzelné ilustrace Elise Hurstové.
Příběh Oceánu na konci cesty začíná ve chvíli, kdy se nepojmenovaný protagonista rozhodne navštívit místa spojená s dětstvím v Sussexu, která již dlouhá léta neviděl. Právě se zúčastnil pohřbu a má potřebu uniknout a strávit nějakou chvíli o samotě. Nasedá proto do auta a nakonec se ocitá na polozapomenuté vesnické cestě vedoucí na matně povědomý statek ve vlastnictví rodiny Hempstockových. Na místě ho přivítá stará paní a jemu se náhle začínají vybavovat dávno zapomenuté vzpomínky na dobu, kdy s rodiči a malou sestrou bydleli nedaleko. Vděčně přijímá možnost posadit se venku u malého rybníčku a začíná se zamýšlet nad svým sedmiletým já a létem plným podivných událostí.
Rybníček mu připomene Lettie Hempstockovou, tehdejší kamarádku, která tenhle drobný kousek vody vedle starého statku tvrdohlavě nazývala oceánem. Lettie, společně s její matkou a babičkou, poznal po tragické události, kdy bylo jeho rodičům ukradeno auto a jeden z jejich tehdejších hostů ho nedaleko využil ke spáchání sebevraždy. Jeho smrt na tomto místě na konci cesty však měla nepředvídatelné následky a přilákala nevítanou pozornost čehosi temného a prastarého. Vypravěč jako malý chlapec cítí, že se děje něco neobvyklého. A právě tehdy potkává jedenáctiletou Lettie, zvláštní, sebejistou dívku, která mu slíbí, že dá zase svět do pořádku a ochrání ho za všech okolností.
Když se na obálce knihy objeví jméno Neil Gaiman, každý si poměrně snadno představí, co od příběhu může očekávat. Oceán na konci cesty se v tom od svých předchůdců neliší. Má všechny typické znaky Gaimanova vypravěčství. Běžný svět se tady mísí s legendami a fantastickými bytostmi pocházejícími z jiných realit. Má se jednat o knihu pro dospělé a některé momenty jsou zde skutečně jako vystřižené z hororu, ale zároveň se většina vyprávění odehrává z pohledu malého chlapce a příběh má nádech dětského dobrodružství.
Na rozdíl od jiných autorových děl je Oceán na konci cesty poměrně krátký. Původně se jednalo pouze o povídku, která byla postupně rozpracována v novelu. Délka ale v tomto případě není rozhodující, protože Neilu Gaimanovi se i do tak malého prostoru podařilo vměstnat velké množství témat a myšlenek. Sám se svěřil, že Oceán na konci cesty napsal pro svoji manželku, muzikantku Amandu Palmer, aby snáze pochopila jeho styl psaní. Vedle toho sem ale začlenil i hodně autobiografických prvků z vlastního mládí.
Zasazení do prostředí venkova je vynikající. Realita se tady snadno prolíná s fantastickou krajinou a vypravěč, osamělý chlapec milující knihy, zde lehce proniká do jiných světů. Prožívá úžasné i děsivé chvíle, ale zároveň dostává i tvrdé lekce o tom, co znamená být dospělý a jaké je to vyrůst a ztratit schopnost snít. Neil Gaiman si přitom mistrně zahrává s pamětí a různými způsoby vidění událostí. Zdůrazňuje sílu příběhů a vše podkresluje zvláštní atmosférou plnou nostalgie po dávno ztracených a zapomenutých okamžicích.
Oceán na konci cesty pro mě zůstává i po letech od prvního vydání ideální knihou na pomalá zimní odpoledne strávená v křesle s hrnkem čaje. Román nemá komplikovaný děj a nenabízí příliš odpovědí ani vysvětlení událostí, které se v něm odehrávají. Jde o pocitový příběh, přinášející radost i vyvolávající melancholii. A takové jsou někdy nejlepší. Nové vydání se navíc může pyšnit kvalitním překladem Viktora Janiše a již v úvodu zmíněnými krásnými ilustracemi od Elise Hurstové, které čtení dodávají ještě o něco více snový a podmanivý zážitek. Vřele doporučuji.
Originální název: The Ocean at the End of the Lane
Stránky autora: https://neilgaiman.com/
Vydalo: Argo, 2020
Překlad: Viktor Janiš
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Cena: 398 Kč
