Mrkací panenka – malé povídkové ohlédnutí po naději

Výtvarník, hudebník, prozaik a publicista Jan Paul přichází s tematicky i žánrově bohatým souborem šestnácti povídek. Najdeme zde realismus, magický realismus, new weird i horor či sci-fi. Co je jejich společným jmenovatelem?

Akademický malíř Jan Paul je známý především svou netradiční výtvarnou tvorbou – začínal jako kreslíř komiksů (např. pro ABC) a dodnes aktivně vystavuje své malby. Publikoval články pro Revolver Revue, Atelier, Britské listy a další. Beletristicky debutoval v roce 2006 světáckou sbírkou povídek Deník pošetilého milence, v roce 2011 vydal knihu O štěstí v umírání, ve které popisuje subjektivní pocity ze ztráty matky, rodinné vztahy a vazby k umírání jako takovému.

Kniha Mrkací panenka přináší zcela nové povídky, které se více či méně dotýkají dnešní doby a budoucnosti. Autor se v nich zamýšlí nad lidským údělem z nejrůznějších úhlů pohledu.

Úvodní povídka Sváteční noc je vyprávěna z pohledu bezdomovce, kterého čeká hrůzný, pro něho zcela nepochopitelný nález. Televizní nokturno je příběhem obyčejné partnerské dvojice, která zjišťuje, že už si nemá co říci, a hrdinové stojí před velkým rozhodnutím.

Další temnější povídka nese název podle jejího hlavního hrdiny – Leoš – a zachycuje útržky různých životů: sebevraha na konci cesty, netradičních svatebčanů a obyčejného zamilovaného páru, a to tak, aby se všechny nakonec střetly.

Železná Bára – to je jméno holky z vesnice, žijící v domě po dědovi se zahradou plnou šrotu – dědova zvláštního království. Malý svět se dostává do konfrontace s tím velkým, moderním, zcela neznámým.

Podobenství lásky a smrti je vynikající romantickou povídkou s mysteriózními prvky. Sci-fi prvky a stejně tak velké znepokojení přináší surrealistická povídka Obyčejné ráno Karla Nováka.

Příběh O víle s rudými vlasy je stejně strašidelný jako plný zoufalé naděje. Čtenář ho může znát z tvorby mnoha hororových autorů, snad nikdy ale nebyl popsán tak originálním způsobem.

Titulní povídka Mrkací panenka vypráví o tragédii lesbického vztahu, doznívající v tajemné vesnici. Smutně vtipný je hororový příběh Letní odpoledne – odpoledne jednoho velkého (ve všech významech toho slova) muže, který má všechno, jen bohužel ne nadvládu nad přírodou.

Topící se muž hledí vytřeštěným zrakem na oběšené ryby visící dolů odkudsi na dlouhých provazech. Opravdu zešílel? Cožpak je možné oběsit rybu? Ale jak? Člověk se svými sto padesáti kilogramy v tuto chvíli zdaleka netuší, jak blízko je jeho vytoužená pevná půda pod nohama, jak blízko je to, co si tolik přál a za co by dal všechno na světě. (str. 74)

Děsivou perličkou je výborná povídka Poslední tanec starého mládence – hororový příběh ze sklepení, ve kterém si starší muž už od okupace vyřezává sošky ďáblů. Strach a nepochopení tu ruku v ruce budují hutnou a eskalující atmosféru. Další surrealistickou a drsnou lahůdkou je povídka Králík, ve které má nemalou roli právě toto zvířátko a jistá nepěkná náhoda.

Noc pilotů je nejen ryzím sci-fi příběhem, ale také jednou z kapitol autorova chystaného stejnojmenného sci-fi románu, a zde nutno přiznat, že bude nač se těšit – atmosféra nové budoucnosti je víc než zneklidňující.

V povídce Malý princ dostává malý chlapec novou naději a… možná i život.

Už jsou skoro u sebe, ona se nad ním vznáší, natahuje ruku a pojednou i on cítí lehkost a volně spolu stoupají nahoru. Ještě slyší hlasy dětí, ale jen vzdáleně, a potom spolu letí tak vysoko, že se řeka mění v tenkou zakroucenou niť. Pak už není ani ta niť, jenom oni dva a nekonečný prostor světla… (str. 104)

O kontrastu tichého, tíživě uzavřeného světa v zařízení pro nevyléčitelně nemocné a umírající s rušným, živým a lhostejným světem tam venku vypráví povídka Lavička pro Jarušku. Poslední příspěvkem knihy je příjemná, lehce romantická povídka o dvojím osudovém setkání nesoucí název Kiosek u splavu.

Jan Paul ve své nové knize střídá vypointované a gradující příběhy s těmi, kde pointou je už samotné vyprávění a hrdinové po jeho skončení pokračují v další cestě. I proto je nelehké se o jednotlivých povídkách více rozepsat, aby recenzent nevyzradil příliš. Autorova vypsanost a literární zručnost usnadňují čtení i těžších kousků, některé slovní obraty a přirovnání jsou překvapivá a osvěžující. Trochu neučesaně může působit používání přítomného a minulého času, těžko říci, zda to byl přímo autorův záměr, ale v románu by toto střídání mohlo působit rušivě.

Sbírka Mrkací panenka působí v dnešní době jako balzám na duši. Protože tak, jak slibuje anotace, skutečně dává naději, která také všechny příběhy spojuje. Onu naději vyjadřují i na první pohled snad trochu temné, prsty samotného autora malované obrazy, jejichž reprodukce ilustrují jednotlivé povídky – v každé z nich se nachází světlo.

Kniha – už podle obalu – je určena spíše pro náročnější čtenáře, a nejen proto, že mnohé příběhy zaručeně ulpí na duši a mohou hlodat v mysli ještě dlouho po dočtení. Je zřejmé, že právě o to autor úspěšně usiloval.

Jan Paul: Mrkací panenka
Vydal: Centrum pro studium demokracie a kultury – CDK, 2020
Obálka: Jan Paul, Lenka Váchová
Ilustrace: Jan Paul
Vazba: brožovaná
140 stran / 198 Kč