Stephen King: Ústav
„Nechci do ústavu, já vám na to…,“ zní část textu kapely Tři sestry a vcelku výstižně říká to, co je pravda. Do Ústavu, jaký je popsán v nejnovějším románu Stephena Kinga, byste vážně nechtěli. Zvlášť pokud jste dítě.
Dvanáctiletý Luke je nesmírně nadaný kluk. Vyniká ve škole a oproti svým vrstevníkům je dost napřed. Jinak je to ale normální chlapec. Přesto mu kdosi v noci zavraždí rodiče a jeho převeze do podivného Ústavu, který nemá žádná okna a kde vychovatelé jsou spíše dozorci. Luke musí zkousnout nastalou situaci a snažit se přežít. V Ústavu jsou samé děti. Všechny nadané podobně jako on. Na všech dělají doktoři Ústavu různé pokusy. Kdo protestuje nebo není zcela odevzdaný, je potrestán. Některé děti po pár týdnech odesílají do „zadní části“ Ústavu, která je zahalena tajemstvím, protože se z ní už nikdo nevrátil.
Ještě než autor začne vyprávět o Lukeovi, popisuje začátek nové pracovní příležitosti Tima Jamiesona . Ten hodí neúspěšnou minulost za hlavu a vydává se do zapadlého městečka DuPray, kde získá místo strážníka. Tenhle úvod knihy je poněkud rozpačitý, protože si čtenář zvyká na Tima, a pak je najednou celá kniha o Lukeovi. Přesto jsou stránky o Timovi opodstatněné, jak se ukáže později.
Stejně jako úvod o Timovi, ani prvních pár desítek stran není příliš svižných. Mají za úkol čtenáře seznamovat s postavami. Jenže nedá se ubránit pocitu, že kniha má hluchá místa a proškrtání by jí neškodilo. Román se však později rozjede a především dětské (či spíše dospívající) postavy z Ústavu jsou zajímavé a příběh táhnou. Stephen King zkrátka takové hrdiny umí. Luke navíc není žádná bábovka a rozhodně si nechce donekonečna nechat líbit týrání ze strany doktorů a dozorců.
Tajemství v podobě „zadní části“ nakonec není nijak extra šokující, ale spíše dělá příběh poměrně uvěřitelným, protože by se takové věci klidně mohly dít. Poslední čtvrtina nabídne vyvrcholení románu a dramatický závěr. Ačkoliv je kniha o dětech, autor se s tím příliš nemaže, a tak si nemůžete být jistí, kdo přežije, a kdo ne. Nejsilnějšími místy knihy jsou momenty, kdy spolu děti spolupracují a ukážou, že nejsou odevzdaní beránci, ale společně dokážou vzdorovat zlu, kterému jsou vystaveny.
Ústav se patrně nestane další legendárním počinem mistra hororu Stephena Kinga. Na to je to poměrně obyčejný příběh. Ostatně se dá říct, aniž by se cokoliv prozrazovalo, že použitá zápletka není ničím novým. Důležité je také vědět, že Ústav není horor. Spíše sci-fi či mysteriózní thriller. Román je však děsivý v tom, kam jsou někteří lidé schopni zajít a jak je jim úplně jedno, zda jde o děti či dospělé. Zneklidňující je také proto, že víme z historie, že k pokusům na lidech docházelo. V tomto ohledu pak může Ústav působit nepříjemně reálně.
Ústav je dobrá kniha. Ač to není horor, nabídne dostatek tajemna i napětí. Bohužel je místy rozvleklá a především chvilku trvá, než se do ní skutečně začtete. Přesto je to další povedená kingovka.
Vydalo: Dobrovský – Beta, 2020
Překlad: Ivan Němeček
Vazba: vázaná
448 stran / 469 Kč
