Stefan Spjut: Stalpi

Literární recenze / 3.11.2020 /

Když věříte na trolly, jste prostě jenom zvláštní, ale když víte, že existují, je to jako prokletí. Susso Myrénové a lidé z jejího okolí by o tom mohli vyprávět. Román Stalpi je volným pokračováním románu Stallo.

V roce 2013 vydalo nakladatelství Host román Stallo od švédského autora Stefana Spjuta. Hlavní hrdinkou byla Susso Myrénová, která provozovala webové stránky zaměřené na trolly a různé skřítky, protože její dědeček byl známý fotograf přírody Gunnar Myrén a jednou pořídil záhadnou fotku medvěda s divným tvorem připomínajícím opičku na zádech. Vnučka pokračovala v pátrání po záhadném tvoru a shodou náhod si ukousla víc, než by si dokázala v nejhorších nočních můrách představit. Trollové skutečně existují. Kradou malé děti a okolo sebe mají oddané lidi a často i své potomky, kteří je chrání před odhalením i za cenu nejvyšší. Po sedmi letech se čeští čtenáři dočkali volného pokračování s názvem Stalpi.

Anders s kolegy pomáhá s ochranou přírody a zrovna musí přemístit divokého vlka z jedné oblasti Švédska do druhé. Cestou se stane něco divného, za co jeho partner zaplatí životem a co Anderse úplně změní. Ten ani v nejmenším netuší, že si s ním zahrávají nadpřirozené síly a že jeho život už nikdy nebude jako dřív. Diana Hellströmová pracuje jako doktorka a spolu s manželem vychovává malou dceru Kirunu. Vede poklidný a spokojený život do chvíle, než se na ni obrátí Gudrun Myrénová, jestli by nenavštívila její dceru Susso. Diana a Susso bývaly nejlepší kamarádky, dokud se před pár lety Susso nezapletla s podivnou sektou, tedy vlastně trolly. Diana a Gudrun se snaží Susso varovat, protože z blázince uprchl Lennart Brösth, který byl zapleten do únosů dětí a o kterém veřejnost netuší, že má s trolly společného víc, než se zdá.

Všechny dějové linky jsou vyprávěny ve třetí osobě, až na pohled Gudrun Myrénové, jež jediná dostala prostor pro vyprávění v ich-formě. Všechny příběhové linie se střídají, proplétají a tvoří ucelené vyprávění, i když někdy spíš jako vatová výplň než důležitý posun děje.

Román Stalpi je slabší než jeho předchůdce Stallo. V něm autor kouzelně čaroval s napětím, hororovou atmosférou a kniha působila jako temná severská detektivka. Kniha Stalpi by se dala shrnout jako sonda do narušené duše, protože kdo na začátku nebyl zralý na sezení u psychologa, na konci nepochybně bude vhodným pacientem pro psychiatrickou léčebnu. Trollové ani jejich pomocníci už nejsou tajuplní tvorové s magií, ale perverzní šílené zrůdy, které zotročují a vraždí na počkání nejen lidi, ale i jedince stejného druhu. Zcela se vytratila všechna nadpřirozená, tajuplná a emotivní atmosféra a prostor dostalo brutální násilí.

Stefanu Spjutovi se bohužel nepodařilo navázat na atmosféru románu Stallo a vytvořit důstojné pokračování, i když zpočátku nabídl zajímavý nápad, který bohužel nedokázal dotáhnout do zdárného konce. Možná proto, že si nechal pootevřený konec a volnou cestu pro další příběh se stejnými postavami. Tedy s těmi, co měly smůlu a přežily.

Ukázka

Vydal: Host, 2020
Překlad: Azita Haidarová, Linda Kaprová
Vazba: vázaná
359 stran / 349 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít