Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká

Po knihách Kazatel od Honzy Vojtíška a Dítě tmy od Miroslava Pecha přichází nakladatelství Golden Dog s dalším hororovým autorem z jihu Čech. Je jím Jiří Sivok, který se představuje příběhem Smrt bývá nehezká.

 

Zapomeňte na Christine, zapomeňte na jiná vražedná auta. Na Českobudějovicku se mezi majiteli střídá vůz, který s sebou vozí něco velmi temného. A jeho majitelé nic netuší. Alespoň ne do chvíle, než je pozdě. Spisovatel Daniel Hejtman ve voze ale vidí cestu, jak se spojit s mrtvou dcerkou.

 

ANOTACE:
VY ZNÁTE PŘÍBĚH SVÉHO AUTA?
Spisovatel Daniel Hejtman se vyrovnává s životní ztrátou. Po smrti dcery se rozpadá i jeho manželství. Ale zůstává ještě jeden stín. Stín uvnitř jeho starého vozu. Stín na starých fotografiích… Je temná postava přítel? Cesta, jak se spojit s mrtvými? S milovanou dcerkou? Anebo se Dan chystá na cestu krvavé temnoty?

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Golden Dog, 23. 10. 2020
Vnitřní ilustrace a ilustrace obálky: Josef „Pepe“ Svoboda
Grafická úprava a sazba: Michal Březina
Formát: brožovaná
Počet stran: 208
Žánr: horor
Cena: 199 Kč

 

O AUTOROVI
Jiří Sivok (1988) se překvapivě narodil. Už jako malé dítě toužil sát lidem krev, a tak se v dospělosti stal pojišťovákem. Následně si přál bičovat poddané, a tak se změnil v manažera. Od patnácti let se protloukal jihočeskými literárními kotlinami a také založil HSF klub (horor, sci-fi, fantasy). Z jeho neznámých prací je nejvíce známá povídka Úsek dopravních nehod, která byla přepracována Českým rozhlasem do audio verze, jež je dohledatelná k poslechu na internetu. V současnosti můžete na Sivoka narazit v Nových Homolích, kde v superhrdinském obleku pomáhá zralým dámám do přechodu a sundává koťátka ze stromu. Obvykle ta, která tam sám předtím pověsil.
Publikace:
• Příběhy noci (2010, Epika)
• Poselství píšťaly (2013, Epika – společný sborník)
• Tiché písky (2014, Epika – společný sborník)
• Papírová pavučina (2017, Epika – společný sborník)
• Kočas (2016, Nová vlna – společný sborník)

 

UKÁZKA:

Mezi knihami leželo i fotoalbum. Dan si vzpomněl na Markétčin předposlední den. Měla ho v ruce. Bavila se nad starými fotografiemi z dob jeho školních let. Potom hrála s Míšou člobrdo a večer za nimi přiběhla –

Když já něco vím! O těch fotkách.

– slyšel ji. Ne sluchem. Samozřejmě že ne. Byla mrtvá a s tím nemohl nic dělat. Přesto ji zaslechl v živé vzpomínce. Její hlas, i když si myslel, že už by jej nedokázal poznat.

Něco nám chtěla ukázat. Něco v těch albech.

Strany fotoknihy šustily, jak jimi listoval. Nejdřív otáčel stránky zbrkle jako panic, který dostal svolení k milování. Pak znovu a pomaleji, ale to si už vzal na pomoc láhev. Nic tam nenašel, a tak začal ještě jednou.

Markétka mohla vidět cokoli. Třeba ji pobavila móda, která byla tehdy v kurzu, nebo ji zmátl můj účes, anebo…

Konečně to zahlédl. Polil ho pot a hrdlo láhve zmizelo v ústech. Fotografie, na níž Daniel seděl na kapotě auta, se skvěla v polovině alba. Se spolužáky tehdy vyváděli na cvičném parkovišti. Snímek zaznamenal, jak ukazoval na budějovický Dlouhý most. Nad fotografií stálo: 1998 Nový skvost ČB.

S kluky se tehdy dost opili a přišlo jim jako dobrý nápad fotit se před nově vystavěným mostem. Mezitím taky driftovali na odstavném parkovišti. To, že mezi nimi nebyl jediný řidič střízlivý, se nikdy Míše nezmínil. Sierru měl čerstvě. Vlastnil ji sotva pár měsíců.

V zadní části jeho vozu někdo seděl. Na staré fotografii, která pocházela z jednoho z prvních dostupných digitálních fotoaparátů, se zdál obrys hlavy snadno zaměnitelný s opěrkou, ale uprostřed zadních sedaček se žádná nenacházela. Fotka měla k vysoké kvalitě hodně daleko, a tak se silueta postavy ztrácela v zrnu dvoupixelového rozlišení. I tak teď nechápal, že si toho nikdy nevšiml.

Ve fordu někdo seděl. Neoddiskutovatelný fakt. Hověl si tam a hleděl do zad mladého hejska, který Míšu ještě pět let neměl znát.

Neexistovala možnost, že by si postavy v autě někdo nemohl všimnout. Nemožné. Natož když on sám seděl na kapotě. Takže, kdo to byl? Nebo co?

V hlavě mu vytanula vzpomínka na den před neštěstím, kdy ztratil dceru a vlastně i manželku. Prohlíželi si album s dovolenými, když narazil na fotky z přívozu mířícího do přístavu v Hamburku. Mysleli si s Míšou, že na převozu zpětně objevili zloděje, ale s touhle druhou fotografií mu to už nepřipadalo pravděpodobné.

Vlastně nevěděl, co si doopravdy myslí. V hlavě se mu roztočila centrifuga. Mix vzpomínek, myšlenek hledajících řešení nově vzniklého rébusu. Mozek mu nabízel tisíc možností, jedna méně uvěřitelná než druhá. A pak, jako moře vyplivne mrtvolu kosatky na kamenitou pláž, vytanulo mu mezi nimi tohle: Mohli jsme to vůbec vidět?

Nic.

Ticho.

Myšlenkový tok se zarazil. Studna vyschla. Zdálo se to příliš neuvěřitelné. Fantaskní, nemohla to být pravda. Realisticky uvažující člověk by tomu nevěřil.

Jenže já jsem spisovatel. To jest muž, živící se prodejem vymyšlených slov. Fikcí. Takže, kdo by tomu měl věřit víc než já?

Babička.

Kdo?

Právě proto přece psal o Markétčině posmrtném životě. On jednoduše věřil, že to, co píše, je pravda. Proto se tak pral za vydání svého nového knižního projektu. Bál se, že kdyby ve vydání neuspěl, jeho dcerka by nadobro zmizela. Zemřela by. To, že mrtvá už byla, na věci nic neměnilo. Nechtěl ji ztratit podruhé, zvlášť když proti tomu mohl bojovat.

Jenže nyní se mu nabízela jiná možnost. Svět Za oponou, který stvořil, se nezdál tak skutečný jako zhmotněná postava v jeho autě.

A tak dlouho mlčel a jen hleděl na temnou věc na zadních sedačkách svého starého fordu.

„Je to přízrak,“ zamumlal poklepávaje na fotku. „Duch.“

Když to řekl, spadl mu ze srdce velký kámen.

 

O NAKLADATELSTVÍ
Golden Dog vznikl v roce 2015 jako nakladatelství Martina Štefka, které se zaměřuje na hororovou, napínavou a fantastickou literaturu českých autorů. V nakladatelství doposud vyšlo:
• Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (2015)
• Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi (2015, elektronicky)
• Za tebou (kolektiv autorů, 2016)
• Martin Štefko: Agentura: První tým (2016)
• Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji (2017)
• Honza Vojtíšek: Sešívance (2018)
• Martin Štefko: Zatracenci (2018)
• Martin Štefko: Agentura: Střepy minulosti (2019)
• Honza Vojtíšek: Kazatel (2019)
• Petr Boček: Mízožravci (2019)
• Howard Speciál 2019
• Vostrá krása (kolektiv autorů, 2019)
• Miroslav Pech: Dítě tmy (2020)
• Martin Štefko: Mrtvé ženy (2020)
• Dračí Hlídka (fantasy RPG, 2020)
• Tereza Kadečková: O dracích a lidech (2020)
• Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká (2020)

Chystané publikace:
• Co číhá v temnotách (sborník hororové poezie, listopad 2020)
• Howard Speciál 2020 (listopad 2020)
• Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (2. upravené vydání, prosinec 2020)
• Mort Castle: Cizinci (leden 2021)
• Ludmila Svozilová: Achernar (únor 2021)
• Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí (duben 2021)
• Monica J. O’Rourke: Utrpení těla (květen 2021)