Se Zuzanou Hartmanovou o Krysách apokalypsy i příbězích z Accadu

Před pár dny vyšel v nakladatelství Host román Před bouří, první díl trilogie Krysy apokalypsy. Je to již třetí kniha Zuzany Hartmanové, knihovnice a redaktorky webzinu Děti noci. Debutovala povídkovým románem Noční labuť, na který navázala knihou Perutě noci. Při příležitosti vydání nové knihy jsem jí položila několik otázek.

 

Máš na kontě již třetí vydanou knihu. Kam by ses zařadila z hlediska zkušeností: spíše mezi autory, kteří na svou knihu s velkým K teprve čekají, nebo už máš jméno a tvůj okruh fanoušků ví, co přesně od tebe dostane? Dá se podle tebe vůbec určit okamžik, kdy se z literárního autora stane opravdový spisovatel?

Tak to je hned na začátek pěkně záludná otázka! Je totiž dost těžké ji zodpovědět – člověk si může něco myslet, ale realita může být docela jiná. Svůj okruh čtenářů mám – vím o lidech, kteří na moje nové knihy čekají, což vždycky člověku příjemně zahraje na ego. Na druhou stranu musím upřímně říct, že určitě nepatřím k autorům, jejichž jméno když zazní ve fandomu, všichni hned vysypou názvy jejich knih.

A druhá otázka je taky zákeřná. Já osobně v tom zas takový rozdíl nevidím a mluvím o sobě i ostatních spisovatelích za použití obou výrazů, ale vím, že řada lidí si na tom dost zakládá. Podle některých je tou hranicí druhá kniha – jakmile máte na kontě víc než jednu, tak už se to nedá pokládat za náhodu, a tím pádem jste se vyvinuli z autora na spisovatele. Ale myslím, že spousta spisovatelů, kteří napsali jen jednu – úspěšnou – knihu, by nesouhlasili. Je tedy tou hranicí úspěch? Kdoví. Myslím, že každý to cítí jinak a ta hranice je značně nejasná.

 

Tvůj knižní debut Noční labuť s uhrančivou obálkou od Dominika Bronieka šlo těžko přehlédnout. Myslíš si, že se čtenáři řídí rčením: „Nesuď knihu podle obalu.“? Nebo je to právě obálka, co titul prodává?

Bylo by asi hezké, kdyby se lidé tímhle rčením řídili, ale nalijme si čistého vína: většinou to tak není. I já sama, když se rozhodnu experimentovat, koukám v knihkupectví nejdřív po obálkách… Myslím, že obzvlášť u prvotiny je obálka hodně důležitá, protože může s prodejem opravdu dělat divy. Noční labuť je toho důkazem – ve spoustě komentářích na knižních databázích nebo e-shopech čtenáři rovnou bez obalu napsali, že si knihu koupili jen díky obálce.

Noční labuť se dočkala pokračování s názvem Perutě noci, jejichž děj se ale zdá vcelku ukončený. Nebo se můžeme těšit na nějakou další návštěvu Accadu, třeba s jiným hlavním hrdinou?

V tuhle chvíli mám v hlavě (a už i částečně na papíře) tři další náměty na příběhy z Accadu, takže i já sama v nějaký návrat – byť s jinými postavami – do budoucna doufám. Teď záleží na tom, jak se ujme moje nová série. Od toho se pak nejspíš bude odvíjet, jak to bude s dalšími příběhy.

 

Teď už ale k tvé horké novince, románu Před bouří, prvnímu dílu trilogie Krysy apokalypsy. Povíš nám o ní něco víc?

Co říct a nespoilerovat? Příběh se odehrává ve světě lidí a démonů/bohů, kde před zhruba osmdesáti lety proběhla magická apokalypsa. Tento svět je z větší části neobyvatelný a vlivem okolností kombinuje staré osvědčené postupy (třeba meče a inkviziční procesy) s relativně moderními technologiemi (například cosi na způsob silového pole). V něm se odehrávají příběhy různých postav, které tento svět – a v něm panující řád – různě ovlivňuje. Na oplátku pak tyhle postavy zase všemožně ovlivňují onen řád a možná i samotný chod světa – koneckonců někteří z hrdinů jsou bohové… (První kapitola z románu Před bouří je k přečtení zde.)

Odkud se vzal nápad a myslíš, že osloví příznivce tvé dosavadní tvorby?

Nápad mi nejspíš krystalizoval v hlavě delší čas, aniž bych si to uvědomovala. Nakonec se sešlo několik různých podnětů a já si tedy řekla „Proč ne? Jdu do toho.“(O cestě od nápadu k vydání si můžete přečíst zde.)

Doufám, že osloví i příznivce mé dosavadní tvorby! Je to sice něco jiného než Noční labuť, ale zároveň jsem to pořád já, takže se v knize vyskytují prvky pro mou tvorbu typické, když to tak řeknu. Namátkou: ne zrovna příkladně kladné postavy nebo přiměřená porce patosu či násilí. Je to zkrátka veselý příběh!

 

Zkusila sis napsat knihy povídkovou i románovou formou. Která ti sedla víc a hodláš do budoucna některou z nich ve své tvorbě preferovat?

Víc mi sedí klasická románová forma, ačkoliv ta povídková má něco do sebe a nemůžu vyloučit, že se k ní už nikdy nevrátím. Minimálně jeden z již víceméně hotových accadských příběhů opět funguje jako povídkový román. Do budoucna ale hodlám preferovat spíš klasickou podobu vyprávění. Nápady, co mám, počítají s větším počtem postav a od toho se odvíjejícího množství dějových linek – povídková forma by tak pro ně nebyla úplně ideální.

Jsi především autorka fantasy. Neláká tě zkusit i jiný žánr?

Občas ano, ale i kdybych tomu podlehla, stejně to nejspíš vždycky bude v kombinaci s fantastickými prvky. (To už jsem si koneckonců trochu vyzkoušela v podobě romantických a detektivních povídek do šuplíku.) Jde totiž o to, že jsem příšerně líná dělat si rešerše ve smyslu dojet na reálné místo, o kterém chci psát, zjišťovat si informace o jeho rozložení, historii a podobně. Mnohem radši se takovými místy jen inspiruji, vyzobu si pár detailů a zbytek nechám na své představivosti.

 

Tvůj život se aktuálně hodně točí kolem rodiny a tvé malé ratolesti. Než ses stala mámou na plný úvazek, byl tvůj život literaturou doslova prosáklý. Psaní knih, přispívání na literární servery, práce knihovnice… Chybí ti to, nebo ti částečný útlum přišel spíš vhod?

Jak kdy. Práce mi zatím moc nechybí, i když občas se mi po spolupracovnících zasteskne. Útlum v psaní a recenzování snáším hůř. Ale už jsem se s tím snad naučila trochu lépe pracovat. Co se týče psaní – doma se to snažíme nějak skloubit a zdá se, že se nám to i daří. Když delší čas nepíšu, měním se totiž v protivnou, oheň dštící saň.

 

Prozradíš nám, co zrovna čteš? A dostala se ti v poslední době do rukou nějaká kniha/knižní série, kterou by čtenáři fantastiky rozhodně neměli minout?

Momentálně čtu nefantastickou věc – a sice klasiku Jako zabít ptáčka. Už tu ale pošilhávám po novince od Robin Hobb – Dračím městě. To je i částečná odpověď na druhou otázku. Série Kroniky Deštné divočiny mě uhranula a těším se na každý další díl, Robin Hobb je skvělá vypravěčka. Další, co by rozhodně nikdo neměl minout, je třeba Noční cirkus, trilogie Zlomená země od N. K. Jemisinové (poslední díl vyjde letos v říjnu) nebo cokoliv od Adriana Tchaikovského. (Nutno podotknout, že poslední zmiňovaní jsou taková moje svatá trojice, takže těžko říct, zda je to objektivní doporučení.)

Na jaké knize právě pracuješ a kdy odhaduješ, že se čtenáři dočkají dalšího dílu Krys apokalypsy?

Momentálně pracuju na druhé třetině finálního svazku Krys – musím tam pospojovat hodně nitek (ačkoliv pár volných konců hodlám záměrně nechat), tak mi jde ta práce od ruky trochu pomaleji, ale finále pak snad půjde snáz, protože ho mám už předem důkladně promyšlené. Zároveň s tím si občas odskočím na chvíli ke svým accadským minotaurům, abych si trochu pročistila hlavu.

Co se týče dalšího dílu, to je ošemetná otázka. Pokud nenastanou zase nějaké nepředvídatelné komplikace, tak existuje jistá naděje, že by dvojka mohla vyjít už na jaře, ale s jistotou to zatím říct nedokážu.

 

Web Zuzany Hartmanové
FB stránka autorky
Instagram autorky
Články ZH na webu Děti noci