Harleen – cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly
Harley Quinn se v posledních letech dostala do povědomí poměrně širokého okruhu lidí – stejně jako řada dalších komiksových postav se propracovala takřka do mainstreamových vod. Jak ji ale vidí chorvatský výtvarník a scenárista Stjepan Šejić?
Doktorka Harleen Quinzelová má teorii, podle níž se mohou zločinci v Gothamu vyléčit. Pro vlastní přežití se totiž rozhodli „vypnout“ empatii. Co kdyby se ji ale podařilo zase „nahodit“ – nedocházelo by pak k menší recidivě? Aby mohla svou teorii prokázat, musí s inkriminovanými zločinci denně pracovat. Je mezi nimi i nechvalně známý Joker. Ten se zdá být ideálním adeptem na prokázání doktorčiny teorie. Ale víte, co se říká: když dlouho hledíte do propasti…
Harleen je po knize Batman: Zatracení druhým titulem napsaným extra pro řadu DC Black Label, který přineslo českým čtenářům nakladatelství CREW. V této nové komiksové řadě hodlá DC dopřát fanouškům příběhy starých známých hrdinů (a padouchů), ale v trochu temnějším hávu, víc pro dospělé (bacha, dojde i na nějakou tu erotiku).
Stjepan Šejić není v práci pro DC žádným nováčkem a jeho hvězda je na vzestupu. Možná i díky tomu se rozhodl zhostit poměrně nevděčného úkolu a vytvořit origin jedné z nejznámějších komiksových antihrdinek – Harley Quinn. Psát o zrodu postavy, o níž bylo napsáno (a natočeno) již mnohé, je vždycky ošemetné. Autor se to ale rozhodl vzít tradičně po svém a ve výsledku nabízí mnohem víc než pouhý origin: silný, podmanivý příběh, kdy se s každým dalším panelem blížíte k tragickému konci, ale přesto jste nuceni fascinovaně otáčet stránku za stránkou.
Stjepan Šejić už v předchozích komiksech – především pak v erotickém Sunstone – ukázal, že napsat ženskou hrdinku umí perfektně. Své protagonistky totiž ukazuje v realistickém světle. Nestereotypizuje je, nedémonizuje, ale ani přehnaně neglorifikuje. Jeho postavy jsou jednoduše lidské. A stejně tak Harleen je dokonale věrohodná hrdinka – plná ideálů i temných zákoutí duše, s řadou silných i slabých stránek. Sledovat její přerod z cílevědomé, leč lehce zakřiknuté prvotřídní psychiatričky v psychopatku je skvělé. A taky dost mrazivé. Doktorka Quinzelová si je dobře vědoma, že podléhá Jokerovu vlivu, přesto si stále namlouvá, že to zvládne.
Autor tento motiv polehoučku mění v silný mesiášský komplex, který má v sobě většina žen: budu to já, kdo to nenapravitelné zvíře vytáhne z temnoty, budu to já, kvůli komu se změní… Sledovat na druhé straně Jokerovu účelnou, chladnou manipulaci nejspíš přivodí nejednomu čtenáři bolení bříška (obzvlášť když všichni víme, že Harleen nakonec skončí lapená v jeho síti). Šejićův Joker má navíc neskutečné charisma a o to snazší je vcítit se do Harleen a pochopit, proč mu propadla. A nakonec se nabízí otázka, zda i sám Joker přeci jen trochu nepodlehl nějakým emocím…
Stjepan Šejić skvěle pracuje s narativem – ať už se jedná o vševědoucího vypravěče (zde samotnou Harleen), který prozrazuje řadu věcí dopředu, což vyvolává příjemné napětí a očekávání při sledování toho, jak se odvíjí děj, tak co se týče práce s jednotlivými panely. Jejich umístění, dělení i vzájemné prolínání je nezřídka mistrovskou ukázkou toho, jak lze docílit co největšího efektu pro danou scénu – jak z ní vyždímat co nejvíc atmosféry a emocí a zajistit, aby měla na čtenáře patřičný dopad.
Šejićovu fantastickou kresbu, kdy se nebojí kombinovat různé styly a techniky a přitom to zvládá tak skvěle, že to nikde netahá za oči a naopak to dohromady vytváří velmi komplexní dojem. Přechody mezi kresbou a malbou jsou plynulé a vždy vhodně volené, stejně tak víceméně strohý náčrtek a propracovaný, takřka fotorealistický panel vedle sebe nevypadají nepatřičně. Stjepan Šejić se hodně věnuje detailům a je důležité důkladně výtvarnou stránku komiksu sledovat – ať už se jedná o stíny, odrazy v brýlích nebo nenápadné náznaky věcí budoucích.
Neodpustím si i krátkou poznámku o jeho práci s DC universem jako takovým. Okrajově se tu mihne celá řada záporáků (Killer Croc, Mr. Freeze, Riddler, Bane nebo Poison Ivy), ale i Batman a Robin. Harleen by se dala označit též za origin postavy Two-Face, alias okresního prokurátora Harveyho Denta. Je skvělé, že Stjepan Šejić nikoho z nich nijak zvlášť nepředstavuje, ale počítá s tím, že je znáte – ať už z komiksů nebo z filmů – a rovnou je zakomponuje do vyprávění. Komiks tím pádem neztrácí na dynamice. Oceňuji občasnou střelbu do vlastních řad – například kousavou poznámku o extrémně častých útěcích pacientů z Arkhamu – i to, že Harley Quinn tu vypadá tak jako v původních komiksech: tedy spíš jako tradiční harlekýn.
Harleen se můžete dočíst, že je to lovestory jedné z nejšílenějších dvojic na literární scéně. Troufám si nesouhlasit – tohle není příběh o lásce, je o posedlosti a touze ovládat. O tom, že cesta do pekel je vždycky dlážděna těmi nejlepšími úmysly, i o tom, že ne všechna monstra chtějí (a mohou) být zachráněna. Je to zběsilá, temná jízda, která vás na konci zanechá mírně zaskočené, ale s pocitem, že letos na české komiksové scéně už asi moc lepších věcí nepotkáte.
Vydal: CREW, 2020
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: vázaná
Poče stran: 200
Cena: 749 Kč
