Harleen – cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly

Harley Quinn se v posledních letech dostala do povědomí poměrně širokého okruhu lidí – stejně jako řada dalších komiksových postav se propracovala takřka do mainstreamových vod. Jak ji ale vidí chorvatský výtvarník a scenárista Stjepan Šejić?

 

Doktorka Harleen Quinzelová má teorii, podle níž se mohou zločinci v Gothamu vyléčit. Pro vlastní přežití se totiž rozhodli „vypnout“ empatii. Co kdyby se ji ale podařilo zase „nahodit“ – nedocházelo by pak k menší recidivě? Aby mohla svou teorii prokázat, musí s inkriminovanými zločinci denně pracovat. Je mezi nimi i nechvalně známý Joker. Ten se zdá být ideálním adeptem na prokázání doktorčiny teorie. Ale víte, co se říká: když dlouho hledíte do propasti…

Harleen je po knize Batman: Zatracení druhým titulem napsaným extra pro řadu DC Black Label, který přineslo českým čtenářům nakladatelství CREW. V této nové komiksové řadě hodlá DC dopřát fanouškům příběhy starých známých hrdinů (a padouchů), ale v trochu temnějším hávu, víc pro dospělé (bacha, dojde i na nějakou tu erotiku).

Stjepan Šejić není v práci pro DC žádným nováčkem a jeho hvězda je na vzestupu. Možná i díky tomu se rozhodl zhostit poměrně nevděčného úkolu a vytvořit origin jedné z nejznámějších komiksových antihrdinek – Harley Quinn. Psát o zrodu postavy, o níž bylo napsáno (a natočeno) již mnohé, je vždycky ošemetné. Autor se to ale rozhodl vzít tradičně po svém a ve výsledku nabízí mnohem víc než pouhý origin: silný, podmanivý příběh, kdy se s každým dalším panelem blížíte k tragickému konci, ale přesto jste nuceni fascinovaně otáčet stránku za stránkou.

Stjepan Šejić už v předchozích komiksech – především pak v erotickém Sunstone – ukázal, že napsat ženskou hrdinku umí perfektně. Své protagonistky totiž ukazuje v realistickém světle. Nestereotypizuje je, nedémonizuje, ale ani přehnaně neglorifikuje. Jeho postavy jsou jednoduše lidské. A stejně tak Harleen je dokonale věrohodná hrdinka – plná ideálů i temných zákoutí duše, s řadou silných i slabých stránek. Sledovat její přerod z cílevědomé, leč lehce zakřiknuté prvotřídní psychiatričky v psychopatku je skvělé. A taky dost mrazivé. Doktorka Quinzelová si je dobře vědoma, že podléhá Jokerovu vlivu, přesto si stále namlouvá, že to zvládne.

Autor tento motiv polehoučku mění v silný mesiášský komplex, který má v sobě většina žen: budu to já, kdo to nenapravitelné zvíře vytáhne z temnoty, budu to já, kvůli komu se změní… Sledovat na druhé straně Jokerovu účelnou, chladnou manipulaci nejspíš přivodí nejednomu čtenáři bolení bříška (obzvlášť když všichni víme, že Harleen nakonec skončí lapená v jeho síti). Šejićův Joker má navíc neskutečné charisma a o to snazší je vcítit se do Harleen a pochopit, proč mu propadla. A nakonec se nabízí otázka, zda i sám Joker přeci jen trochu nepodlehl nějakým emocím…

Stjepan Šejić skvěle pracuje s narativem – ať už se jedná o vševědoucího vypravěče (zde samotnou Harleen), který prozrazuje řadu věcí dopředu, což vyvolává příjemné napětí a očekávání při sledování toho, jak se odvíjí děj, tak co se týče práce s jednotlivými panely. Jejich umístění, dělení i vzájemné prolínání je nezřídka mistrovskou ukázkou toho, jak lze docílit co největšího efektu pro danou scénu – jak z ní vyždímat co nejvíc atmosféry a emocí a zajistit, aby měla na čtenáře patřičný dopad.

Šejićovu fantastickou kresbu, kdy se nebojí kombinovat různé styly a techniky a přitom to zvládá tak skvěle, že to nikde netahá za oči a naopak to dohromady vytváří velmi komplexní dojem. Přechody mezi kresbou a malbou jsou plynulé a vždy vhodně volené, stejně tak víceméně strohý náčrtek a propracovaný, takřka fotorealistický panel vedle sebe nevypadají nepatřičně. Stjepan Šejić se hodně věnuje detailům a je důležité důkladně výtvarnou stránku komiksu sledovat – ať už se jedná o stíny, odrazy v brýlích nebo nenápadné náznaky věcí budoucích.

Neodpustím si i krátkou poznámku o jeho práci s DC universem jako takovým. Okrajově se tu mihne celá řada záporáků (Killer Croc, Mr. Freeze, Riddler, Bane nebo Poison Ivy), ale i Batman a Robin. Harleen by se dala označit též za origin postavy Two-Face, alias okresního prokurátora Harveyho Denta. Je skvělé, že Stjepan Šejić nikoho z nich nijak zvlášť nepředstavuje, ale počítá s tím, že je znáte – ať už z komiksů nebo z filmů – a rovnou je zakomponuje do vyprávění. Komiks tím pádem neztrácí na dynamice. Oceňuji občasnou střelbu do vlastních řad – například kousavou poznámku o extrémně častých útěcích pacientů z Arkhamu – i to, že Harley Quinn tu vypadá tak jako v původních komiksech: tedy spíš jako tradiční harlekýn.

Harleen se můžete dočíst, že je to lovestory jedné z nejšílenějších dvojic na literární scéně. Troufám si nesouhlasit – tohle není příběh o lásce, je o posedlosti a touze ovládat. O tom, že cesta do pekel je vždycky dlážděna těmi nejlepšími úmysly, i o tom, že ne všechna monstra chtějí (a mohou) být zachráněna. Je to zběsilá, temná jízda, která vás na konci zanechá mírně zaskočené, ale s pocitem, že letos na české komiksové scéně už asi moc lepších věcí nepotkáte.

Ukázka

Vydal: CREW, 2020
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: vázaná
Poče stran: 200
Cena: 749 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít