Holly Blacková: Královna ničeho

Ukázky z knih / 7.7.2020 /

On bude zkázou koruny a ničitelem trůnu. Série Krutý princ vrcholí.
Získat moc je snazší než si ji udržet. Jude na to přišla, když ji zrada krále Cardana připravila o všechno. Je však odhodlaná dostat zpět, co jí patří – a příležitost se brzy naskytne.

ANOTACE:
Moc je mnohem jednodušší získat než si ji udržet. Jude se tuhle lekci naučila, když se vzdala kontroly nad podlým králem Cardanem výměnou za neomezené pravomoci.

Teď je z ní vyhoštěná královna Říše víl, skončila v lidském světě bezmocná a trpící Cardanovou zradou, ale odhodlaná získat zpátky všechno, o co ji připravil. A příležitost se brzy naskytne v podobě sestry-dvojčete Taryn, jejíž smrtelný život je v nebezpečí.

Pokud chce svou sestru zachránit, musí se Jude vrátit mezi víly, riskovat život a vyrovnat se se svými přetrvávajícími city ke Cardanovi. Ale v Elfhame je všechno jinak. Říše stojí na pokraji války, a jakmile Jude vklouzne hluboko za nepřátelskou linii, pohltí ji krvavá politika.

A když je probuzena nebezpečná kletba a po celé zemi se šíří panika, musí si vybrat mezi svou ctižádostivostí a lidskostí…

 

INFO O KNIZE:
Vydá: CooBoo, červenec 2020
Překlad: Radka Kolebáčová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 360
Cena: 369 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Kniha druhá

Proti vzpurým vílám ohňovým
spojila síly s přílivem,
už jen země, vzduch a moře ví,
jak lítá bitva zuřila ten den.

Pozdvihla k nebi krátký meč,
pružný jak stéblo sítiny,
meč, jejž ukoval jí milenec,
jasný nad temné stíny.

S knížaty vzala ten kraj ztečí,
proklála mečem pána ohně,
pluk jeho prchl do bezpečí,
lid provolal slávu této ženě.

S družinou, jíž za čest vděčí,
pospíchá královna k otčině.

Philip James Bailey,
„Pohádka“

17. KAPITOLA

Ležím na obrovské posteli Nejvyššího krále a krvácím na jeho přepychové pokrývky. Vše zastírá agonie. Břicho mi svírá ostrá, žhnoucí bolest a v hlavě mi buší kladiva.

Nade mnou se sklání Cardan. Kabát má přehozený přes křeslo opodál, jeho samet je nasáklý nějakou tmavou tekutinou. Bílé rukávy košile má vyhrnuté a mokrou žínkou mi otírá ruce. Smývá z nich krev.

Pokusím se promluvit, ale jako bych měla ústa zalitá medem. Opět se ponořím do husté temnoty.

***

Nevím, jak dlouho spím. Vím jen, že dlouho. Když se probudím, sužuje mě palčivá žízeň. Vyklopýtám z postele, nedokážu se zorientovat. V pokoji hoří několik svic. V jejich světle pochopím, že jsem stále v Cardanově ložnici, v jeho posteli, a že jsem sama.

Najdu džbánek s vodou a zvednu ho ke rtům. Se sklenicí se nenamáhám. Piju a jenom piju. Piju tak dlouho, dokud svou žízeň konečně neuhasím. Pak se svalím zpátky na matraci a pokouším se vzpomenout si na to, co se stalo. Vše mi připadá jako horečnatý sen.

Už nedokážu zůstat v posteli. Bez ohledu na bolest zamířím do koupelny. Vana je napuštěná, a když se dotknu hladiny, voda se pod mými prsty zatřpytí. Je pro mě nachystán i nočník, za což jsem v danou chvíli nesmírně vděčná.

Opatrně ze sebe svléknu šaty a vlezu si do vany. Drhnu si kůži nehty, abych z ní smyla špínu a zaschlou krev posledních několika dní. Pak si důkladně umyji obličej a vyždímám přebytečnou vodu z vlasů. Když vylezu ven, cítím se jako znovuzrozená.

Vrátím se do ložnice a přejdu k šatní skříni. Přelétnu pohledem po nekonečných řadách Cardanových svršků, které jsou natolik absurdní, že i kdyby mi nějakou náhodou padly, za nic na světě bych si je na sebe nevzala. Obléknu si obrovskou košili s nabíranými rukávy a přes ni jeho nejméně výstřední plášť – černý, vlněný, podšitý jelení kůží a olemovaný výšivkou drobných lístků. Zachumlám se do něj a vykročím na chodbu ke svým někdejším komnatám.

Rytíři u dveří královy ložnice si všimnou mých bosých nohou a obnažených kotníků i způsobu, jakým se choulím do pláště. Nedokážu říct, co se jim mihne hlavou, ale rozhodně se nemíním cítit zahanbeně. Připomenu si své nové společenské postavení a jako Nejvyšší královna je usadím natolik pohrdavým pohledem, až odvrátí hlavy.

Když vstoupím do svých starých komnat, Vřesinka ke mně vyděšeně vzhlédne. Sedí na pohovce s Doubkem a hrají spolu Uno.

„Jejda,“ utrousím.

„Ahoj,“ pozdraví mě Doubek nejistě.

„Co tady děláš?“ Trhne sebou. Hned svého příkrého přivítání zalituji. „Omlouvám se,“ pokusím se zmírnit dopad svých slov. Obejdu pohovku a sehnu se k němu, abych ho objala. „Jsem ráda, že tady jsi. Jenom mě to překvapilo.“ Už neřeknu, že mi to dělá starosti. A značné. Elfhamský dvůr je nebezpečným místem pro kohokoli, ale pro Doubka dvakrát tolik.

Opřu se mu čelem o zátylek a nadechnu se jeho vůně, v níž se mísí tóny jílu a borového jehličí. Tak voní můj malý bráška, který mě stiskne tak silně, až to zabolí, a jedním růžkem mi poškrábe tvář.

„Je tady i Vivi,“ oznámí a pustí mě. „A Taryn. A Heather.“

„Vážně?“ Na okamžik se na sebe významně podíváme. Doufala jsem, že se Heather k Vivi vrátí, ale že bude ještě někdy ochotná zavítat do Země víl, to mě víc než udivuje. Spíš jsem si myslela, že potrvá dlouhou dobu, než se s touto skutečností opět srovná a její rány se zahojí. „Kde jsou?“

„Jsou na večeři. S Nejvyšším králem,“ informuje mě Vřesinka. „Tenhle s nimi nechtěl, tak mu nechali přinést jídlo sem.“ Svým typickým způsobem vyjadřování dává najevo nesouhlas. V jejích očích je Doubek malý rozmazlený spratek – vždyť kdo to kdy viděl, aby někdo odmítl pozvání do královské společnosti!

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít