Tokijský ghúl: re 5 – akce se špetkou emocí

Co dělá lidi lidmi? A musejí být nutně všichni ghúlové krvežíznivé bestie? Sui Išida ve svém příběhu pokládá tyto i mnohé další otázky, ale ne vždy na ně dává uspokojivé odpovědi. Co ale čtenářům dává, je nelítostný svět a silný příběh.

Haise plánuje akci v přestrojení, aby se jeho týmu podařilo získat informace vedoucí k odhalení míry spojenectví mezi ghúly z klanu Aogiri a Rosewaldovými. Jenže jakmile si nasadí ghúlí masku, kterou dostal „omylem“ o Vánocích, všichni ho začnou oslovovat jeho bývalou přezdívkou. Tento fakt pomalu začne otevírat vrátka jeho paměti a o své slovo se hlásí Kaneki… Šú Cukijama se mezitím snaží návrat Haiseho/Kanekiho vzpomínek urychlit, což nezvratně vede k odhalení jeho vlastního původu a možné zkáze celého rodu Cukijama.

Z pátého dílu je zatím nejvíc cítit duch původní série, kde Sui Išida čtenáře uvrhl do světa plného morálních dilemat. Dojde tu na pocity naprostého zmaru a lítosti, na sebeobětování se a opět se ukáže, že kanibalističtí ghúlové mohou být nakonec daleko lidštější než lidé. Hloubka emocí, přiměřeného patosu a neskutečných tragédií ve spojení s perfektní psychologií je tím, co dává punc autorovu krutému příběhu. Jenže stejně jako v předchozích svazcích, i tady Sui Išida čtenáře jen namlsá a nechá nakonec rozmrzele sedět s dočteným dílem a vidinou toho, že další bude až za několik měsíců. Místo aby čtenáře utopil v moři smutku a dopřál jim tragédii, po níž jeho příběh volá (a většina čtenářů po předchozí zkušenosti nejspíš také), tak jen poodhalí, co bude možná jednou následovat, a pak se zase vrátí k boji mezi ghúly a agenty ÚPG.

Nechápejte mě špatně, boje samy o sobě jsou zajímavé a pro svět i pro samotný příběh jsou důležité. Sui Išida však napsal tak dobré postavy, že tím globální problémy odsunul na druhou kolej a většinu čtenářů zajímá spíš osobní rovina jeho vyprávění. A ta zatím nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužila – sotva člověk stihne zatajit dech, je tu střih a akce se spoustou mrtvých, ale přitom s takřka nulovým emocionálním dopadem.

Tokijský ghúl: re je série, která těží z perfektního předcházejícího příběhu, ale zároveň se snaží ho úplně nekopírovat. Je těžké obě série nesrovnávat – sice se každá zabývá trochu jinou problematikou, ale pracuje se stejnými postavami, a navazující série tak vyvolává jistá očekávání, kterým prozatím nedostála. V tomto případě se vyplatí číst více svazků po sobě – drama a napětí se tak více zkoncentruje, čímž se umírní nevyvážená dynamika jednotlivých aspektů příběhu.

Vydalo: Nakladatelství CREW, 2020
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
212 stran / 199 Kč