Nespasitelní – špína a hnus, kam se podíváš
Drsná a špinavá fantasy je dneska v kurzu. Rytířům na bílých koních dávno odzvonilo. Místo nich lid chce podmračené, zjizvené týpky, kteří se dvakrát nerozmýšlejí, než někomu vrazí kudlu do zad. Svou troškou do mlýna nyní přispěl i Michael R. Fletcher.
Geisteskrankeny bychom mohli označit za svého druhu mágy. Má to jeden háček: všichni do jednoho jsou pomatení. Čím mocnější Geisteskranken je, čím silnější jsou bludy, které ovládají jeho mysl, tím víc se propadá do hlubin šílenství a tím víc se blíží jeho konec. A na světě není mocnějšího Geisteskrankena než Koniga Furimmera. Velekněz, který sjednotil náboženství geborenských damonenů a zajistil jeho rozkvět, ví, že mu může pomoci jen jediné: bůh. Jenže staří bohové jsou stejně šílení jako on. Musí si proto stvořit boha nového – navrženého k obrazu svému, z vlastní víry. Bohužel pro něj se o jeho božském dítěti dozví trojice podřadných kriminálníků, kteří se chlapce rozhodnou unést a požadovat za něj výkupné. A bohužel pro ně se o jejich plánu dozví velmi mocný otrokářský Geisteskranken… Ve zkratce: věci nikdy nejdou podle plánu. Spolehnout se můžete jen na jedno: víra utváří realitu. Čím silněji lidé v něco věří, tím větší je pravděpodobnost, že se to stane.
Michael R. Fletcher přišel se značně originálním světem. Základní premisa toho, že drtivá většina obyvatel je svým způsobem šílená, je sama o sobě zajímavá. Fletcher k tomu navíc přidal, že jejich pomatení jim dává sílu. Využil prvek, jemuž v naší společnosti není připisován vysoký kredit, jako základní stavební kámen příběhu a z lidí na okraji udělal nejmocnější lidi svého světa. Ten sice funguje skvěle, ale je to svět zvrácený, brutální, špinavý a šílený stejně jako ti, kdo mu vládnou. Nastavená pravidla dávají autorovi do rukou celou řadu paradoxů, s nimiž v rámci příběhu dobře pracuje. Systém Geisteskrankenů je přiměřeně složitý, zároveň však značně komplexní. Fletcher v textu nadužívá němčinu – pokud máte aspoň její základy, uvidíte ve jménech postav jasný záměr: autor vám totiž na rovinu říká, kdo je co zač a co od něj můžete čekat. Některá jména či příjmení jsou zcela konkrétní, jiná jsou spíše slovními hříčkami.
Jak jsem psala výše, svět Nespasitelných je zvrácený a bizarní. Mimo jiné se to projevuje také místy až krutou realističností. Špína a hnus na čtenáře dýchá z každé stránky. Fletcherovi není cizí explicitně popisované násilí, tělní tekutiny, ani občas značně kreativní zobrazení morbidnosti. Ať už jde o věci všeobecně přijímané jako nevábné – krev, hnis, výměšky…, tak o věci, které záleží na vkusu jednotlivce – charakterové vady a úchylky. Dokresluje to celkovou atmosféru Nespasitelných. Problém nastává ve chvílích, kdy už to autor přepískne a všechen ten hnus a nechutnosti začnou působit jako samoúčelná snaha šokovat za každou cenu.
Vzhledem k tématu a světu, do něhož autor příběh zasadil, je pochopitelné, že hrdinové nebudou ukázkovými sympaťáky. Kromě toho dneska nikoho nezajímají čistě kladní, přehnaně ušlechtilí protagonisté. Jenže všechny postavy Michaela R. Fletchera jsou prohnilé až do morku kostí. Pátrat po pozitivní, nebo přinejmenším neutrálně vnímané charakterové vlastnosti je jako hledat jehlu v kupce sena. A když už náhodou něco takového vykoukne, okamžitě se to schová pod nánosy hnusu, zlých slov a špatných pohnutek. Je to logické – drtivá většina postav, s nimiž se čtenáři setkají v rolích hybatelů děje, je vyšinutých (a jsou sakra dobře napsané – o to je to horší). Autor zároveň s tím často zdůrazňuje, jak jsou jeho hrdinové nejen charakterově, ale i vzhledově odpudiví, což dohromady tvoří kombinaci, která je sice originální a v rámci knihy věrohodná, zároveň však značně komplikuje – leckdy až znemožňuje – si některou z postav oblíbit a sžít se s ní. Věřím, že to byl záměrný tah, přesto to možná autor nemusel dotáhnout až do takového extrému.
Sečteno podtrženo: Nespasitelní jsou originálním, brutálním a velice čtivým příběhem. Michael R. Fletcher se s nikým a ničím nemazlí – ani se čtenáři. Pokud jste milovníci podobných příběhů, kniha vás bude neskutečně bavit. Já sama se bohužel párkrát přistihla, že jsem Nespasitelné musela na chvíli odložit, protože jsem o těch pytlích hnoje (cituji hrdiny!) v daný okamžik už prostě nemohla dál číst…
Vydal: Fantom Print, 2020
Překlad: Zdeněk Milata
Vazba: vázaná
Počet stran: 416
Cena: 399 Kč
