Chris Priestley: Kletba vlkodlačího chlapce

Ukázky z knih / 26.5.2020 /

Chris Priestley je úspěšný autor dětských knih. Všech pět titulů vydaných Argem se dočkalo příznivého přijetí i u českých čtenářů. Má v oblibě pochmurnou atmosféru, tajemné postavy a nadpřirozené okolnosti a jeho hrdinové rádi čtou Poea, Wilda, Doyla či Wellse.

ANOTACE:
Román autora cyklu Příšerných příběhů se odehrává v typicky britské internátní škole „pro ne právě bystré syny ne zrovna bohatých rodičů“, sídlící na středověkém hradě kdesi na venkově. Vyučování vedené poněkud výstředním učitelským sborem naruší nevysvětlitelné události – zjevují se duchové, ztrácejí se pedagogové a památeční předměty, a následkem toho dokonce hrozí, že budou zrušeny vánoční prázdniny. Podaří se žákům rozjet detektivní pátrání, které by tuto katastrofu odvrátilo?

Chris Priestley tentokrát s úspěchem vyzkoušel rozvernější notu než v Příšerných příbězích a svou knihu, první svazek rozsáhlejšího cyklu, i sám ilustroval.

 

INFO O KNIZE:
Vydalo: Argo, květen 2020
Přeložil: Vít Penkala
Ilustrace: Chris Priestley
Vazba: vázaná
Počet stran: 240
Cena: 248 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Rosol a jeho kamarád Piškot si dávali velmi potřebnou přestávku uprostřed přespolního běhu na vrchol Psí špice, který museli podstupovat dvakrát do týdne. Stáli, popadali dech a shlíželi dolů na zčernalou, chmurami obtěžkanou a chrliči zamořenou obludnost, ve které sídlila jejich škola.

Moldánkovská škola pro ne právě bystré syny ne zrovna bohatých rodičů se krčila mezi dvojicí pahrbků Psí špice a Štít psice ve větrem ošlehaném kraji na severu Cumberlandu, dřepěla tam jako nevkusně nazdobená gagátová brož připíchnutá na hruď zakyslé vévodkyně.

Rosa se jmenoval celým jménem Arthur Rosol, ale ve škole si křestními jmény nikdy neříkali. Piškotovo celé jméno znělo Algernon Pišingr-Partwork, ale pro všechny byl Piškot. Nebylo jim do smíchu.

„Není mi do smíchu, Piškote,“ oznámil Rosol.

„Ani mně ne,“ povzdechl si Piškot.

Rosol pomohl Piškotovi sundat batoh. Pan Drtikol, trestuhodně šílený učitel tělocviku, nutil chlapce běhat s batohy na zádech, aby jejich muka obohatil o další rozměr. Rosol zasténal námahou a upustil zavazadlo na zem.

„Co to v něm propánakrále máš?“ divil se. „Váží to snad tunu.“

„Drtikol mě načapal, když jsem si tam zase dával ponožky, a donutil mě, abych si do něj nacpal všechno z kufru.“

Rosol batoh otevřel a uviděl rozličné oblečení, boty, několik knih a mosazný dalekohled.

„Proč máš propánakrále dalekohled?“ zeptal se.

„Ani ti nevím,“ přiznal Piškot. „Koupil mi ho strýc Slavomil k minulým Vánocům. Popravdě řečeno jsem úplně zapomněl, že ho mám. Radši bych ho neměl.“

„Smůla,“ prohlásil Rosol. „Je docela těžký.“

„Já vím. Mimochodem, proč máš na ruce ten obvaz, Roso?“ zajímal se Piškot. „Tos měl o podzimních prázdninách nějakou nehodu?“

„Už jsem ti to zkoušel říct třikrát, Piškote,“ vysvětloval Rosol. „Ale jakmile se do toho pustím, začneš si pro sebe broukat a mě něco vyru-“

„Trochu života do toho umírání, Rosole!“ křikl pan Drtikol a hladil si děsivě obrovitý knír. Jeho holá hlava se leskla jako zvlhlé vejce. „Ve vašem věku už jsem dokázal vzepřít nad hlavu ovci a ani jsem se nezapotil!“

Než pana Drtikola k jejich smůle zlákala kariéra učitele tělocviku, býval cirkusovým silákem.

„Ale pane učiteli,“ odmlouval Rosol, „moje kolena.“

„Nesmysl,“ prohlásil pan Drtikol a lupnul mu za ucho takovou, že se Rosol rozplácl jak široký tak dlouhý do kapradí. „Jste ještě moc mladý na nějaká kolena, Rosole. No tak, pánové! Kdo bude nahoře poslední, je rusák!“

Pan Drtikol vyrazil po stezce. Rosol se vyškrábal na nohy a zoufalé, vyčerpané skučení chlapců kolem něj v něm náhle cosi probudilo.

„Tak hele!“ vykřikl a zamával pěstí ve vzduchu. „Co kdybysme Prdikolovi ukázali, co v nás je, a vyběhli nahoru dřív než ten starej hroch?“

„Rosáku, zavři zobák, otravo,“ doporučil mu Pustoryl a rozpustile mu lupnul za ucho takovou, že se Rosol znova rozplácl jak široký tak dlouhý do kapradí.

Rosol se vyškrábal na nohy a sledoval, jak ostatní kluci mizí na pěšině. Vyplivl kousek místní flóry a zadíval se dolů na Moldánkovské věže, jejichž už tak zašlé a zašedlé, chrliči posázené zdi zatmíval stín mraků. Není pochyb, pomyslel si chmurně, tohle prostě musí být ta nejhorší škola na světě.

„Jsi celý?“ staral se Piškot.

„Snad ano,“ vzdychl Rosol a doufal, že jeho vzdech naznačí nesmírnost jeho sklíčenosti.

„Někdo by měl dát Pustorylovi za vyučenou,“ řekl Piškot. „Moje matka tvrdí –“

„Psst!“ umlčel ho Rosol a ukazoval kamsi na školní pozemek. „Dej pokoj s Tlustomilem i se svojí mámou. Co je to támhle?“

„Co jako?“ chtěl vědět Piškot.

„Támhleto!“ řekl Rosol. „Jak to pobíhá po překopu.“

„Popře kopu?“ divil se Piškot.

„Jo,“ přisvědčil Rosol. „Po překopu.“

„Popře kopu?“ ujišťoval se Piškot.

„Nech toho!“ okřikl ho Rosol.

„Čeho jako?“ nechápal Piškot. „O čem to propána vlastně mluvíš?“

„O té zahloubené zídce na kraji hřiště, trubko. Tomu se říká překop.“

„Jo tak,“ pochopil Piškot. „Vážně? A na co to je?“

„Aby na školní pozemky nechodily ovce,“ poučil ho Rosol.

„Proč by propánakrále chodily ovce do školy?“ žasl Piškot, vrtěl hlavou a nechápavě se usmíval. „Kdybych já byl na jejich místě –“

„Nech už toho,“ okřikl ho Rosol. „Koukni! Koukni támhle!“

Piškot se podíval, kam směřuje Rosolův ukazovák. Po překopu pobíhal jakýsi muž. Už to bylo samo o sobě neobvyklé, protože jediný muž v Moldánkovských věžích, který měl sklony k rychlejšímu pohybu, vysoko nad nimi dirigoval sbor spolužáků skandující „Rosa je rusák!“

Ještě neobvyklejší však byla skutečnost, že ten muž měl podle všeho na hlavě helmu s křidélky a nesl si, byť s jistými obtížemi, předmět, který i na tu dálku pozoruhodně připomínal velikou sekeru.

„Počkat,“ zarazil se Rosol, prohrabal Piškotův batoh a vylovil dalekohled.

Našel si mužovu postavu a zaostřil její rozmazané obrysy.

„V překopu je viking!“ prohlásil.

„Viking? To není možné,“ namítl Piškot.

„Vážně tam je,“ opáčil Rosol a podal mu dalekohled.

Chlapci zírali na vikinga v tichém úžasu, dokud jim nezmizel za keřem zlatého deště. Než k tomu mohli něco podotknout, padli jako kuželky pod nohama ostatních kluků, kteří se vraceli ze špičky Psí špice.

„Kdo bude poslední dole, je básník!“ zahalasil pan Drtikol, když se řítil kolem nich.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít