S Petrem Jaroňkem o slovanských mýtech, magii a historii

Petr Jaroněk možná zatím není tak známý spisovatel, ale má skvěle nakročeno k tomu, aby se to změnilo. V loňském roce mu vyšel debutový román Ospalá slovanská díra a nyní je čerstvě venku druhá jeho kniha Běsi z temného hvozdu. Obě vyšly u renomovaného nakladatelství Argo. Petr Jaroněk vydal dva velice povedené romány a tak je ta nejlepší příležitost položit mu několik otázek.

Jak ses dostal ke psaní? Pokud vím, tak ses neúčastnil soutěží, nezačínal jsi ani vydáváním povídek ve sbornících nebo na literárních webech, prostě jsi rovnou vydal román u takového nakladatelství, jakým je Argo.

To je fakt. Ničeho jmenovaného jsem se neúčastnil, ale psaní se profesionálně věnuju už přes 10 let. A bylo to něco, co jsem toužil dělat odmalička, a taky jsem se psaní vždy celkem intenzivně věnoval. Takže mě nepopadl nějaký momentální záchvat, že bych si řekl: „Prásk! A teď jsem se rozhodl napsat knihu.“

Bylo Argo tvou první volbou? Proč jsi rukopis posílal právě tam?

Bylo to jedno ze dvou nakladatelství, ve které jsem nejvíc doufal. Ale nechtěl jsem si vystřílet nejlepší šípy hned na první pokus. Nepočítal jsem s tím, že bych uspěl napoprvé, napodruhé nebo napotřetí. Tenhle systém se mi nakonec vyplatil. Mohl jsem mezitím pracovat na rukopisu, vylepšovat ho s tím, jak jsem sbíral zkušenosti. Argo jsem si vybral, protože vydává kvalitní knihy (včetně parádních historických) a má dobré jméno – a taky se mi líbí název a logo lodičky odkazující k řecké mytologii. To jsem prostě chtěl mít na knize a být toho součástí.

Jak bys charakterizoval své dva první romány?

První kniha je takový mysteriózní, historický fantasy thriller, asi. Hodně čtenářů to označuje za historickou detektivku s fantasy prvky. Druhá kniha je temná slovanská fantasy. S historií je stále pevně spjatá, ale už se neodehrává v konkrétních, reálných kulisách jako první román.

Co bylo první myšlenkou pro napsání Ospalé slovanské díry?

Chtěl jsem vytvořit napínavý příběh ze Zlína, ve kterém se spojí realita a „fantastično“. Dříve byly tyhle věci neoddělitelné. Teprve my – v moderní době – jsme je od sebe odtrhli, vytvořili jsme fantasy jako něco zvláštního. Naši předkové vnímali mýty a jejich magické a nadpřirozené prvky jako samozřejmou součást své reality.

Já chci tyto póly ve svých knihách znovu spojit. V první jsem se o to pokusil a leckdy jsem sklidil kritiku, že to vlastně není ani fantasy, ani historická (realistická) detektivka. Nebo že se tam nadpřirozené prvky nehodí a bylo by to lepší bez nich. Asi jsem měl nějaký záměr, ale zrealizoval jsem ho špatně. Jenomže historie bez magična a nadpřirozena je pro mě ožebračená, je to moderní pohled na ni – nebo pohled literatury faktu.

Běsi z temného hvozdu jsou prequelem. Proč ses rozhodl právě takhle?

Místo abych utíkal dopředu, rozhodl jsem se prohlubovat to, co už vzniklo – pátrat v minulosti, co k tomu vedlo. Je to sice asi méně obvyklý přístup, ale úplná rarita to taky není. A ten prequel si o vznik koledoval, i když přímo naplánovaný jsem ho neměl. Navíc jsem se mohl pohroužit hlouběji do minulosti, kde jsem si mnohem jistější v kramflecích. A hodlám v téhle cestě zpět časem pokračovat.

Tvé knihy jsou plné slovanské mytologie. Jak tě napadlo ji implementovat do svých příběhů a jakým způsobem ses vzdělával v této tematice?

Slovanské období mě v posledních letech velice zajímalo, takže to byla celkem jasná volba. Na čas odsunulo do pozadí i moje obvykle hlavní okruhy zájmu, pokud jde o historii, jako je starověk, především pak Řecko. Jinak jsem věčný samouk závislý na soustavném příjmu informací, takže jsem čerpal z knih, odborných publikací, studií a článků, vysokoškolských prací – prostě ze všech zdrojů, se kterými se dá pracovat bez „pana učitele“.

V „Běsech“ je více emocí, alespoň na mě tak kniha působila. Může za to i zajímavá vztahová linka. Řekl sis, že by bylo fajn mít v románu prvek lásky nebo jsi nad tím nijak nepřemýšlel?

Nějak jsem to přímo nenaplánoval v tom smyslu, že bych si řekl, bude tam láska, pak taky nějací jeleni… Prostě to do toho příběhu patřilo. To, že je to více emotivní, může být snad i tím, že celý ten příběh je podle mě vypjatější a dramatičtější.

Chceš i v budoucnu psát stejný žánr nebo bys rád zkusil i něco třeba diametrálně odlišného?

Diametrálně zatím asi ne. Pokud se mi nějak podaří (navzdory nepříznivé situaci) v blízké budoucnosti protlačit na svět třetí knihu, kterou už mám napsanou, tak ta bude ještě v témže žánru, tedy slovanská, historická fantasy. Potom bych se chtěl nejspíš zase zhoupnout hlouběji do minulosti. Ale předpokládám, že se to zatím bude furt točit kolem historie, mytologie a fantasy. I když nechci nic tvrdit na jistotu, stát se může cokoli.

V čem vidíš největší sílu svého psaní a proč by si čtenář měl koupit právě tvé knihy?

Na tohle se těžko odpovídá. Já se třeba snažím o určitou jazykovou kulturu, tak aby moje věty nebyly jen nositelky příběhu, ale aby pěkně zněly. Prostě se pokouším dosáhnout jakési jazykové kvality. Taky vytvářím určité archetypální příběhy, ve kterých se snažím spíše povzbuzovat po vzoru starých eposů. Nechci ukazovat, jak umí být lidi ubozí, ale spíš jak dokážou být silní, odvážní nebo odolní a jak se zvládnou vypořádávat s tvrdými ranami, kterým se často nelze vyhnout. Hodně taky dbám na budování atmosféry, snad se mi to občas i jakžtakž daří. Myslím, že by se moje knihy mohly líbit čtenářům, kteří mají rádi hutnější příběhy s poněkud mytologickým nádechem.

Co bys jako spisovatel chtěl dokázat, jaký je tvůj cíl?

Pod nobelovku nejdu! Ale jinak bych chtěl prostě dál psát a vydávat, dokud budu mít motivaci a bude mě to bavit, což zatím oboje platí. A bylo by samozřejmě ještě lepší, kdyby to lidi i četli a aspoň trochu se jim to líbilo. Proto bych se chtěl i dál zlepšovat a snažit se, aby každá příští kniha byla o něco lepší než předchozí.

Co ty sám rád čteš a máš nějaké autory, kteří tě přímo v psaní ovlivnili?

Čtu hlavně literaturu faktu a k beletrii se v poslední době dostanu spíš okrajově. A autoři, kteří mě ovlivnili? Napadá mě třeba Holdstock nebo Graves. Pak samozřejmě Homér a jeho kniha všech knih, Ilias. Kompendium veškeré moudrosti lidstva, života, vesmíru a vůbec.

Je něco, co bys rád prostřednictvím tohoto rozhovoru chtěl vzkázat čtenářům?

Asi jim můžu jen popřát příjemné počtení nejen mých knih, jinak mě nic zvláštního nenapadá.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít