Procitnutí do spiknutí – nenápadná novela, která by neměla ležet ladem
Když chce člověk vydat knihu, musí si občas vypomoct, jak nejlépe umí. Jedním ze způsobů může být i elektronické vydání. Touto cestou se vydal i Jonáš Jenšovský – matador literárních soutěží –, který představuje své univerzum Naefar.
Když se Drawk nra Tar-Enor rozhodne ve vypjaté situaci poslechnout přítele a opustit svou dimenzi nečekaně vytvořeným magickým portálem, netuší, jak moc si zkomplikuje život. Ocitá se na neznámém světě, navíc bez vzpomínek. Nebýt mnichů z kláštera Mořského slunce, kteří se ho ujali, těžko říct, jak by to s ním dopadlo. Během zotavování se dozvídá o světě, kde se ocitl – Namidu – a také si začíná pomalu vybavovat svůj předešlý život. Přeci jen být výkonným zabijákem a špehem je jako jízda na kole – to se nezapomíná. Spolu s Drawkem čtenáři postupně odhalují, že se tu pokoutně hraje dosti vysoká hra a Drawk by ji mohl nemálo ovlivnit. Vydává se tak na pouť do Soranu, města, v němž sídlí namidská špionáž, kde hodlá místním pohlavárům nabídnout své služby.
Tím, co je třeba vyzdvihnout, je beze sporu svět. Namid je dobře vykreslený a zajímavý. I když se jedná v jádru o typické fantasy, růžky vystrkuje sem tam i nějaká technologie (i když třeba na bázi magie) a autor si nejspíš nechává otevřená vrátka – třeba časem dojde i na využití sci-fi prvků nebo oživení v podobě nějakých potvůrek. V Procitnutí do spiknutí se čtenáři dočkají vesměs jen lidí.
Je vidět, že Jenšovský má vše promyšlené a historii svého univerza má pečlivě zpracovanou. Kosmologie, do níž mohou čtenáři v průběhu Procitnutí do spiknutí nahlédnout, je poutavá a poukazuje na to, že nás do budoucna rozhodně čekají další příběhy. Jonáš Jenšovský navíc v popisech světa používá příjemně barvité pasáže, které působí až snovým dojmem – jsou hodně abstraktní a plné místy sice trochu hůře představitelných prvků, ale díky tomu vyvolávají v myslích čtenářů velice působivé obrazy.
Nevýhodou tohoto přístupu k psaní je však skutečnost, že člověk má po přečtení úvodní stránky pocit, že naskočil do rozjetého vlaku. Celé vyprávění začíná v půlce dramatické scény (nutno podotknout, že zde bylo bravurně zvládnuto pravidlo první věty, která musí chytit a nepustit) a chvíli trvá, než se čtenáři zorientují. V následujících kapitolách orientaci neprospívá množství pojmů ani to, jak překotně se dějí některé události. Nakonec se však všechno usadí a čtenáři si mohou užít dobrodružný příběh.
Jonáš Jenšovský používá ve svém vyprávění pěkný, místy skvěle vybroušený jazyk. Má bohatou slovní zásobu, v průběhu mohou čtenáři narazit na celou řadu velice povedených slovních obratů a celkově působí text chytře a promyšleně. Za tím vším ale trochu pokulhává samotný příběh. U většiny prvotin se dočtete, že měli autoři zkracovat. Tady je to obráceně – Jonáš Jenšovský měl výrazně rozšiřovat.
Příběh tak, jak je pojatý, je totiž nedostatečně dlouhý. Procitnutí do spiknutí je ve své podstatě spíše novelou, do níž se ale autor pokusil nahustit dění na román, ne-li dva. To, co se jevilo jako možné lokální intrikaření, se postupně přehouplo v záchranu světa, následně v záchranu celého vesmíru a ke konci to ze všeho nejvíc připomínalo špionážní thriller. Každý nápad sám o sobě je dobrý a i to celé tak nějak funguje – všechny zvraty a vývoj postav i situací jsou pochopitelné a dávají smysl. Jen si prostě vyprávění zasloužilo větší prostor – takhle se na čtenáře sype jedna věc za druhou a překotné události ubírají na věrohodnosti – především co se týče mezilidských vztahů. Což je škoda, protože je znát, že autor má vše promyšlené a tato uspěchanost tak není dána jeho nejistotou, jak uchopit vlastní text, ale je záměrná.
Postavy jsou nicméně vcelku sympatické, v čele s Drawkem. Ten jako by vypadl z klasických románů meče a magie – osamělý drsňák, co pro ránu nejde daleko, ale vlastně má srdce na správném místě a na jehož bedrech leží nelehký úkol. V duchu subžánru mu ostatní dělají víceméně jen křoví. Spolu s tím, jak se Drawk blíží ke svému cíli a ke konci příběhu, začínají však ve čtenářích stále víc hlodat otázky, na něž zatím nedostali odpovědi. Třeba se dočkají příště…
Jonáš Jenšovský dal čtenářům ochutnat první příběh ze série Naefar (pro zájemce je tu i tematický web s povídkami nebo třeba encyklopedií). Vzbudil zájem a ukázal, že spisovatelské řemeslo mu není cizí. Má představivost a dobré nápady – jen by to chtělo další díl o něco delší, protože je škoda plně nevyužít potenciál, který Naefar skýtá.
Vydal: e-book vlastním nákladem, 2019
Počet stran: 155
Cena: 99 Kč
