S Markem E. Pochou o Bestii, rapu a neobyčejných darech

Rozhovory / 14.4.2020 /

Marka E. Pochu není třeba čtenářům a milovníkům české a slovenské fantastiky nijak zvláště představovat. Na kontě má několik románů, editorskou práci na tematických antologiích a sám do mnoha sbírek povídkami přispěl. V současnosti se snaží prosadit na diametrálně odlišném poli, a sice jako raper.  U příležitosti vydání románu Bestie, který je po knize ONI druhým počinem vydaným v češtině u nakladatelství Carcosa, jsem položil Markovi několik otázek.

Co přesně tě vedlo k tomu, že sis za předobraz hlavní postavy hororu Bestie vybral právě Horehronského rozparovače Štefana Svitka, a jak jsi na něj narazil?

Popravde, ja si témy a postavy nevyberám, oni si vyberajú mňa. Sledujem svet okolo nás, vstrebávam vnemy ako špongia a potom sa podvedomie samo rozhodne, čo s tým. A tak sa jedného dňa zrodil aj zárodok príbehu BESTIE.

Jak známo, rád používáš pro větší uvěřitelnost postav obraz skutečných lidí z okruhu svých známých a přátel. Je ještě někdo použit v románu Bestie, kdo by stál za zmínku?

Veterán Attila, satanistka Lucia, sexbomba Nessa… Všetky hlavné postavy, dievčatá aj muži, majú svoj reálny predobraz. Inšpirujú ma ľudia, ktorých poznám, v ktorých kruhu sa pohybujem. Niekedy stačí, aby som zachytil vôňu neznámej osoby, a v mysli mi vyskočí celý jej fiktívny životopis – a postava je na svete. Alebo naopak, môžem niekoho poznať celý život, ale postavu neinšpiruje žiadnu. Je to záhadný proces…

Mimochodom, všetky postavy aj s predlohami som predstavil na instagrame. Počas karantény tam pridávam dosť vizuálneho materiálu aj úryvky z kníh a môžete moje romány aj vyhrať, stačí omrknúť profil @markepocha.

Jedním z důležitých míst, kde se příběh odehrává, je obec Starý Orech. Tu jsi již použil coby hlavní dějiště svého románu Na dušičky zomrieš. Hraje tato obec nějakou důležitou roli ve tvém životě?

Starý Orech je také zmenšené a poslovenčené Derry, alebo Castle Rock. Síce tu nesídli žiaden vraždiaci klaun, zato nie je núdza o dosť dramatických udalostí… Podobne ako Lovecraft, King, alebo Faulkner a mnohí ďalší som ucítil potrebu vytvoriť si vlastné „pieskovisko“ na hranie…

Aj toto fiktívne mestečko však má svoj reálny predobraz, podobne ako moje postavy – pochádzam totiž z Hurbanova (okres Komárno, juhozápadné Slovensko), a hneď za mestom stojí staré pohostinstvo Starý orech… Takže jedno s druhým sa prepojilo, otvoril sa priestor medzi skutočnosťou a fantáziou a vzniklo mestečko plné zaujímavých postáv a nečakaných hrôz. A verím, že sa doňho ešte vrátime…

Poslední antologií, kterou jsi sestavoval, byly Koleje smrti (Hydra, 2018). Plánuješ v dohledné době editování další sbírky povídek?

Chcel by som jedného dňa zavŕšiť moju editorskú činnosť zbierkou na tému šialenstvo – ale či sa tak stane a kedy sa tak stane, to je vo hviezdach…

Kam si myslíš, že směřuje současná česká a slovenská fantastika? A je vůbec důvod je od sebe rozlišovat?

Máme svoje špecifiká, napríklad fenomény typu Kotleta/Kulhánek u nás nenájdeš (aj keď sa im blíži pár pokusov, napr. Janko Iša a jeho Kladivák). Zato máme preborníka slovanskej fantasy Červenáka. Takže tie osobitosti tu sú, hoci trh je viacmenej spoločný. Stále však platí, že slovenské knihy sa u vás predávajú omnoho ťažšie než české knihy u nás.

Kam domáca fantastika smeruje, to netuším. Vnímam ju ale v dvoch rovinách: máme tu staršiu generáciu, ktorá veľa urobila v minulosti a dodnes drží fandom nad vodou. Potom máme akýsi „stred“ – ja, Janko Iša, Miroslav Pech, Honza Vojtíšek, Katarína Soyka… A potom nastupujúcu generáciu mládeže, ktorú zatiaľ vnímam len okrajovo, keďže väčšinou vidím knižky žánru YA fantasy, a to nie je moja šálka kávy. Teda pokiaľ sa tam brutálne nevraždí.

 

Mohl bys nám povědět o některé z posledních zajímavých žánrových akcí, na níž jsi byl coby účinkující? 

Naposledy sme online prednášali o fantastike s kolegami z ČR na podujatí CoronaCon, organizoval ho Míla Linc. To bola zaujímavá skúsenosť. Naživo som bol naposledy tuším v Brne na nočnej hororovej párty Nirgor, tú organizovala Viki Panová. Bola to komorná záležitosť v podzemí nočného klubu, a tak to mám rád. Akurát som tam stratil a zabudol niekoľko vecí, vrátane trička, knihy, plaviek… České holky mi vždy popletú hlavu a takto to potom dopadne!

Načneme z jiného soudku. Jakou nejbláznivější respektive nejabsurdnější jsi četl knihu, popřípadě jaký jsi viděl nejšílenější film? A co tě na tomto díle dostalo či zaujalo?

Najviac ma dodnes baví videofilm Bad Taste z 80. rokov. To je proste jedno velké WTF!? Ale zábavné WTF! Prvý film slávneho Petera Jacksona – točil ho po víkendoch s kamarátmi na požičané kamery. A vidíte, kam to dotiahol. V tom filme si aj sám zahral: pološialeného lovca emzákov Dereka. Keď mu vypadne kus mozgu z hlavy, naukladá si ho naspäť a zaviaže lebku opaskom. Tomu hovorím špás!

Máš širokou základnu fanoušků nejen na Slovensku, ale i tu v Čechách, a na různých žánrových setkáních jimi býváš i hojně obdarováván. Mohl by ses pochlubit výčtem těch nejbizarnějších darů, které jsi kdy dostal?

Človeče, to je super otázka! Naozaj je tých darčekov celkom dosť, ešte som nepremýšľal, ktorý bol najpodivnejší… Raz som dostal premočené nohavičky od istej slečny, mám ich odložené dodnes niekde – také veci si treba vážiť! Ale napríklad spisovatelka Anka Šochová ma obdarila kopou milých drobností v ružovej farbe, od čitateľky Kristínky mám ružové šnúrky do topánok, no a čo všetko už som dostal od teba, na to tu ani nie je dosť priestoru to vymenovať :D

Od začátku roku se snažíš prosadit na rapové hudební scéně. Podělíš se o to, jaké největší překážky to s sebou přineslo a hlavně jaké úspěchy?

Ufff, neviem, či sa snažím presadiť – skôr by som povedal, že som si dal osobnú výzvu v tomto roku skúsiť sa niekam dopracovať v rape. Nie z hľadiska existujúcej scény – tam sú dlhoroční profíci, ktorým proste nemôžem konkurovať, keď začínam od nuly. Dopracovať niekam sa chcem z hľadiska seba samého, z hľadiska osobnostného rozvoja. To znamená natočiť aspoň jednu skladbu, ktorá by mala hitový potenciál (nemusí sa hitom reálne stať, stačí keď na youtube bude mať dobrú odozvu).

Až na svůj první beletristický román Semester starého sviniara jsi žánrovým spisovatelem. Jak na tebe jako autora fantastiky působí toto období plné nařízení, zákazů, omezování občanských svobod? A co osobně to tobě dává a co bere?

Absolútne nijako to na mňa nepôsobí, som ťažký introvert a domased. Pre takých ako ja ide život ďalej úplne normálne. Nemám potrebu behať povonku, vnútri sa cítim komfortne a v bezpečí. Našťastie som za posledné obdobie načerpal hoooodne inšpirácie, takže teraz môžem kludne fantazírovať, a keď ma chytí slina, tak písať a písať a písať…

 

Rozhovor z února 2017
Webové stránky autora
FB stránka autora
Instagram autora
YouTube kanál autora

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít