Mark E. Pocha: Bestie

Ukázky z knih / 25.3.2020 /

Hororové nakladatelství Carcosa vydalo dlouho očekávaný nový román Marka E. Pochy. Bestie je příběh volně inspirovaný skutečným vrahem z období socialistického Československa. Kniha se zabývá zkoumáním lidské mysli a v literární podobě pátrá po příčinách, kvůli nimž může z běžného tichého dítěte vyrůst lidská bestie.

 

ANOTACE:
Po stopách bestiálního vraha.
Vraždy.
Vždy to začíná vraždami.
A někdy to jimi i končí…
Podunajská nížina na jihu Slovenska bývala klidným místem pro život, dokud v rychlíku na trati Košice – Bratislava průvodčí neobjevil zohavená těla dvou mrtvých studentek. Bezradná policie nemá jedinou stopu a nemá ani tušení, že pachatelem není obyčejný vrah…
Narazila totiž na Bestii.
Bestii v lidské kůži.
Mezitím se skupinka gymnazistů z okresního města Komárno potýká se svými každodenními starostmi, školou a zlomenými srdci… O několik stovek kilometrů dál se válečný veterán zotavuje z mozkové příhody a balí přitom zdravotní sestřičky…
Jejich osudy se brzy protnou.
A bude to bolet.
Protože Bestie kuje pikle.
A ve sklepě ukrývá hrůzné tajemství.

 

Bestie je příběh volně inspirovaný skutečným vrahem z období socialistického Československa. Za své děsivé činy byl Štefan Svitek odsouzen k trestu smrti a nakonec byl i popraven (byť podle některých hlasů unikl a dodnes se úspěšně skrývá před rukou zákona…). Kniha se zabývá zkoumáním lidské mysli a v literární podobě pátrá po příčinách, kvůli nimž může z běžného tichého dítěte vyrůst lidská bestie.

 

POZNÁMKA NAKLADATELE:
Bestii jsme přeložili ze slovenského rukopisu a stejně jako ONI bude dostupná pouze česky. Varování: nic pro slabé povahy, opravdu. Bestie je hardcore horor… Ale zase je třeba uvést, že to nejsou žádné bezhlavé masakry od začátku do konce, to ani zdaleka. Svým způsobem jde o moderní společenský román, jen tedy s jistými extrémními ingrediencemi. Podíváme se v něm opět do Starého Orechu — viz např. slovensky vydaný román Na Dušičky zomrieš —, mezi studenty gymnázia, na Horror Night i do jednoho děsivého sklepa.

 

INFO O KNIZE:
Vydala: Carcosa, březen 2020
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Peter Cwoky Murín
Vazba: brožovaná
Věkové doporučení: 18+
Počet stran: 272
Cena: 279 Kč (v e-shopu Carcosy za 210 Kč)

 

UKÁZKA Z KNIHY:
1

Na cestě je vrah

Pokaždé když se Kamila svěřila babičce, že má ve škole nebo doma problém, babička jí na zápěstí položila svou hřejivou dlaň a řekla: „Pámbíček to už nějak zařídí.“

Kamila babičce věřila.

Jenže babička nikdy neměla nůž na krku a psychopata v patách.

Da-dum, da-dum… Da-dum, da-dum…

Drkotání vlaku se neslo noční krajinou jako tlukot mechanického srdce. Rychlík byl skoro prázdný; Kamila s Aďou měly kupé jen pro sebe, a zdálo se, že jim patří i celý vagon, celý vlak, celý svět. Klidně by mohly převzít místo v prezidentském paláci po dosluhujícím Andreji Kiskovi, zvládly by to levou zadní.

Rozhodně se na to cítily.

Dívky byly BFF – nejlepší kámošky na celý život, i když občas si říkaly i big fucking friends. Vezly se rychlíkem Slatina z Košic do Bratislavy, kde měly v úmyslu strávit boží víkend na Comics Salónu, největším každoročním shromáždění fanoušků populární kultury na Slovensku. Tři dny ztřeštěného vyvádění s podobně naladěnými mladými lidmi; tři dny, kdy se utrhnou ze řetězu a zbaví protivného dohledu rodičů.

Tři dny, na které se vyplatí čekat, těšit a připravovat po celý zbytek roku.

Na Comics Salónu se vám totiž nikdo nesměje za bláznivě odbarvené vlasy, kostým gotické lolity, peněženku s motivem Hvězdných válek nebo čelenku z animovaného Naruta. Holky uvidí hromadu zajímavých přednášek na témata jako Potraty v anime či Jak sbalit nerda, zažijí šílené uječené karaoke, zahrají si retro videohry, nadělají kvanta selfíček s cosplayery a jinými celebritami, zapaří na diskotéce s hudbou z oblíbených seriálů, budou chlastat až do rána…

A s trochou štěstí je čeká i dobrá šukačka.

Bez té by přece nebyl žádný con kompletní. Trmácet se věčně opožděnými vlaky ŽSR (holky si tu zkratku vykládaly jako Žesereme na vás) přes celou republiku bez vidiny nevázaného jednorázového sexu by bylo dost na hovno, no ne?

Takto v nich s každým ujetým kilometrem rostlo očekávání a vzrušení.

Jak jinak, vždyť Kamila si to loni rozdala na hajzlících s jedním ze staffáků, takovým neškodným blonďáčkem – a to hned dvakrát. Aďa se pro změnu zapletla do lesbické trojky. Čelist měla na druhý den celou zatuhlou a na jazyku ještě týden cítila vaginální šťávy, ať si drhla zuby sebevíc.

Kdo ví, jaká divočina je v Bratiske čeká teď?

Kamila si kvůli víkendové akci odbarvila dlouhé rovné vlasy na růžovo a ze skříně vytáhla značkovou košili s červenočernými kostkami. Blonďatá Aďa vyrazila v tílku s absurdně hlubokým výstřihem. Táhl se hluboko jako soutěska Soroška.

Dívky mohly cestovat nalehko – léto roku 2018 se jaksi rozmáchlo, a tak se na jihu Slovenska i koncem září pohybovaly denní teploty kolem třicítky. Na noc se sice ochladilo, ale pořád bylo příjemně.

„Ty jo, byli jsme o víkendu u Huga na chatě,“ vyprávěla Kamila.

Růžové vlasy, díky kterým vypadala tak trochu jako japonská školačka, se jí leskly v mihotavém světle stropní zářivky. Seděla u okna, zády k směru jízdy; Aďa naproti ní. Okno bylo do čtvrtiny stažené a dovnitř vpouštělo svěží noční vzduch.

„Hele, a jaký to bylo? Nenapínej, přeháněj!“ vyzývala ji Aďa, pohledné tmavé oči rozšířené očekáváním.

„Blila jsem jak šakal, vole.“

„To bych se posrala! Ale jak bylo s ROLEM?“

„Co s ním?“

Aďa nevěřícně zamrkala: „BOŽE, TY SEŠ FAKT KRÁVA!!! Jako byl mrd, nebo ne?“

„Nééé, tyjo, nebyl… Ale kuřbu jsme dali.“

Aďa tleskla: „Já to věděla, ty jo! Má ho velkýho?“

Kamila roztáhla palec a ukazovák a naznačila krátkou vzdálenost.

Aďa se uchechtla. Nadskočila jí prsa.

„Ale řeknu ti, vole,“ pokračovala Kamila, „smrděl jak ementál.“

„Ty píčo, vole!“ zkřivila ústa Aďa. „Kluci jsou prasata.“

„To si piš,“ uchechtla se Kamila.

„Hulky hulky, fujky fujky,“ zarecitovala Aďa.

Kamila se k ní přidala: „Mrdky mrdky, mňamky mňamky!“

Obě se rozesmály, chichotaly se, až se svíjely. Adiny zduřelé bradavky propichovaly látku tílka.

Aďa a její výstřih… uvažovala Kamila. Do toho místa by toužil zabořit čumák každej zdravej samec.

Její kámoška byla sice na holky, ale ráda provokovala příslušníky opačného pohlaví, kteří myslí penisem. Ráda je napínala do poslední chvíle, nechala si od nich platit drinky a valit šrouby do hlavy; ale v rozhodující chvíli jim pak pokaždé oznámila, že „to sis něco blbě vysvětlil, zlatíčko“, a nechávala je stát u barového pultu jako opařené a pro srandu všem dokola. Sama Kamila sice takové drastické metody nepoužívala, ale i ona k tomu měla občas nehorázně blízko.

Holky umějí být mrchy, ani se nemusejí moc snažit.

Je super mít po boku člověka, se kterým seš na jedný vlnový dýlce, pomyslela si Kamila. Cesta ubíhá rychleji a máš pocit, že žiješ naplno a nic tě nemůže zastavit. A k tomu je i lesba, takže nehrozí, že by mi přebrala nějakýho frajera. Čeká mě nejlepší víkend mýho života… Pro Ježíškovy rány, život umí bejt někdy tak krásnej, že mě z toho skoro jebne!

Dveře do kupé se odsunuly a na prahu se objevil ON.

Dívkám tohle náhlé přerušení teenagerské idylky přímo vyrazilo dech. Přestaly se smát a civěly na vetřelce. Byl středně vysoký a oblečený celý v černém: těžká pracovní obuv, džíny a odřená jednoduchá kožená bunda. Měl blond vlasy a poslední dny se očividně neholil. Mohl by hrát rebela v nějakém trezorovém filmu ze socialistických časů; prostě takový slovenský James Dean.

Modrýma očima ani nemrkal a jen tam nehybně stál. Mohlo mu být něco lehce přes třicet nebo i míň; ještě nešedivěl a měl sportovní postavu – celkem fešák, i když na něm bylo něco divného.

Ani jedna z dívek by ale nedokázala říct co.

Možná tento zvláštní, těžko popsatelný dojem z mužova výrazu mělo na svědomí jen slabé osvětlení.

„Máme tu obsazeno,“ houkla pohotově Aďa. Nehodlala se dělit o místo s takovýmhle…

Chlap se ani nepohnul.

Aďa rozhodila ruce a pokrčila vysoké čelo: „Copak jste hluchej? Haló!“

Vtom Kamila ucítila ve vzduchu něco, z čeho jí naskočila husí kůže. Babička jí říkávala, že ženy v jejich rodině měly odjakživa šestý smysl… Že dokážou vycítit přítomnost skryté hrozby, ale ona tomu nikdy, až dodneška, nepřikládala větší význam. Babička byla bylinkářka a tak trochu vesnická čarodějka, samozřejmě v dobrém slova smyslu.

„Adi… nech toho,“ řekla polohlasem. Na hezké, mladě tvarované šíji jí ztuhly svaly.

Aďa ale byla v ráži. Na chlapa se obořila: „Seš snad Maďar nebo co? Nem érted mit beszéllek? Mám zavolat průvodčího? Ty šašku!“

Blonďákovou tváří se mihl sotva postřehnutelný stín zlosti.

Kamila tuto jemnou změnu zachytila, a zbledla. Všechny buňky ji varovaly – jen pořád nevěděla, před čím vlastně. Vždyť je to jenom nějaký zpomalený podivín. Možná feťák, hulič nebo pikař. Takových cestuje po Slovensku, zemi nekonečných nemožností, milion.

Chlap beze slova vycouval – jako by Adina slova zaúčinkovala – a zatáhl za sebou dveře.

Vzápětí zmizel v uličce.

Vlak vjel do zatáčky a dál monotónně drncal.

V kupé na chvíli zavládlo ticho.

Potom Aďa řekla: „To jako bylo co za prakokota? Buzerant pojebanej.“

Kamila se zachvěla: „Nemám z něho dobrej pocit. Co když je to nějakej psychouš?“

„Ále, prosím tě.“

Aďa vytáhla z kabelky jelení lůj a nanesla si ho na rty: „Tohle není Amerika. Sérioví vrazi u nás nemají tradici. Tohleto nebyl žádnej rádoby Ted Bundy, co by nás zmlátil, zabil a potom znásilnil. Co si myslíš, že nám tady, ve vlaku ŽSR, může hrozit? Nanejvýš začne hořet lokomotiva, ha-ha. Vidělas minule tu fotku na Zomri?“

„Myslíš tu, jak se od soupravy za jízdy samovolně odpojily vagony?“

„No jasně, vole! A víš, co je hustý? Že to byl tenhle vlak!“

„Tak to je úlet, ha-ha,“ zasmála se trochu nervózně Kamila.

Aďa, když si všimla, že její kamarádka má pořád trochu ustaraný výraz, se naklonila a lokty se zapřela o kolena. „Poslouchej, bejby. Zas to tak neřeš. Ten kokůtek je neškodnej. Určitě si ho teď na hajzlech honí do kapesníku. A kdyby něco, je tady železniční policie.“

„Tu jsem viděla vystupovat už v Žarnovici…“

Měla na mysli dvojici hlídkujících uniformovaných policistů; mladíka ještě s mlékem na bradě a starší tělnatou ženštinu s nehty dlouhými tak, že by si je zaručeně dolámala při prvním pokusu sevřít obušek.

„Oukej, serem na to. Hele, kdyby tenhle něco zkoušel, sundáme ho jako nic, to si piš. Tvůj brácha je přece voják, to tě nic nenaučil? Nejdřív kopneš útočníka do koulí. Potom ho hranou ruky, takhle, sekneš do krku. A nakonec mu prsty zatlačíš oči do hlavy. Týpek by neměl šanci.“

Sotva dokončila větu, prosklené dveře do kupé se prudce, s bouchnutím a nadoraz odsunuly.

Dovnitř vtrhl chlap v černém a zavřel za sebou. Bleskově zatáhl závěsy.

Otočil se k dívkám.

Vypadal jinak než předtím; na tvář a krk si nanesl bílou barvu, kolem očí měl černé stíny. Připomínal amatérského mima nebo klauna, co se nestihl pořádně nalíčit. Nepůsobilo to ale vůbec komicky, ba naopak – z té maškary šla hrůza. Působil vyšinutě, nenormálně.

V jedné ruce se mu objevil podlouhlý kus kovu.

Cvakla pojistka, když otevřel dvojitou rukojeť. Zručně vytasil čepel nože – motýlka – a efektně s ní zatočil.

Stropní zářivka zablikala a chlap se na zlomek vteřiny ztratil ve tmě.

Když se znovu rozsvítilo, dívky nestihly ani pořádně otevřít ústa, tak rychle se všechno odehrávalo.

Dva těžké, ale současně rychlé kroky, a muž byl u Kamily.

Dívku po silném máchnutí bodl do prsou.

Kamila uprostřed hrudi ucítila nepopsatelnou bolest, když jí do nervového pletence pronikl chladný hrot. Útroby jí jako by sevřela a drtila ledová ruka.

Pod tlakem nože se ještě hlouběji zabořila do čalouněného sedadla. Růžové vlasy se jí rozletěly kolem hlavy.

Bolest…

Bolest se jako elektrický proud pustila po rozvětvených drahách do všech koutů jejího mladého, krásného těla, až po kořínky vlasů a špičky prstů, a vyslala do mozku poplašný signál, že je zle, velice zle.

Aďa vykřikla a pokusila se vstát.

Muž pustil chromovanou rukojeť nože a rychle k ní přiskočil.

Silnýma rukama ji popadl, zvedl ji, jako by byla z peří, a strčil jí hlavu do staženého okna. Marně kolem sebe mávala rukama jako splašená, držel ji pevně, jako ve svěráku. Její ječení přehlušoval hukot vlaku.

Noční vzduch byl příjemně vlažný, ale protivítr foukal Adě silně do tváře a štípal ji v očích. Ve světle hvězd ještě spatřila, jak se blíží tmavý skalní masiv; blížil se rychle, příliš rychle…

Matně rozeznávala jeho zubatý obrys, a potom jí ostrá hrana skály srazila vřeštící hlavu z ramen a odmrštila ji pod vlak, na koleje, kde ji těžká železná kola semlela na kaši.

Jen co se vlak vzdálil, z lesa naproti skalám, z druhé strany kolejí, vyběhla lasička a zvědavě, se zájmem očichala narůžovělou organickou hmotu. Když ji špičkou jazýčku ochutnala, uvědomila si, že je docela dobrá.

Muž v kupé uvolnil sevření a bezhlavé tělo dívky se skácelo na podlahu. Z otevřeného krku v krátkých intervalech šplíchala páchnoucí černá krev. Dával pozor, aby ho nepocákala.

Obrátil se zpátky ke Kamile, otřesené šokem.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít