Miroslav Pech: Dítě tmy
Nakladatelství Golden Dog vydává nový horor z dílny úspěšného českého autora Miroslava Pecha, který ukazuje sílu jihočeských autorů v děsivém žánru české literatury. Kniha Dítě tmy se vrací na konec 90. let, do dětství mnohých z nás, kdy všechno bylo bezstarostné, chodili jsme v divných věcech a těšili jsme se, až budeme dospělí. Anebo bylo všechno trochu jinak?
Že by ten chlápek na rohu ulice byl něco víc než jen obyčejný čumil? Že by se za zdmi bytů dělo víc než jen rodinné klábosení? Anebo ta stará továrna, co od Sametové revoluce chátrá? Je opravdu tak prázdná, jak vypadá? Kam ale mizí děti i dospělí? A co se s nimi děje?
ANOTACE:
Měla to být jen opuštěná továrna, která bude chátrat tak dlouho, až se rozpadne. A ten mladík, co se potuloval kolem, se nezdál nebezpečný. Jako kdyby na něm nebylo nic zvláštního, jen člověk beze jména. Ale právě kvůli němu ulicemi města poteče krev. Právě kvůli němu parta dětí brzy pozná peklo na zemi.
INFO O KNIZE:
Vydá: Golden Dog, únor 2020
Ilustrace obálky: Dawid Boldys
Formát: brožovaná
Počet stran: 216
Žánr: horor
Cena: 199 Kč
O AUTOROVI:
Miroslav Pech (* 1986) na sebe upozornil jako autor ironických a znepokojivých příběhů, v nichž načrtává pestrou paletu různých společenských outsiderů a sociopatů. Tuto fázi asi nejlépe dokumentují knihy Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a Američané jedí kaktusy. Široký zájem čtenářů i médií zaznamenal tragikomický román o dospívání na maloměstě nazvaný Cobainovi žáci. Dále mu vyšla novela Otec u porodu.
V hororovém žánru debutoval knihou Mainstream, který řada recenzentů označila za extrémní a neváhali jej přirovnat k dílům autorů jako Jack Ketchum či Edward Lee.
Kratší práce publikuje Miroslav Pech i časopisecky: Respekt, Nový Prostor, Pevnost, Reportér magazín, Howard, Tvar, Host, H_aluze, Protimluv, Salón Práva ad. Dvě z jeho povídek ve spolupráci s Jihočeským divadlem adaptoval Český rozhlas. S jeho prózami se měli možnost seznámit čtenáři z Polska, Slovinska, Španělska, Běloruska a Rakouska.
UKÁZKA Z KNIHY:
Bylo mu třiadvacet a říkal si Loky. V komunitě sprejerů byl celkem vyhlášený. Starší ho uznávali, mladší k němu vzhlíželi s úctou. Prostředí opuštěné fabriky skýtalo netušené možnosti. Nebylo tak lákavé, jako třeba budovy soudu, nebo policejní stanice, ale k účelu posloužilo víc než dobře. Poodešel od zdi a zadíval se na své dílo. Z lebky se odlupovaly cáry masa. Kolem ní se na dlouhých růžových vláknech vznášely oči protkané krvavými žilkami. Podpis Loky byl vyvedený zelenou barvou, které říkal toxická. Odšrouboval víko termosky a nalil si do něj černý čaj říznutý kapkou rumu. Napil se a pak ještě jednou. Pro dnešek měl hotovo. Byl čas vypadnout.
„Čau,“ ozvalo se mu zády.
Termoska řachla o beton. Otočil se. Před ním stál hubený mladík s kapucí na hlavě. Nevypadal jako fízl a Loky se trochu uklidnil.
„Kurva,“ řekl.
Martin se pousmál.
Sprejer se sehnul a sebral termosku ze země. „Kde ses tu vzal?“
„Procházím se,“ odpověděl Martin.
Loky se zarazil. Kdo se prochází kolem třetí ráno? A na takovém místě. Jedině fetka.
Martin kývl bradou k lebce. „Moc pěkný.“
Loky se přes rameno znovu podíval na svůj výtvor a pak zpátky na Martina. „Zajímá tě to?“
Martin přikývl. „Můžu to zkusit?“
Loky zaváhal. Ve sprejích už mu moc barvy nezbývalo. Možná by mohl týpka skásnout o pár kaček. Pak si uvědomil, kdo před ním stojí. Bude mít leda hovno. Lokyho však zajímalo, co v klukovi je. Třeba má talent. Spíš ne, ale co kdyby?
„Dobře,“ souhlasil Loky a podal mu sprej s fialovou barvou. Té měl nejvíc. „Ukaž se.“
Martin přistoupil ke zdi.
„Můžu třeba sem?“ zeptal se Lokyho.
„Můžeš, kam chceš,“ řekl sprejer. Jak se vzápětí ukázalo, týpek nebyl úplně marný. Ze začátku se zdálo, že moc netuší, kudy kam. Ale pak se rozjel. A byl čím dál lepší. Vlastně byl skvělý, naprosto dokonalý. Když Loky viděl, co se před ním odhaluje, spadla mu brada. Připomínalo to hrůzné vize Francisca Goyi šmrncnuté Robertem Crumbem. Šokovalo ho, s jakou jistotou a rychlostí týpek pracuje. Během pár minut, nebo vteřin, byl obraz hotový. Obraz. Vždyť tohle by mohlo s přehledem viset v Louvru a pracháči by za to vyplázli majlant! Nevěřil svým očím. Absolutně dokonalá pecka!
Martin mu vrátil téměř prázdnou tubu od spreje. Když si všiml Lokyho zaraženého pohledu, nesměle se na něj usmál. „Tak co říkáš?“
Loky mlčel.
„Prošel jsem konkurzem?“
Konečně se probral z tranzu, nebo co to bylo, a vrhl na Martina nadšený pohled. „Jak si říkáš?“
Martin se tvářil, že otázku nechápe.
Loky ukázal na obraz. „Nejsi začátečník, to teda kurva ne. Nikdy jsem tě neviděl, ale určitě znám tvoji přezdívku.“
Martin zavrtěl hlavou. „Nemyslím si.“
„Tak proč ses nepodepsal?“
Bez odpovědi.
„No tak,“ naléhal Loky, „kdo seš? Rob? Gaga? Počkej, už vím! Ty seš Fly!“ Konečně na to kápnul. Určitě je to on. Jestli ano, padne tu před ním na kolena a na místě mu ho vykouří.
„Nejsem ani jeden z nich. Ale jejich podpisy znám. Jsou dobrý. Zvlášť ten Fly. Skvělá technika a nápady. Má předpoklady stát se legendou.“
„Fly je legenda! Ale tohle,“ ukázal Loky na Martinův obraz a přistoupil k němu, „tohle je kurva mistrovský dílo! Kdo tě to naučil? Kolik ti vůbec je? Muselo trvat dlouho, než… To prostě není možný.“
„Je to možný. Jak vidíš.“
„Jo. Hele, vždycky jsem si říkal, že Fly je morbidní. Ty jeho hororový výjevy, kusy masa, gejzíry krve, víš ne?“
Martin přikývl.
„Ale na tebe, kámo, nemá. Co to vůbec je? Nějaká… vražda, mučení?“
„Dejme tomu.“
„Hele, dáš si se mnou špeka?“
„Ne. Ale ty si určitě zakuř.“
„Fajn.“
Loky se posadil na studený beton a zkušeně zabalil jointa, za kterého by se nemusel stydět ani Bob Marley. Zapálil si, párkrát potáhl, zadržel kouř v plicích a pak ho v dlouhém výdechu poslal vstříc hvězdám na černém nebi.
„Určitě si nedáš?“
Martin posunkem ruky odmítl a posadil se proti Lokymu.
„Znáš Pomeranč?“
„Nejsem vegetarián,“ odpověděl Martin.
„Ale hovno. Tohle je takovej klubík, kde se scházej pohodový lidi. Měl bys tam někdy zajít. Jungle, house, hip hop, bejvám tam každou středu a pátek.“
„To zní dobře.“
„Parádní kundičky. Fakt. Potřebuješ si zašukat? Zajdi do Pomeranče.“
„A kde to je?“
Loky mu prozradil adresu. „Ukaž se někdy.“
„Dobře.“
„Seznámím tě s Baronem.“
„Kdo to je?“
„Dýdžej. Mág. Chápeš?“
„Jo.“
„Tak už mi řekneš, jak se jmenuješ?“
„Martin.“
„Hm. A dál.“
„Prostě Martin.“
„Jasně. Přes den vzornej student humanitních oborů Martin, v noci maskovanej hrdina Fly.“
Martinovi zakručelo v žaludku.
„Tohle je prostě masakr.“ Loky opět zíral na pomalovanou zeď. „Toho týpka to musí pekelně bolet.“
„Určitě,“ souhlasil Martin.
„Jak tě vůbec může něco takovýho napadnout?“
„Léta praxe.“
Martin ho pozoroval a při tom si pohrával s amuletem, který mu visel kolem krku. Úsměv se Lokymu zvolna vytrácel, až po něm nic nezbylo. V očích měl prázdný výraz. Ústa pootevřená. Ze spodního rtu mu visela slina.
„Už máš dokouřeno?“
Bez reakce.
Martin mu před obličejem dvakrát luskl prsty. Loky se nepatrně pohnul.
„Co se děje?“ zeptal se tiše. Znělo to spíš jako: Soeděhe?
Martin vstal, přešel k Lokymu a podal mu ruku. „Pojď se mnou.“
Sprejerova dlaň byla měkká a studená. Vytáhl ho na nohy. Loky se trochu zapotácel. Martin ho chytil a přehodil si sprejerovu paži kolem krku.
Pomalu vyrazili ke vchodu do budovy.
„Kamdehe?“
„Spát.“
„Kam?“
„Ke mně.“
„Dohe…“
„Co?“
„Hhhh…“
Z Lokyho úst vystříkl nažloutlý proud zvratků. Martin sprejera chlácholivě poplácal po zádech.
„Hhhh…“
„Za chvíli bude dobře.“
„Mam… hiii…“
Vchod se přibližoval. Loky se pokusil Martinovi vykroutit, ale byl příliš slabý.
„Mam…“
Martin pokýval hlavou. „Sám už si na matku skoro nevzpomínám. Tím myslím její tvář. Vybavuje se mi jen pár útržků. Bylo jí něco přes dvacet, ale vypadala na čtyřicet. Otec taky. Tenkrát lidi stárli rychlejc. Žili v těžkých podmínkách.“
„Phomos… mhi.“
„Dneska už si to nedovedeme představit. Málokdo měl čas… třeba na malování. Otec byl ve svých třiceti letech skoro bezzubej a kůže na něm visela. Máma byla za života třikrát znásilněná. Stejně jako mnoho dalších žen a dívek z vesnice. Bylo to… běžný.“
Zbývalo nějakých deset kroků. Loky už nemohl chodit. Visel Martinovi kolem krku a ten ho táhl. Špičky Lokyho tenisek dřely o beton.
„Měli jsme tam jednu slabomyslnou. Dneska by se jí dostalo lepší péče. Měla by postel, teplý jídlo, mohla by si hrát s ostatníma dětma. Možná by jí přidělili i vlastní pokoj. Ta naše nic takovýho neměla. Chodili za ní chlapi z vesnice. Dvě děti porodila mrtvý. Při třetím zemřela i ona. Víš, kolik jí bylo?“
„Hhhh…“
„Třináct.“
Loky začal znovu dávit. Po bradě mu stékaly sliny a žluč.
„Nikdy bych nedopustil, aby se matce něco stalo. To jsem si aspoň myslel. Ale jsou věci, kterým nezabráníš. Přitom se můžeš snažit, jak chceš. A modlit se k Bohu. Za zdraví svých rodičů, za zdraví všech obyvatel vesnice.“
Zvedl ruku a stiskl amulet.
„Tvá sestra se provdá za automechanika. Nepodaří se jim mít děti. Aby si je nahradila, bude chovat psy. Táta umře za dva roky. V opilosti narazí do protijedoucího auta. Máma začne na stará kolena žít s beznohým posunovačem vagónů. Prožije s ním klidný stáří. Každej večer, než půjde spát, políbí tvou fotku.“
„Mamhiiii…“
„Nedělej si o ni starosti. Podívej, už jsme skoro tam. Za okamžik vstoupíme do novýho světa. Poznáš mýho malýho přítele. Je vážně talentovanej, stejně jako ty. Jen v trochu jiným směru. Už brzo se staneš postavou z mýho obrazu…“
S těmi slovy vešli do tmy.
O NAKLADATELSTVÍ:
Golden Dog vznikl v roce 2015 jako nakladatelství Martina Štefka, které se zaměřuje na hororovou, napínavou a fantastickou literaturu českých autorů.
V nakladatelství vyšly tyto knihy:
• Nikdy se nepřestala usmívat (Martin Štefko, 2015)
• Mrtví kráčí po zemi (Martin Štefko, 2015, elektronicky)
• Za tebou (kolektiv autorů, 2016)
• Agentura: První tým (Martin Štefko, 2016)
• Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji (Martin Štefko, 2017)
• Sešívance (Honza Vojtíšek, 2018)
• Zatracenci (Martin Štefko, 2018)
• Agentura: Střepy minulosti (Martin Štefko, 2019)
• Kazatel (Honza Vojtíšek, červen 2019)
• Mízožravci (Petr Boček, říjen 2019)
• Howard Speciál 2019 (hororový časopis)
• Vostrá krása (kolektiv autorů, 2019)
Chystané knihy:
• Martin Štefko: Mrtvé ženy (duben 2020)
• Tereza Kadečková: O dracích a lidech (září 2020)
• Martin Štefko: Agentura: Ostrov monster (prosinec 2020)
