Tokijský ghúl: re 3 – více bojů, méně emocí

Ve světě, kde je lidstvo ohroženo lidožravými ghúly, se dá proti zlu bojovat jedině jiným zlem. Co záleží na obětech? Hlavní je vítězství. A to i za cenu, kterou si ani jedna ze znepřátelených stran nedokáže představit.

Úřad pro potírání ghúlů se rozhodl kopnout do vosího hnízda a poslal své nejlepší lidi, aby odstranili několik vlivných ghúlů. Jenže nejednotnost v řadách Holubic, sobeckost a nezdravé ambice mohou věci pořádně zkomplikovat. Obzvlášť když ani vedení neví zcela přesně, do jakého pekla své agenty poslalo.

Skoro celý třetí svazek zabírá souboj s různými skupinami ghúlů při zátahu na aukci, který Holubice zahájily v předchozím svazku. V průběhu bojů se objevují známé i zcela nové ghúlí tváře, což výrazně ovlivňuje výsledky střetů. Čtenáři sledují několik různých dějových linek, které se postupně propojují, jak dochází k likvidaci agentů nebo jejich protivníků a následnému spojování jednotlivých skupin. Haiseho tým – nemluvě o samotném Haisem – však dostává poměrně málo prostoru. Čestnou výjimku tvoří Urie, kterého doposud čtenáři mohli spokojeně nesnášet.

Bohužel tak i třetí svazek mangy nese neduhy předchozího dílu: a sice nepřehlednost jak v samotném boji (vinou kresby), tak v postavách. V příběhu se vyskytuje příliš mnoho týmů, příliš mnoho agentů a příliš mnoho ghúlů. Především pak v případě agentů čtenář nemá – až na tři čtyři výjimky – naprosto šanci se orientovat. A když se k tomu připočte fakt, že většina Holubic je čistě jen potrava pro nepřátele – doslovně –, výsledkem je neskutečný zmatek.

Kromě toho tu nefungují emoce a ani drama, které si čtenáři mohli oblíbit u předchozí série. Zatímco v Tokijském ghúlovi se objevilo pár silných jedinců třídy S (nedej bože SS) a vždycky všem zatopili, v :re se to těmito supersilnými ghúly jen hemží a elitní Holubice je navíc zvládají poměrně v pohodě likvidovat. Ztrácí se tak pocit ohrožení a jisté výlučnosti. S tím je spojené i to, že každý druhý ghúl je vyšinutý psychopat a každý druhý agent má traumatizující minulost. To vše přispívá ke stírání rozdílů mezi jednotlivými postavami a snižuje to zájem čtenářů o jejich osudy.

A pak dojde ke zlomu. V posledních kapitolách je tu najednou zpět starý dobrý Sui Išida v celé své autorské nádheře. Napětí by se dalo krájet, jsou tu silné emoce a je tu perfektně propracovaná psychologie, která zanechává ve čtenářích pocit mrazení. Tohle je to, co dělá Tokijského ghúla tak skvělým čtením. Ne nepřehledná akce a nezajímavé a nedůležité vedlejší postavy (spíš by se dalo říct super vedlejší). Ale zvrácené vztahy, ukázky charakterů, které donutí čtenáře pochybovat o tom, co je černé a co bílé, a především emoce, díky nimž vám na postavách zase začne záležet. Finální stránky jsou tak příslibem do budoucna, že Tokijský ghúl: re se vrátí do starých kolejí a snad dostojí očekáváním po hutné a mrazivé předchozí sérii.

Vydal: Crew, 2019
Přeložil: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 248
Cena: 199 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít