Tokijský ghúl: re 3 – více bojů, méně emocí

Ve světě, kde je lidstvo ohroženo lidožravými ghúly, se dá proti zlu bojovat jedině jiným zlem. Co záleží na obětech? Hlavní je vítězství. A to i za cenu, kterou si ani jedna ze znepřátelených stran nedokáže představit.

Úřad pro potírání ghúlů se rozhodl kopnout do vosího hnízda a poslal své nejlepší lidi, aby odstranili několik vlivných ghúlů. Jenže nejednotnost v řadách Holubic, sobeckost a nezdravé ambice mohou věci pořádně zkomplikovat. Obzvlášť když ani vedení neví zcela přesně, do jakého pekla své agenty poslalo.

Skoro celý třetí svazek zabírá souboj s různými skupinami ghúlů při zátahu na aukci, který Holubice zahájily v předchozím svazku. V průběhu bojů se objevují známé i zcela nové ghúlí tváře, což výrazně ovlivňuje výsledky střetů. Čtenáři sledují několik různých dějových linek, které se postupně propojují, jak dochází k likvidaci agentů nebo jejich protivníků a následnému spojování jednotlivých skupin. Haiseho tým – nemluvě o samotném Haisem – však dostává poměrně málo prostoru. Čestnou výjimku tvoří Urie, kterého doposud čtenáři mohli spokojeně nesnášet.

Bohužel tak i třetí svazek mangy nese neduhy předchozího dílu: a sice nepřehlednost jak v samotném boji (vinou kresby), tak v postavách. V příběhu se vyskytuje příliš mnoho týmů, příliš mnoho agentů a příliš mnoho ghúlů. Především pak v případě agentů čtenář nemá – až na tři čtyři výjimky – naprosto šanci se orientovat. A když se k tomu připočte fakt, že většina Holubic je čistě jen potrava pro nepřátele – doslovně –, výsledkem je neskutečný zmatek.

Kromě toho tu nefungují emoce a ani drama, které si čtenáři mohli oblíbit u předchozí série. Zatímco v Tokijském ghúlovi se objevilo pár silných jedinců třídy S (nedej bože SS) a vždycky všem zatopili, v :re se to těmito supersilnými ghúly jen hemží a elitní Holubice je navíc zvládají poměrně v pohodě likvidovat. Ztrácí se tak pocit ohrožení a jisté výlučnosti. S tím je spojené i to, že každý druhý ghúl je vyšinutý psychopat a každý druhý agent má traumatizující minulost. To vše přispívá ke stírání rozdílů mezi jednotlivými postavami a snižuje to zájem čtenářů o jejich osudy.

A pak dojde ke zlomu. V posledních kapitolách je tu najednou zpět starý dobrý Sui Išida v celé své autorské nádheře. Napětí by se dalo krájet, jsou tu silné emoce a je tu perfektně propracovaná psychologie, která zanechává ve čtenářích pocit mrazení. Tohle je to, co dělá Tokijského ghúla tak skvělým čtením. Ne nepřehledná akce a nezajímavé a nedůležité vedlejší postavy (spíš by se dalo říct super vedlejší). Ale zvrácené vztahy, ukázky charakterů, které donutí čtenáře pochybovat o tom, co je černé a co bílé, a především emoce, díky nimž vám na postavách zase začne záležet. Finální stránky jsou tak příslibem do budoucna, že Tokijský ghúl: re se vrátí do starých kolejí a snad dostojí očekáváním po hutné a mrazivé předchozí sérii.

Vydal: Crew, 2019
Přeložil: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 248
Cena: 199 Kč