Šedí bastardi – jeden za všechny a… občas každý sám za sebe

I v zahraničí se může stát, že autor neprorazí na první dobrou a musí své literární dítko procpat do světa, kudy to jen jde. Jonathan French měl štěstí – jeho kniha, která původně vyšla samonákladem, se stala populární a zaujala tak větší zvířata. Zaujala také nakladatelství Host, které ji vydalo letos na podzim jako jednoho z černých koní předvánočního trhu. I když v případě Šedých bastardů spíš černého kance…

Šakal je jeden z členů kopyta Šedých bastardů – tlupy poloorků, kteří chrání svou zemi a tím (víceméně náhodou) i sousedního království před čistokrevnými orky. A také je to věčný potížista, který není spokojený se současným vedením. Mezi námi: dost pošilhává po křesle velkého šéfa. Jenže štěstěna mu není zrovna nakloněna. Několik chybných rozhodnutí a unáhlených slibů, trocha arogance a podezřelé dobrosrdečnosti a k tomu navíc pár šmejdů s vlastními plány a kostlivci ve skříni…, to je recept na pořádnou melu, která nemůže skončit jinak než utopená v krvi.

Šedí bastardi nejsou – jako tolik dalších knih – primárně o boji dobra a zla nebo o boji za něco většího a ušlechtilejšího. Jsou o postavách, které se snaží prostě žít, jak jim velí svědomí. O hrdinech, kteří vlastně ani hrdiny v pravém slova smyslu nejsou, ale tak nějak se jim přihodilo, že udělali správnou věc ve správný čas (ačkoliv to leckdy ani nebyl jejich úmysl).

Jonathan French ve své knize splétá zdánlivě nahodilé dílčí epizody, které s každou další kapitolou dávají hlubší smysl. S tím, jak se rozšiřuje kontext celého příběhu, přicházejí nové postavy a dějí se nové věci, čtenáři postupně začínají chápat, že i drobnosti ze samého začátku knihy, které se mohly zdát býti jen jakýmsi nepodstatným střípkem sloužícím pouze k navození atmosféry, jsou zásadní. Tohle pozvolné nabalování událostí a různých odhalení pak nabaluje také čtenářský zájem.

To, co se zpočátku mohlo zdát jako mírně samoúčelná vulgární rubačka, se stává plnohodnotným příběhem – sice stále plným krve a sprosťáren, přesto však (někdo by možná řekl, že právě proto) neskutečně živým a čtivým. Šedí bastardi jsou sice v jistém slova smyslu velice tradiční ukázkou klasické fantasy (nechybí tu orci, elfové, kentauři a půlčíci), zároveň ale vystupují z jejího stínu a překračují ho – a to o pěkných pár mil. Ať už jde o svébytnost světa, který přes prvotní skepsi není jen dalším generickým fantasy univerzem, tak mentalitou ústředních postav, jejich kulturou a morálním kodexem. A právě samotní Šedí bastardi jsou největší devizou celé knihy. Jonathan French vdechl život hrdinům, kterým dokážou čtenáři fandit, i když je jejich vnímání světa a jeho hodnot mírně pokřivené. Přiměje je, aby se vžili do jeho postav, pochopili je a navzdory jejich slabostem a odlišnostem si je zamilovali.

Autor se nijak netají tím, že se inspiroval seriálem Zákon gangu. Pokud jste viděli alespoň pár epizod, tak v tom jistou podobnost uvidíte. Ať už v bratrství a poutu, které se mezi postavami vytváří – včetně závazků –, tak v tom, že je příběh do určité míry značně komorní a jedná se z větší části jen o lokální problémy a třenice mezi jednotlivými členy kopyta. To však dává celé knize zajímavou dynamiku a navzdory tomu, jakého charakteru jsou místní potíže (asi těžko budete doma bojovat s čaroději), Šedí bastardi působí velice civilním dojmem. Možná v tom tkví kouzlo, proč se čtenáři dokážou tak snadno s postavami ztotožnit a proč je kniha tak zábavná a čtivá.

Jonathan French přinesl čtenářům léty prověřenou klasiku, k níž přidal experimentálně něco nového a smíchal to s (větší) kapkou krve, sarkasmu a sexu. Výsledkem je kniha, která sice vypadá jako tradiční fantasy, ale překvapí svou svěžestí a v některých okamžicích i jistou neotřelostí. Nedivila bych se, kdyby tenhle černý kanec doběhl do cíle v kdejakém čtenářském výběru toho nejlepšího za letošní rok.

Ukázka

Vydal: Host, 2019
Přeložil: Hana Vrábelová
Vazba: vázaná
Počet stran: 461
Cena: 399 Kč