Spoutávač – laťka kvality příběhu stále stoupá
Sérii, která má s každým dílem stoupající tendenci, aby dnes člověk pohledal. A přece existují. Jednou z nich je i Divotvůrce. Možná budete ohrnovat nos nad tím, že je to young adult, ale nemusíte se bát. Sebastien de Castell napsal příběh, který pobaví i dospělé.
Kellen odešel od přátel, aby je neohrožovala jeho záhadná nemoc zvaná černý stín, kvůli níž po něm jdou oddíly nájemných vrahů a kouzelníků bažících po odměně vypsané na jeho hlavu. Rozhodl se pátrat po léku na vlastní pěst, jen se svým zvířecím společníkem – kočkoveverčákem Reichisem. Jenže smůla na sebe nenechala dlouho čekat. A tak i když Kellen našel, co hledal – pověstmi opředené Ebenové opatství –, není to ani v nejmenším to, co čekal.
Sebastien de Castell zašel ve Spoutávači – čtvrté knize ze série Divotvůrce – zase o kousek dál. Kellen si tu dá víceméně sólovou jízdu, což je zásadní změna oproti předchozím dílům. Staví ho to do nového světla a nutí ho to řešit situace jinak než doposud. Již tradičně narazí na přátele i nepřátele, jeho lid mu znovu dokazuje, že jsou to maniakální šílenci a že Kellen udělal dobře, když utekl, a vlastní rodina s ním zase manipuluje. Tentokrát je ale něco jinak. Možná za to může to, že je Kellen sám, nebo jen jeho vyšší věk, ale jako postava konečně dospěl. Nechybí tu jeho břitká, ironická sebereflexe, konečně ji však začal brát vážně a dokázal se poučit z dřívějších chyb. Navzdory tomu, jak to může vypadat, tady Kellen ve výsledku vystupuje jako ten moudřejší z aktérů. Sebastien de Castell nechal hlavního hrdinu přeci jen pochopit životní lekce, kterých se mu doposud dostalo, a to dodává Spoutávači na věrohodnosti.
Jak autor slíbil, podívali jsme se zase do jiné země a Kellenovi se dostalo nového ponaučení. Stejně jako v předchozích dílech, i tohle dobrodružství končí tím, že je Kellen vlastně pořád tam, kde byl na začátku. Sice se dozví mnoho nového, ale zatím mu to samo o sobě ještě vůbec nijak nepomohlo.
Autor se vytáhl i řemeslně. Zmizela hluchá místa, která v předchozích knihách čas od času někde vykoukla. Spoutávač je od začátku do konce nabitý událostmi nebo rozhovory, které buď rozvíjejí charakter jednotlivých postav nebo posouvají děj kupředu. Díky tomu budete otáčet stránku za stránkou a nebude se vám chtít knihu odkládat. Svůj podíl na tom samozřejmě mají i sympatické postavy, zajímavý svět a milý (i když místy lehce cynický) humor, kterého je tak akorát. Nemluvě o de Castellově čtivém stylu a chytře zvolených krátkých kapitolách, které se záludně dožadují svého „už jen jednu a půjdu spát“.
Co ale musím zmínit, i když to není jen případ čtvrtého dílu (bohužel stejným nešvarem trpí všechny knihy ze série, jen jsem se až doposud držela), je grafické zpracování. Respektive kurziva používaná k vnitřním monologům, která si dělá, co chce. Pokud máte v kurzivě tři řádky a půlka z toho je zcela nahodile psána normálně – někde je dokonce kurziva použita jen na půl slova (a zcela očividně to není záměr) –, začne to po chvíli tahat za oči a zbytečně to ruší ve čtení. Chápu, že tiskařský šotek se občas vloudí, kniha by si však zasloužila trochu větší péči…
Když ovšem odhlédnu od tohoto víceméně kosmetického detailu, není knize co vytknout. Sebastien de Castell napsal výtečné, vtipné i dojemné dílo, které ukazuje, že je jako autor s každou další knihou lepší a lepší. Pokud bude kvalita série nadále stoupat, máme se s dalším dílem na co těšit!
Vydal: Egmont, 2019
Vazba: vázaná
Počet stran: 440
Cena: 349 Kč
