Jana Rečková: Misteri

Jednoho dne nastal konec světa. Trosky Lyenny halí toxická smogová mračna a rozdělují město na dvě části – na ulice, kde žijí slabí a zdegenerovaní šmudlové a zmutovaní zlouni, kteří ty první zabíjí. A na svět nad oblaky, kde žijí lidé z věžáků, kteří si zakládají na genetické čistotě a nepřipouštějí žádné degenerace a mutace – ale ani v jednom světě se nežije snadno a dobře. 

Jediní, kdo mají právo procházet skrze mračna a navštěvovat obě části města, jsou tajemní valkeři. A pak jsou tu ještě misteri, bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, odolné vůči nemocem a mutacím, které konají dobré skutky a přinášejí s sebou naději a klid.

Skerin vypadá jako valker, ale ve skutečnosti jím není, je exi, někým odjinud. A byl to on, kdo před sedmnácti lety přinesl do věžáků novorozené holčičky, dvojčata Vesnu a Vernu, které mu svěřili misteri. A teď oběma dívkám zase pomohl utéct dolů, do nebezpečných ulic Lyenny. A taky je tu misteri Miriam se syny Ormonem a Eronem, kteří se snaží přijít na to, proč lidstvo zdegenerovalo, co vlastně způsobilo konec světa a jestli přeci jen neexistuje šance na jeho záchranu.

Příběh se skládá z mnoha různých dějových linek, které se vyvíjí, košatí, vydávají se nečekanými směry a stále více se zamotávají a proplétají. Jana Rečková vymyslela celý svět, jeho jednotlivé úrovně i teorie velice dobře a čtenář odhaluje, jak se všechno pomalu vrství a skládá do celistvého obrazu, a užívá si to.

Nechybí překvapivá odhalení a zvraty, akce a spousta teorií o tom, že si lidi možná přivodili konec světa a svůj pád sami. (A mezi řádky se tak dá vyčíst, že autorka nenápadně nastavila zrcadlo dnešní společnosti.) Plusem je také, že se v příběhu neobjevují černobílé postavy a autorka s tím dokázala zajímavě pracovat. A navíc v tomhle temném a nebezpečném postapokalyptickém světě si nikdo nemůže být jistý, že se dožije konce…

Nicméně je dobré pamatovat na to, že Jana Rečková měla specifický styl psaní, v němž kombinovala různé žánry a občas sklouzávala až k poetickým a obtížně uchopitelným popisům a pasážím. Proto román Misteri doporučuji číst ve chvíli, kdy na něj máte čas a jste ochotní vyjít příběhu vstříc, protože jinak se v něm nejspíš budete ztrácet.

Pokud se dá Misteri něco vytknout, je to právě košatost příběhu a velké množství vedlejších postav. V tomto případě by neuškodilo, kdyby Jana Rečková v imaginaci a tvůrčím rozmachu ubrala, protože některé dějové linky jsou tam tak trochu navíc a postav je tam tolik, že si je čtenář nemusí pamatovat. Vzhledem k rozsahu knihy se příběh ke konci už (navzdory vší akci) trochu táhne.

Nicméně autorka i v jednom ze svých posledních děl dokázala, že byla ve skvělé spisovatelské kondici a že je právem považována za nekorunovanou královnu české fantastiky. Jen vám román Misteri nedoporučuji číst, pokud s touto autorkou začínáte. Čtenáři, kteří Janu Rečkovou a její originální, propracovaný styl psaní znají, si ale tuto knihu bezpochyby užijí.

Vydal: Epocha, 2018
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Vazba: brožovaná
520 stran / 359 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít