Poslední bůh – Indie na křižovatce národů, legend i žánrů

Steampunkových knih u nás vychází stále dost, fantastických hodně, ryze dobrodružných či detektivních už o něco méně. Lucie Lukačovičová v románu Poslední bůh spojuje všechny tyto směry a přidává ještě něco navíc – exotiku a autentičnost.

Elianta Sangatte je tmavovlasá elfka neboli dlouhověká Sídhe přicházející z Irska, Edgar Sangatte je světlovlasý hrbáč původem z Portugalska. To, že tyto dva neobyčejné jedince spojil svazek manželský, nebyla náhoda. Z různých osobních důvodů se zkrátka potřebovali. Edgarovi nevadí, že jeho žena je oproti lidem poněkud chladná, Eliantě nevadí jeho vada na kráse. Oba ve vztahu nacházejí štěstí a vzájemně se podporují. Dokud nedojde k podivnému úmrtí posla, který měl hrbáčovi doručit důležitou zprávu. Tady už začíná dobrodružství, které pár nakonec rozdělí. Každý z nich se vrhne do dobrodružství po svém. Odvážná Elianta užívá vlastní lstivosti a nadpřirozených schopností, Edgar svých vědomostí a vynálezů. V divočině lehce steampunkové Indie 19. století pak už zdaleka nezáleží jen na tom, zda se dvojice někdy znovu shledá, ale zda jeden nebo druhý dokáže odvrátit pohromu, která je větší a děsivější, než kdokoliv mohl tušit.

Ačkoliv je román Poslední bůh řazen mezi steampunk, nejde o klasické dílo tohoto subžánru. Paromobily či vzducholodě se tu objevují jen v uvěřitelné míře, tak aby posloužily příběhu, což je příjemné. Mnohem více času s hrdiny a antihrdiny prožijeme nohama na zemi, a to ne ledajaké zemi. Procestujeme skoro celou Indii až po svahy Himálaje, krásnou a romantickou krajinu plnou paláců, nepřeberného množství cizinců i mytických bytostí. Ty se od běžných hrdinů zas až tolik neliší, což je další pozitivum knihy – vystupují docela civilně a jejich největší zbraní bývá lest… nebo třeba fanatizmus. Ačkoli mezi sebou bojují především speciálním tancem, akce se dočkáme, především v závěru knihy je jí víc než dost.

Co se postav týká, jsou tajemné, žádná ale není nijak zvlášť výrazná. Hodně sympatický a dobře napsaný je například opičí král Vanara (ano, ten hezoun z obálky), určitě rozepsanější mohla být postava padoucha Kalkiho (podat část děje přímo z jeho pohledu by určitě přidalo na čtivosti). V kontrastu s chladem a přemýšlivostí hlavní hrdinky je naopak až příliš romantická a jednoduchá dívka Padma.

Poslední bůh je pátým samostatným románem Lucie Lukačovičové a je to na něm znát. Použitý jazyk a sloh je skutečně krásný a bez jediného zaškobrtnutí. Ze stránek na čtenáře dýchá autorčina sečtělost a až vědecký zájem o indickou mytologii i zemi samotnou. Její hlavní hrdinové jsou na tom podobně.

Pro čtenáře však není lehké vždy udržet pozornost a všechny informace vstřebat, což je potřeba hned od počátku knihy. Román sice doplňuje přehledný slovník i takzvané Pilíře příběhu, kde si čtenář může dohledat veškeré chybějící informace, jenže snad právě kvůli častému odbočování k popisům různých zvyklostí a užívání (případně dohledávání) terminologií čtení občas zbytečně ztrácí drajv.

Spíše než zájemci o steampunk nebo akční fantasy oddechovku by tedy knihu Poslední bůh měli vyhledat náročnější čtenáři, kteří mají rádi spletité příběhy založené na skutečných legendách, vyznají se v nich, zároveň se rádi dozvědí něco nového. A také všichni, kdo mají rádi Orient a hezké a kvalitní knihy. Jak obálka, tak přebal se všemi detaily a vnitřní mapou od Jany „Mafett“ Šouflové jsou až pohádkově krásnou poctou Julesi Vernovi.

Vydal: KJV – Poutník, 2019
Obálka: Jana Šouflová
Vazba: vázaná
320 stran / 290 Kč
Web autorky

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít