Kazatel – brilantní propojení minulosti s přítomností

Honza Vojtíšek je autorem desítek povídek, editoval mnoho antologií, podílel se na organizaci festivalu HorrorCon, o hororu aktivně přednáší na různých akcích, a hlavně je vydavatelem jedinečného hororového e-magazínu Howard. Na románu Kazatel pracoval několik let. Jeho vydání se dočkal letos u mladého vydavatelství Golden Dog Martina Štefka.

Román pojednává o prastaré spící entitě, která dokáže (a chce) ovládat člověka tak, aby jeho prostřednictvím byla za každou cenu na výsluní, tedy živoucí, mající možnost ovlivnit osudy lidí.

Příběh začíná v patnáctém století, kdy se otci Řehořovi, uznávanému klerikovi, stane nepěkná věc. A z čeho by vznikaly příběhy než z toho, že se někomu stalo něco neočekávaného? Podobný problém se týká i mladíka Gabena, který se do trablů dostane pro změnu v naší současnosti. Vyprávění dosahuje vrcholu a rozjezdu právě ve chvíli, kdy se osudy těchto zdánlivě nesourodých osob protnou.

Počátek je poněkud rozpačitý, lze poznat, že autor psal dílo postupně. Objevuje se časté zabíhání do nepodstatných maličkostí, nadbytečné věty, nesprávné užití slovních spojení nebo nevhodná přirovnání s ohledem na události – je patrné, že autor se vypsal spíše jako samorost než pod dohledem přísného redaktora, a sečtělého nebo náročnějšího čtenáře mohou takové přešlapy zpočátku rušit. Jde ale jen o malou vadu na kráse jinak napínavého a promyšleného rozjezdu.

Části z patnáctého století jsou psané perfektně – je až znepokojivě snadné se v dané době a situaci spolu s hrdiny ocitnout, což se podaří jen málokterému autorovi. Rozdíl ve vyprávěcím stylu mezi současným a minulým příběhem je nevídaný, skoro jako by každou část psal autor z té dané doby. Třešinkou na dortu je pak jedno odběhnutí do ještě hlubší historie.

Co se týká atmosféry, ta celou knihu spojuje a hraje suverénní prim po celé čtení. Temnota prýští ze všech skalních škvír, otevřených ran, rozmixovaných či uhořelých těl… a ještě dál. Napětí by se dalo krájet a s brutalitou si autor ani jeho neznámý démon servítky neberou. Také napojení na víru, či spíše na její podstatu, je pojato jedinečně, a to nejen v rámci české literatury.

„Jde jen o to, srovnat si priority.“
„Asi jo,“ uznal Martin a zase sklopil tvář k zemi.
Jeho oči však zůstaly na místě, což Gabena vyděsilo.
Posunula se celá Martinova hlava, jen oči ne. Setrvaly přesně tam, odkud na něj zíraly, a když se hlava pohnula, opustily její zázemí. Nejednou visely volně v prostoru, ve vzduchu, kus nad Martinovými vlasy.
Ani nemrkly.
A pak svět prostě zhasl. (str. 22)

Postavy čtenář poznává až do morku kostí a má možnost se s nimi postupně sžít. Mezi hrdiny exceluje samotný Kazatel, jakožto vážený a odvážný kněz se smyslem pro napravení škod, plný pochopení k údělu svých oveček. Pak také zásadový Gaben, který odolává nevěře a snaží se, aby oběti nevyšly nadarmo. Jsou to muži na svých místech, oba jsou si svých kvalit také vědomi.

Zajímavé a rozhodně netuctové jsou i ženské postavy – najdeme tu podivnou děvu užívající si rozkoš z potratu, drsnou sestru, která zasvětila svého bratra do tajů erotiky, nebo slečnu ochotně se obětující muži, který ji odmítá. Hrdinky však v příběhu fungují spíše jako služebnice vyšším cílům – vnitřní boj těchto žen zůstává decentně zahalen rouškou tajemství. Linky obou milostných linií jsou brány z mužského hlediska, což je osvěžující a v rámci románu i poměrně brutální.

Tím výčet hrdinů rozhodně nekončí, mezi ty nejzajímavější a poněkud skromnější (i co do prostoru v knize) patří výborně napsaný volnomyšlenkářský Kazatelův přítel Janek, Gabenova milá Markéta, nebo vůbec nejtragičtější postava románu – prosťáček Matěj, jehož hrozný osud je završen ještě horším znesvěcením.

„Tak co to tu máme?“ zajásal Kravský ďábel a nahnul se do vozu. „Peníze,“ zvedl cinkající měšec a zastrčil si ho za košili.
Řehoř se na něj upřeně zadíval. „Radím vám, abyste okamžitě odešli,“ pronesl vážně.
Kravský ďábel se rozchechtal. „Proč? Sešleš na nás Boží hněv?“
„Můj bohatě stačí,“ odvětil Řehoř. (str. 113)

Kazatel je jedinečnou ukázkou toho, že i domácí autoři dokážou napsat originální horor plný hrůzy, napětí a atmosférických popisů. Střídání minulosti se současností ještě umocňuje čtivost, čtenář jako by si v duchu spojoval dva zdánlivě nespojitelné světy, snažil se je porovnat a pochopit. Kontrastní je i titulní strana obálky, která je graficky přepůlena – v horní polovině je vidět jen kapuce bundy, ve spodní část rubáše z obinadel, nápis alá osmdesátkový plakát na obálce z hrubého a na omak velice příjemného papíru vše ještě podtrhuje. Je radost knihu držet v ruce, navíc každé použití jí ještě dodává na kráse.

Honza Vojtíšek podle všeho pracuje na dalších románech, tak se čtenáři mají na co těšit.

Ukázka

Vydal: Golden Dog, 2019
Obálka: Michal Březina
Vazba: lepená
236 stran/249 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít