Kristina Haidingerová: Děti Raumy
Kristina Haidingerová vrátila upírům vážnost a čtenářům pocit, že se jedná o nesmírně mocné a nebezpečné tvory. V roce 2014 vydala svůj debutový román Ti nepohřbení, který fanoušky hororového žánru potěšil svou nekompromisností v přístupu k upírům jako k bytostem, po kterých nemáme toužit, ale bát se jich. V tomtéž pokračuje i ve svém novém románu Děti Raumy.
Stejně jako v Těch nepohřbených, i v Dětech Raumy naleznete dvě časové roviny. Autorka to navíc udělala poměrně originálně, protože linka ze 17. století (celkově v knize však nezabírá příliš prostoru) dějově předchází té z předchozí knihy. Naopak hlavní příběh ze současnosti navazuje na události, které se staly v románu Ti nepohřbení. To v podstatě znamená, že obě knihy lze číst v libovolném pořadí! Což je dle mého skvělý krok směrem ke čtenářům, kteří doposud autorku neznali a narazili právě až na Děti Raumy.
Asi největším triumfem knihy je způsob, jakým Kristina Haidingerová vdechla upírům život. Za vše totiž může jistá fialová esence nalezená až v dalekém Finsku (kde se příběh zčásti odehrává). Esence dělá upíry nesmrtelnými, nesmírně silnými a propůjčuje jim schopnost regenerace. Zároveň umožňuje mentální propojení s obětí. Je to zdánlivě malý detail, ale činí upíry uvěřitelnějšími a autorka je popisuje až s vědeckou pozorností. Přesto ani trocha té romantiky nechybí. Upíři jsou v jejím podání velice inteligentní, mocní, ale také smyslní (ostatně takoví upíři byli už od dob Draculy).
V příběhu jde o nesmrtelnost a s ní související fialové fluidum. Jeho nositelem je Samuel Segeth, který je po čtyři sta letech nalezen a rozmrazen. Přebývá v přítomnosti svých vzdálených potomků a Katie Waarmetsové, která jej provází už od doby, kdy se z něj stal upír. Sotva se Samuel probere, je jasné, že ho někdo pronásleduje. Někdo, kdo chce nesmrtelnost a neváhá přitom zabíjet jeho blízké, ale i nevinné lidi.
Děti Raumy nechodí kolem horké kaše a takřka okamžitě vás hodí do víru děje – hned v první scéně se odehrává velice živě popsaná havárie vrtulníku. Může to být pro některé čtenáře velké plus, pro jiné naopak, protože je začátek velice divoký. Vyzdvihnout musím autorčinu schopnost odlišit stylově sedmnácté století a současnost. I bez popisku ihned víte, ve kterém jste období.
Kniha hodně stojí na dialozích, které jsou zábavné, živé a jsou napsány s velkým přehledem. Příběh má velice rychlé tempo a nemáte moc prostoru si oddychnout. Stále se něco děje. Někdy se stane, že může část textu působit nepřehledně, ale to se vzápětí srovná. Děti Raumy jedou zkrátka stále na plný plyn.
Kristina Haidingerová má kromě obou upírských románů na kontě i historicko-erotický thriller Richardovy živé hračky. Její povídky se objevily v mnoha antologiích a sbornících. Některé z nich vyšly v edici Horrorcon, festivalu, jehož je spolupořadatelkou a pod jeho hlavičkou vycházejí hororové antologie, které podporují i mladé autory.
Děti Raumy jsou nápaditá akční fantasy s příchutí hororu. Ten se nejvíce projeví například v popisech upíří regenerace. Zde je autorčina fantazie skutečně vynalézavá, takřka na úrovni takového mistra, jakým je Clive Barker. Kristina Haidingerová napsala román, který můžu doporučit všem milovníkům upírských příběhů, dynamických dialogů a dobře napsané akce.
Rozhovor s Kristinou Haidingerovou
Vydal: Netopejr, 2019
Ilustrace: Kristina Haidingerová
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 336
Cena: 269 Kč
