Avengers: Endgame – závěr monumentální série

Thanos luskl prsty a polovina vesmíru (který je podle něj konečný, stejně jako jeho zdroje) vzala za své. Přeživší se s tím musí nějak vyrovnat. Ale nebyli by to Avengers, kdyby se jen tak vzdali a přijali nevyhnutelné – alespoň většina z nich.

 

Ve správné recenzi by se slušelo říci něco bližšího o ději, ale tohle nebude tak úplně recenze – berte to spíše jako osobní dojmologii říznutou nostalgickým vzpomínáním. Cokoliv bych totiž napsala o ději Avengers: Endgame, by mohlo být bráno jako spoiler, což bych nerada, takže bude lepší mlčet. Mohu tak napsat jedině to, co stejně všichni vědí – dojde tu na hrátky s časem.

Už v raných érách Marvel Cinematic Universe jsem nebyla skalním fanouškem a nejspíš jím nikdy nebudu (My lidé bez valného smyslu pro humor upřednostňujeme temné a vážně se beroucí DC, nebo X-Meny, kteří do MCU nepatří.), přesto jsem viděla většinu filmů, které od roku 2008, kdy vyšel první Ironman, vznikly – a že jich je slušná řádka: dvacet dva. Pravda, jsou takové, které ani nemám v úmyslu zhlédnout (Captain Marvel), takové, na jejichž existenci jsem zapomněla (Ant-Man and Wasp) či takové, u nichž jsem zapomněla, že jsem je viděla (Strážci Galaxie 2). Málokterý film (vyjma Ironmanů) jsem viděla opakovaně. A pak přišli Avengers: Infinity War. Z filmu jsem byla nadšená, což pro mě osobně bylo něco nečekaného (a dodnes jsem ho viděla už asi šestkrát). Na Avengers: Endgame jsem se proto velice těšila, ačkoliv jsem tušila, co se bude dít (Chápejte, jakmile je někde nějaké to hraní si s časem, čekám vždycky něco příběhově laciného.).

Přestože řada věcí ve filmu byla předvídatelná, scenáristé Christopher Markus a Stephen McFeely mě dokázali párkrát překvapit, za což mají plusové body. Především jsem byla mile překvapena jejich pojetím časových hrátek – jistě, kdybychom do toho rýpali, našli bychom tam určitě celou řadu logických kiksů. Jenže já neměla potřebu se v tom rýpat, a to také o něčem svědčí.

Tempo celého filmu je zběsilé, ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat. Takřka tříhodinová stopáž mě nejdřív trochu děsila, ale pak jsem jen seděla, kochala se a minuty ubíhaly. Vizuál je totiž perfektní – ale to už je u marvelovek tak nějak samozřejmostí. Jediné, co mi vadilo, byl pocit, že je snímek spíše jen sledem scén, které tak úplně nedrží pohromadě. Možná za to mohlo velké množství dějových linek, nebo právě rychlé tempo vyprávění…

Teď bych velice ráda napsala, jak moc mě potěšily různé drobnosti, které se v Avengers: Endgame vyskytly, jenže nemůžu, protože spoiler. A tak vám nezbývá než mi věřit, že je tam celá řada perfektních okamžiků, které si užijete – zasmějete se u nich, nebo uroníte i nějakou tu slzičku. A závěr filmu? Ten je epický v pravém slova smyslu. Jen ta slavná Captain Marvel je v celém snímku platná asi jako sáňky v létě…

To, co mě občas na marvelovkách rozčilovalo, byl jejich humor – „Svět jde do kytek, ale my máme čas na otřepané situační fóry“. Jenže v Endgame tohle skoro chybí. Ze snímků, které jsem z Marvel Cinematic Universe zatím viděla, je tohle jednoznačně jeden z těch nejvážnějších (Možná proto se mi tolik líbil?), ačkoliv si zachovává do jisté míry svou typickou ztřeštěnost a barevnost. Vtípky nechybí úplně a člověk se jim v danou chvíli zasměje, ale o pár scén později mu dojde, že je to vlastně celé dost smutné a tím fórkem se to postavy jen pokoušely zamaskovat.

Psychologie postav je další věc, která mě tady mile překvapila. Jednotliví hrdinové konečně přestali být generičtí a začali působit jako reálné postavy, které dokázaly překročit svůj stín a vystoupit z nalajnovaného charakteru.

Film měl své chyby, a kdybych chtěla, dokázala bych jich v něm najít spoustu, tím jsem si jistá, jenže já nechci. Avengers: Endgame nejsou snímkem, který by mě posadil na zadek, a po hlubším zamyšlení musím říct, že předchozí díl Infinity War se mi líbil víc, protože se mi zdá, že tak nějak drží víc pohromadě. Přesto jsem si poslední Avengers užila a odcházela z kniha velmi spokojená. Za mě jsou poslední dva filmy s Thanosem ukázkou toho, že i Marvel dokáže (pro někoho jako jsem já) natočit film, na který nezapomenu večer po jeho zhlédnutí, ale zůstane ve mně ještě chvíli rezonovat. A když to takhle zapůsobilo na mě, je mi jasné, že věrní fanoušci musejí být rozložení na atomy…

Avengers: Endgame je monumentální závěr jedné velké komiksové éry. A stálo to za to.

 

Info o filmu:
Země původu: USA, 2019
Režie: Anthony Russo, Joe Russo
Scénář: Christopher Markus & Stephen McFeely
Hrají: Brie Larson, Winston Duke, Karen Gillan, Scarlett Johansson, Chris Evans, Chris Hemsworth, Evangeline Lilly, Josh Brolin, Robert Downey Jr., Tom Holland, Paul Rudd a další
Premiéra: 25. 4. 2019
Distribuce v ČR: Falcon