Vdovin dům pokračuje s neklesající kvalitou vstříc závěru série
Pokud máte rádi klasickou fantasy s nějakou tou nenápadnou záchranou světa, ale bojíte se, že vše už bylo napsáno a nic vás nepřekvapí, pak nesmutněte. Protože právě pro vás je tu Daniel Abraham a v pořadí již čtvrtý díl jeho série Mince a dýka.
Události knihy Vdovin dům bezprostředně navazují na předchozí díl s názvem Tyranův zákon. Onen tyran Geder Palliako pokračuje v běsnění, které rozpoutal, a zdá se, že ho nikdo nedokáže zastavit – leda snad on sám. Pavoučí bohyně rozprostírá síly napříč celým světem a zasévá strach do srdcí lidem věrným starým pořádkům. A ti, kteří se rozhodli vzdorovat, pomalu odhalují děsivou pravdu o dávné historii.
Ve čtvrtém svazku pentalogie Mince a dýka konečně Daniel Abraham pořádně odkryje minulost. Čtenáři se tak dozví nejen více o tom, jak a proč vyhynuli draci, ale také o původu Pavoučí bohyně i všech třinácti lidských ras. Ukazuje se, že to, co z počátku mohlo působit jako překombinovanost a autorova snaha zakomponovat do textu všechny možné potvory, aby se kniha zdála zajímavější, je dobře promyšlená záležitost a postupně vyplouvá na povrch užitečnost jednotlivých ras a jejich vliv na příběh.
Zároveň s tím autor ukazuje, že i vícedílná série se dá utáhnout s víceméně stejnými postavami, s nimiž se čtenář seznámí už na začátku, když jsou dobře napsané. Vdovin dům sice obsahuje pár nováčků v řadách osazenstva, ale nejsou to závratné zástupy. Setkáte se tak se starými známými, od nichž víte, co máte čekat. Nebo si to můžete alespoň myslet. Jestli totiž Daniel Abraham v něčem vyniká, je to práce s lidskou složkou vyprávění.
Příběh série Mince a dýka není totiž ničím převratným a dal by se shrnout pár větami: Zakomplexovaný mamlas s lehce psychopatickými sklony likviduje svět, ačkoliv si myslí, že tím činí dobro. Pár jedinců se mu to snaží překazit, pár se mu pokouší otevřít oči (rozličnými způsoby) a zbytek se prostě snaží jen přežít. Do toho přidejte trochu magie, spoustu (ne vždy přehledných) ras a draky. Nic, co by na první pohled upoutalo originalitou. Ale jakmile se začtete, pochopíte, že tady nejde o příběh samotný, ale především o ty, kdo se v něm vyskytují. A Vdovin dům v tomto směru není výjimkou.
Jednotliví hrdinové ušli pořádný kus cesty, a přestože můžete mít pocit, že jsou to stále tytéž postavy, při ohlédnutí zpět – například do prvního dílu Dračí cesta – zjistíte, že si prošly velkým vývojem. A ten působí velice realisticky, protože probíhal pozvolna a nenásilně. Vdovin dům neoplývá kdovíjakou akcí – stejně jako zbytek série –, je ale plný intrik, emocí a prohlubování mezilidských vztahů. Ovšem na krev také dojde.
Daniel Abraham je typ vypravěče, který postupně vrství informace, nebo naopak tyto vrstvy postupně odkrývá. Činí tak pomalu, s rozvahou a vytříbeným autorským stylem. Má velký smysl pro detail, proto si dokážete jeho svět dobře představit a najdete si poměrně snadno cestu skoro ke všem postavám (včetně těch ne zcela kladných). Ty jsou až neuvěřitelně lidské a každý jejich čin nebo myšlenka (ne vždy zcela pozitivní a přátelská) je přibližují více ke čtenářům stylem, kdy se v leckterých drobnostech sami najdou. V téhle knize nikdo není bez viny, nikdo není čistý jak lilie a přiznat si tyto skutečnosti je pro některé z aktérů občas až bolestné. Sledovat, jak propadají víc a víc pomýlenosti, zbabělosti a dezinformacím, je fascinující. Stejně jako to, jak vás autor občas překvapí vývojem událostí. Celková pozvolnost dění však nepůsobí těžkopádně – Daniel Abraham má čtivý, svěží styl, díky němuž vám budou stránky rychle ubíhat.
V případě knihy Vdovin dům a celé série Mince a dýka výjimečně souhlasím s reklamní hláškou na obálce, kterou údajně prohlásil G. R. R. Martin: „Vše, co čekám od fantasy.“
Vydal: Laser, 2019
Překlad: Daniela Orlando
Vazba: pevná
400 stran / 399 Kč