Sergej Lukjaněnko: Kvazi
Sergej Lukjaněnko se do povědomí českých čtenářů fantastiky zapsal sérií Hlídka. První díly o neustávajícím boji sil Světla a Temnoty se dočkaly už nejednoho vydání. Mezi jeho relativně čerstvé práce patří román Kvazi, kde zombie apokalypsa neznamenala konec a zkázu lidstva, ale jenom nenávratně změnila tvář světa.
Kapitán Denis Simonov pracuje jako vyšetřoval pro smrtelné případy v jednom malém centrálním moskevském okrsku. Své práci rozumí a vykonává ji dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jeho nadřízeným ovšem neunikne, že míra definitivní úmrtnosti při zadržování povstanců je v jeho případě přes pětašedesát procent, zatímco standardní se pohybuje na pouhých dvaceti. Proto se rozhodnou Denisovi přidělit parťáka, který by na něj dohlédnul. Tím je kvazi Michail Ivanovič Bedreněc. Jejich prvním společným případem bude „první“ smrt profesora a virologa Tomilina, protože jeho vdova Viktorie, i když je kvazi, nemá čisté svědomí.
Píše se rok 2027 a před deseti lety potkala svět neočekávaná apokalypsa. Zemi zamořily první zombie, kterým se říká „povstanci“. Vědecké kruhy se přou, jestli spouštěčem byl virus, bakteriální nákaza či priony. Od té doby nezáleží, jestli člověk zemře věkem nebo při nehodě. Výsledek je stejný. Povstane. Tedy pokud předtím nenapíše do své poslední vůle, že si přeje kremaci a normální pohřeb. Povstanec nemá vzpomínky, emoce ani vyšší inteligenci. Žene ho pouze chuť po živém mase. Je mu jedno, jestli to bude zvíře, cizí kolemjdoucí nebo člen vlastní rodiny. Přesto se může přihodit, že u zombie dojde k povznesení. K tomuto tajuplnému procesu se někteří byli schopni dostat v řádech měsíců, a jiným se to nepovedlo ani za deset let. Výsledkem je kvaziživot (skoro život) a od toho označení kvazi. Kvazi má vzpomínky na předchozí život, ale chybí mu emoce. Má lepší reflexy, větší sílu, ostřejší smysly než člověk, ale dokáže rozvíjet pouze jeden svůj zájem nebo specializaci. Což je pro někoho, kdo je skoro nesmrtelný, pokud ho někdo důkladně nezabije, trochu smutné.
Michail Ivanovič býval policista, i jako kvazi zůstává poldou ze staré školy. Moc se tím nechlubí, ale podle některých je velitelem tajné policie a pracuje přímo pro Zmocněnce, což je jeden z vůdců kvazilidí. Denis je mladý třicetiletý policista, co přišel na začátku apokalypsy o synka a manželku. Od té doby se s povstanci nemaže a po večerech se pozvolna uchlastává k smrti. Spolupráce s Michailem mu jeho život i vžité zvyky pěkně nabourá. Obzvlášť když se ukazuje, že smrt profesora Tomlina byla jenom vrcholkem ledovce něčeho mnohem většího.
Sergej Lukjaněnko nestvořil tradiční zombie postapo. Naopak po zombie apokalypse nechal vše řádně uležet a do světa, který už si stihl vytvořit nová pravidla a náležitosti, zasadil příběh připomínající klasickou detektivku. Takovou tu s mladým detektivem s ostrou mačetou na jedné straně a pohodovým, léty ošoupaným detektivem po šedesátce na straně druhé. Michail i Denis ovšem ze svých škatulek vybočují, protože tenhle svět už dávno není pro zelenáče. Brzy se k detektivnímu vyšetřování přidávají prvky špionážního thrilleru, kdy čas se krátí, válka mezi kvazi a lidstvem by mohla být na spadnutí, kdyby tahle dvojce vyšetřovatelů nespojila své síly pro zdárný výsledek.
Román Kvazi je čtivý a svižný mix různých žánrů, který dokazuje, že Sergej Lukjaněnko je skvělý vypravěč a že s opravdu klasickými a zdánlivě ohranými náměty jde ve správné kombinaci stvořit úžasný příběh, který dokáže přitáhnout nejednoho čtenáře.
Vydal: Triton/Argo, 2018
Překlad: Konstantin Šindelář
Vazba: brožovaná
Počet stran: 352
Cena: 298 Kč
