Ryan Graudinová: Časoběžník

„Jsem tady a bude to stát za to.“ – Farway Gaius McCarthy.
Když si lidé ve velkém hrají s časem, jak to asi může dopadnout – jedna chyba v systému může vyvolat kolaps a ze zákonů časofyziky se stávají jen možnosti.

Farway, zkráceně Far, nemá malé ego, nemá strach a nemá ani datum narození, narodil se totiž mimo čas – jeho matka byla cestovatelka v čase, otec římský gladiátor. Nad ostatními v Akademii Sboru pro cestování časem vyniká, a tak je pro něj šok, že u závěrečné Simulace propadá. To je pro jeho ego a pro jeho sny těžká rána, touží totiž objasnit záhadu matčina zmizení a tajemství svého původu.

Dopis na pravém papíře a následné setkání s budoucím zaměstnavatelem skýtá příležitost, kterou Far neváhá využít. Stává se přemisťovatelem historických artefaktů neboli zlodějem rabujícím čas a kapitánem lodi Invictus (z lat. Neporažený). Posádku tvoří dva páry teenagerů, takže stroj času je zhruba šedesát pět metrů čtverečních plných feromonů. A k posádce patří i něco malého a chlupatého.

Far a jeho ego, které je často zmiňováno, jsou hlavními aktéry románu, jenž se odehrává v čase, kdy nemožné se stává možným, ve dvacátém čtvrtém století. Hlavním městem Centrální světové republiky je Novum Caput Mundi, Řím, skládající se z několika zón. Společnost je posedlá sledováním autentických historických záznamů a historií vůbec, a proto vzkvétá černý trh s artefakty a Invictus, stejně jako podobné lodi, se nezastaví.

Cestuje se pomocí hromady složitých výpočtů Časosítí, jakousi černou časovou dírou. Se skoky do minulosti není nic jednoduché. Komu by záleželo na kontinuitě historie, když může mít pravé jídlo, či cokoli jiného – na trhu se prodávají i opravdové stránky vytržené z knih nebo obyčejné klíče… Centrální sbor pro cestování časem dohlíží na to, aby cestovatelé pouze pozorovali, nekomunikovali a hlavně nezasahovali (a nekradli). Licence však mají stovky cestovatelů a stovky Centrálních strojů času.

„Život pro kterej stojí za to zemřít, je život, pro kterej stojí za to žít, ne?“ (str. 352)

Sebrat, vlastně přemístit vzácnou věc z potápějícího se Titaniku měla být jedna z desítek Farových úspěšných akcí. Jenže to vypadá, že se s velkou výletní lodí potápí i celý svět. Pro posádku Invictu nastává boj s časem a o čas. A o život. Dění graduje a napětí stoupá, není se čemu divit – jde o všechno. Konec knihy nepostrádá napětí a nečekané zvraty. Čtení taky náležitě okoření tajemná postava mimořádných schopností, která má několik es v rukávu a ani na to vlastně rukáv nepotřebuje.

Časoběžník je příběh celkem komorního charakteru, prim hraje posádka, vedlejších postav je jen pár a charakterově se nacházejí na opačných stranách ringu, jsou jednoznačně černobílé. Pouze jedna se pohybuje mezi oběma póly, a tím vdechuje knize život. Časoběžník je pěkně tlustý kousek, ale klame tělem. Méně zbytečných popisů, zvlášť jedné zábavné akce, jemnější papír, drobnější písmo a méně téměř prázdných stránek, a rázem by zeštíhlel.

Dílo je určeno jednoznačně pro hodně mladé čtenáře: líbání, držení se za ruce a hromada nejistoty ve vztazích hovoří za vše, stejně jako název kapitoly „Jupí“ a nadávky jako „totální ocas“ či „do krysího blinkání“. Přesto bez větší psychické újmy zvládne knihu i dospělý čtenář, nenáročný milovník sci-fi a hlavně cestování časem a paradoxů s tím spojených. Ačkoli je kniha lehce odpočinková, nenarazila jsem na nic, co by mě vyloženě technicky zarazilo, vysvětlení vyznívají logicky. Nejsem však odborník na cestování časem, ale to není nikdo.

Časoběžník je již šestá kniha Ryan Graudinové, ale první přeložená do češtiny (ovšem s několika regionálními výrazy). Nemůžu opomenout obálku, neboť ta se povedla. Nezbývá než si přát, aby si kniha našla své čtenáře, ostatně jako to přeji každé knize.

Vydal: Fragment, 2019
Překlad: Kateřina Hejnová
Vazba: brožovaná
360 stran / 399 Kč