Amatka – když slova zabíjí nápady

Literární recenze / 1.12.2018 /

Mladá informační referentka Vanja žije v dystopickém světě, ve kterém má jazyk sílu vytvářet realitu. Všechno musí být řádně označeno a pravidelně pojmenováváno. Stůl je stůl, židle je židle. Pokud se některý objekt dlouho zanedbává, rozpouští se v nebezpečnou slizkou hmotu, která musí být okamžitě zlikvidována.

Vanja opouští své rodné Essre a vydává se do studené kolonie Amatka, kde má pro svého zaměstnavatele sbírat informace o hygienických návycích obyvatel. Vanja se může zdržet i několik týdnů, jenže mezitím se zamiluje do své spolubydlící Niny a rozhodne se skončit s prací a v kolonii se usadit. Nemá ani tušení, že se brzy dostane k utajovaným informacím, které dokazují, že Amatka je na pokraji zkázy.

Svou neskutečnou představivost ukázala Karin Tidbecková již ve sbírce povídek Sobí hora. Ve svém románovém debutu Amatka představuje naprosto originální dystopický svět, kde jazyk je to nejdůležitější vůbec. Každý předmět musí být přesně pojmenován, jinak se začne měnit v nechutný sliz, který se rychle šíří. Jakákoliv činnost proti kolonii je pečlivě sledována a lidé neváhají udávat se navzájem. V tomhle opresivním režimu sní Vanja o tom, že by jednoho dne mohla používat slova naprosto svobodně, aniž by jí hrozil postih. V Amatce brzy po příjezdu nachází podobně smýšlející osoby a společnými silami se snaží zjistit, co se v kolonii skutečně děje a proč se musí věci označovat mnohem častěji, než bylo dříve potřeba.

Karin Tidbecková podle svých slov psala román dlouho a je to na něm bohužel znát. Jednotlivé myšlenky se postupně vytrácejí, svět není příliš dobře vykreslen a uspěchaný konec je tak bizarní, že téměř nesedí k začátku příběhu. Většina situací nemá řešení a motivace postav nejsou z textu vůbec pochopitelné. Jedním z mnoha zajímavých prvků by mohl být homosexuální vztah hlavní hrdinky, ale ani ten autorka moc detailně nevylíčila.

Po Amatce sáhněte, pokud máte rádi rychle plynoucí příběh z dystopického prostředí, jehož fungování si však musíte většinou domyslet sami, a zároveň vám nevadí slabší, otevřený konec. Po geniální povídkové sbírce Sobí hora mi Amatka připadá jako velké zklamání. Karin Tidbecková vyměnila kraťoučké povídky za dvousetstránkový román a z magického realismu vytvořila téměř surrealismus. A ono to bohužel tak úplně nefunguje.

Ukázka

Vydala: Kniha Zlín, 2018
Překlad: Lukáš Novák
Vazba: vázaná
232 stran / 249 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít