Děti Halloweenu – kdo si hraje, nezlobí náhodou?

V bytovém komplexu Stillbrook vládne relativní klid. Stačí však jediný zákaz halloweenské oslavy…

 

Údržbář Harris si sem tam posteskne nad nezodpovědným nájemníkem, ale smyslem jeho života je především syn Mattie. Harrisova manželka Lynn trpělivě naslouchá desítkám zákazníků na telefonu, skutečnou pozornost však věnuje své dceři Amber. To, že je Harris poněkud lehkovážný a jeho žena má nutkání svěřovat se psychologovi, není u v anotaci slibované „běžné“ rodiny nic neobvyklého. Stačí však jediný zákaz halloweenské oslavy a čtenář se brzy dozví, že jedna místní rodina je cokoliv, jen ne běžná.

V Americe již zavedení, v Česku však ne příliš známí autoři Brian James Freeman a Norman Prentiss rozehrávají komorní rodinné drama, jehož následky zasáhnou celý bytový komplex. Čtenáři asi už dle názvu knihy budou vědět, oč půjde, z různých indicií budou tušit i konec. Cesta, po které je k němu nesourodí hrdinové dovedou, však nabízí mnohá děsivá překvapení a několik rafinovaných falešných stop.

„Topení v koupelně,“ řekl jsem. „Něco tam rachotí?“
„Ále, s tím si hlavu nedělejte. Nejspíš se to už samo spravilo.“
„Dobře.“ Otočil jsem se a měl se k odchodu, ale potom se mi zdálo, že jsem rachocení uslyšel na vlastní uši. Zvláštní ale bylo, že zvuk vycházel odněkud mimo Joannin pokoj – možná z bytu přes chodbu. (str. 50)

Vadou na kráse, kterou trpí například i všechny řady seriálu American Horror Story, je nemožnost se v příběhu ztotožnit s kterýmkoli hrdinou. V Dětech Halloweenu prakticky nenarazíte na jedinou postavu, která by byla „normální“. Netušíte, kdo napáchal víc zla, zda chabou inteligencí obdařený tatínek libující si v hororových filmech a v nadržování synkovi, či přepjatá matka, jejich rozmazlené děti, nebo někdo úplně jiný. Ani to ovšem příběhu neubírá na uvěřitelnosti. Atmosféra knihy by se od samého začátku dala krájet. Dojde na vyloženě hororové libůstky, které jsou servírovány s péčí aranžéra halloweenské výzdoby.

Mattie si vzal červenou fixu, nakreslil dlouhý plášť s kápí a vybarvil jej karmínovou barvou. Chvíli jsem nic neříkal a jen ho sledoval při práci. V místě, kde měla mít postava obličej, jí černým propisovačem nenakreslil lebku, nýbrž tmavý ovál. Na závěr uchopil nůžky a do nezřetelné tváře prorazil dva otvory. Objevila se v nich bílá plocha další stránky, takže se zdálo, jako by se ve tmě blýskaly dvě jasné oči. Byl to super efekt. A taky jsem mu to řekl. (str. 127)

Styl vyprávění je čtivý, k čemuž dopomáhá i překlad Milana Žáčka. Knihu není snadné, ne-li nemožné odložit. Ať už je to kvůli zmiňované atmosféře či nejistotě, zda se ta či ona čtenářova prvotní domněnka potvrdí.

Čím více se aktéři i čtenáři blíží do finále, tím více mají pochybností. O tom, kdo za tím vším stojí. O tom, kdo je ve Stillbrooku vůbec příčetný.

Kniha Děti Halloweenu je první z edice Halloweenská knihovna nakladatelství Carcosa. Vychází také jako první svazek nakladatelství v pevné vazbě. Vybírá zajímavé autory, kteří by českému čtenářstvu jinak zůstali téměř neznámí, což by byla škoda. První svazek edice nastavil laťku docela vysoko. Kdo má rád horory s atmosférou a překousne pár klišé, přijde si na své a bude se těšit zase za rok.

Vydal: Carcosa, 2018
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Cena: 279 Kč