Čarodějovy hodiny: Když chcete trochu postrašit děti

Filmové recenze / 8.11.2018 /

Máte rádi dýně? Sbíráte hodiny? Holdujete iluzionistům? Pokud jste alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli kladně, neměli byste si nechat ujít fantasy pohádku Čarodějovy hodiny. A víte co? I pokud jste kladně neodpověděli, stejně se na ten film podívejte.

 

Amerika, rok 1955. Desetiletý Lewis přijíždí po smrti rodičů za strýčkem Jonathanem. Rychle zjišťuje, že strýček i jeho sousedka – šarmantní Evropanka Florence Zimmermanová – jsou dost podivínští. Nemluvě o tom, že se strýčkovým domem je něco v nepořádku. Vitrážová okna se přeci sama od sebe nemění a křeslo vás nechodí vítat ke dveřím, když se vrátíte ze školy. Ukazuje se, že Jonathan i Florence jsou čarodějové. Záhy se i Lewis začíná učit tajům kouzel a postupně odhaluje, že podivné tikání, které slýchá po nocích ze zdí domu, vydávají tajemné hodiny, jež tam zanechal zlovolný čaroděj Isaac. Až jejich tikot utichne, lidstvo dozajista nečeká nic dobrého…

Čarodějovy hodiny balancují na pomezí mezi pohádkou a slušným hororem. Film splňuje atributy klasického vyprávění pro nejmenší – dětský hrdina, který je jiný a musí si projít strastmi, najít si přátele, udělat fatální chybu a nakonec vše zdárně napravit. Najdete tu tedy vše, co od pohádky čekáte: od přívětivého humoru, životní moudrosti až po tradiční morální ponaučení. Jenže většinou tohle ponaučení nespočívá v: „Tytyty, malý spratku, copak nevíš, že nekromancie je fuj?“

Tím se dostáváme do druhé roviny celého snímku – hororu. Jistě, dospělí se možná bát nebudou, ačkoliv příjemně mrazivou atmosféru si můžou užít i tak, ale děti, ty se bát budou. V kině za námi seděla dvojice sourozenců, bylo jim tak deset a dvanáct. Už v prvních dvaceti minutách, kdy se z celého sálu ozývalo strašidelné vrzání kouzelnického domu, stěnami rezonující tikání hodin a na plátně se temnými chodbami míhalo přízračné světlo, chlapec mladší sestřičku uklidňoval: „Neboj, to je jen ten jeho strejda s baterkou…“ O dalších deset minut později se holčička vyděsila tak, až nakopla mou sedačku a okomentovala to slovy: „Jej, mně se nějak lekla noha.“ A to nebohé sourozenecké duo ještě netušilo, že dojde na obživlé loutky, strašidelné halloweenské dýně, čerty a noční procházku po hřbitově.

Na druhou stranu jsou Čarodějovy hodiny plné vtipných scén, v nichž je sice humor občas na sílu, ale na cílovou skupinu má ten správný účinek. Tvůrcům bylo jasné, že nesmí zapomenout ani na rodiče, a tak nechybí apel na to, abychom se věnovali svým dětem, dokud můžeme, protože nevíme dne ani hodiny. Pro pozorné dospělácké oko je ve snímku také několik drobností, které mu přeci jen dávají větší hloubku. Jako příklad za všechny uvedu scénu, v níž Florence vypráví Lewisovi o tom, že nedokáže kouzlit, protože se jí za války přihodilo něco moc zlého. U toho mu podává talíř sušenek a ukáže se, že má na levém předloktí vytetovanou řadu čísel.

Celý film má velice povedený vizuál, který dokáže v patřičných chvílích učarovat i dospělým. Stále se pohybuje na hranici mezi pohádkou a hororem, stejně jako samotný příběh. Bohužel se však režisér Eli Roth a scenárista Eric Kripke nechali vizuálem unést natolik, že občas zapomněli na děj. Chvilkami tak máte pocit, že film přešlapuje na místě a nic se v něm neděje, zatímco v posledních dvaceti minutách se na vás sesype lavina událostí. Stejně tak vývoj vzájemných vztahů mezi ústřední trojicí mohl být lépe propracovaný.

Všechna tato negativa však zachraňují herecké výkony. Jack Black i Cate Blanchett si role podivínů užívají a na jejich vzájemné pošťuchování je radost pohledět. Owen Vaccaro jako desetiletý Lewis nepůsobil protivně, což se dětským hercům občas stává. Překvapil mě však právě Jack Black, jemuž tahle poněkud „fotrovská“ role sedla. Nezapře komedianta v sobě, ale zvládl uvěřitelně také roli starostlivého strýce i slušného čaroděje, který občas dokázal působit děsivě.

Vše dokresluje hudba z pera Nathana Barra, která je strašidelná, nebo vesele ztřeštěná úměrně situacím. Akorát jsem čekala trochu větší využití motivu tikání vzhledem k tomu, že je film o hodinách.

Čarodějovy hodiny jsou snímkem, který sice občas neví úplně přesně, čím chce být, přesto si myslím, že děti si ho užijí a dospělí se u něj nebudou nudit. Chcete-li, aby se vaše ratolest bála dýní a vitrážových oken, je to ideální film.

Režie: Eli Roth
Scénář: Eric Kripke
Rok: 2018
Hrají: Jack Black, Cate Blanchett, Owen Vaccaro, Kyle MacLachlan, Colleen Camp, …
Hudba: Nathan Barr
Stopáž: 105 minut

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít