OSVÍCENÍ V TEMNOTĚ – nahlédnutí do temnoty spisovatelské duše
„Pravidlo číslo jedna každého spisovatele zní, že vypravěč ve srovnání s posluchačem stojí za psí štěk.“ (Stephen King, str. 23)
Na pultech se objevila zcela originální kniha nesoucí název Osvícení v temnotě. Na první pohled se může dát, že jde o sbírku povídek zahraničních autorů temné literatury. Kniha přináší ale mnohem víc. Nápad k jejímu vzniku vzešel z hlavy švédského autora Hanse-Åke Lilji, dlouholetého správce Liljovy knihovny – webu věnovaného Stephenu Kingovi. Po dvaceti letech zasvěcených životu a dílu krále hororu se Lilja rozhodl sestavit antologii a pokusil se oslovit nejvýznamnější světové autory, což se mu k jeho i čtenářově radosti nakonec podařilo.
Knihu startuje povídka přímo od Kinga s názvem Modrý kompresor. Text, který nebyl publikován v žádné z jeho sbírek, není povídkou jako takovou jako spíše vhledem do myšlenkových pochodů spisovatele hororu, jeho imaginace, inspirace a vnitřních monologů. Povídka působí vcelku psychedelicky, což není pro začátek vůbec na škodu – komentáře k tvůrčímu procesu jsou připojeny ke každé povídce, což je obrovské plus této knihy.
Druhou povídku má na svědomí autorská dvojice Jack Ketchum & P. D. Caceková a nese název Síť. Naráží na ožehavé téma virtuální seznamky, kontrast představ uživatelů internetu a reality, která často přináší ne právě pěkné rozčarování.
První skutečné překvapení ale přináší až třetí povídka z pera Stewarta O’Nana s názvem Román o holocaustu. Opět jde o vhled do autorské duše, ovšem pojatý zcela originálně, jde o text, který nutí k zamyšlení – je-li autor po vydání díla, které s ním osobně souvisí, ještě schopen být sám sebou a kým je pro své okolí.
Poněkud slabší povídkou se zdá být Aeliana Beva Vincenta. Příběh děvčete – Aeliany – měnícího se ve zvíře a policejní vyšetřovatelky, která na ni náhodou narazí, sice dojme, nepřináší ale nic zajímavějšího, než už přinesly desítky prací našich domácích autorů vycházející v časopisech či antologiích. I samotný jazyk vypravěče působí trošku naivně. Jde ale o jednu z mála povídek s nadpřirozenými prvky.
S nadpřirozenem si naopak výborně pohrává povídka Pidžin a Theresa proslulého Cliva Barkera. Co se stane, když z nebe sestoupí anděl a omylem promění papouška a želvu v lidské bytosti? Ano, to je přesné téma pro podivínského Barkera, jehož líčení je tak sugestivní, až má čtenář pocit, že sleduje film.
Noční můry ze ztráty bližních, absurdnost bezmoci cokoli změnit, to jsou zase zbraně Briana Keena, který má na svědomí mimořádně silný příběh s názvem Konec všeho, možná nejdepresivnější dílo celé knihy. Autor dokazuje, že k vyvolání děsu není potřeba příšer, zcela postačí beznaděj a temnota zabité lidské duše.
Kdybychom měli ze sbírky vybrat klasickou hororovou povídku, byl by jí určitě Hřbitovní tanec Richarda Chizmara. Výčitky svědomí jednoho zhrzeného nápadníka vykreslují gotický hřbitov s atmosférou, jakou umí vystavět jedině zkušený spisovatel. Povídka také vyniká výbornou pointou.
Nejdelším textem antologie je Vábení plamenů Kevina Quigleye. Jde o dobrodružství party chlapců v opuštěném lunaparku. Autor sám přiznává, že jeho noční můrou jsou můry jako takové. Je možné, že čtenáři tento létavý hmyz bude po dočtení dosti nesympatický.
Společník Briana Campbella se taktéž odehrává v opuštěném lunaparku, blíží se ale spíše Kingovu Modrému kompresoru. Ačkoli zde autor nevstupuje přímo do děje, jde o sebereflexi a záznam autorových niterních obav, které není snadné – ne-li nemožné pochopit. Povídka tedy spíše než dějem nebo jazykem osloví temnou atmosférou.
Pak už se dostáváme k dalšímu zlatému hřebu knihy – dílu Edgara Alana Poea. Lilja pro svoji antologii vybral povídku Zrádné srdce a vybral velmi dobře. Náladou dokonale navazuje na předchozí práce, opět jsme svědky hrdinových – autorových nejniternějších obav, posedlostí, vražedných choutek, a že se mistr v tomto nikdy neutnul, není nutné připomínat, vždyť ostatní autoři (nejen) v této knize jdou víceméně v jeho stopách.
Předposlední povídkou antologie je Mateřská láska z pera Briana Jamese Freemana. Tak jako u Sítě či Konce všeho jde spíše o sociální drama s děsivým, ale zároveň asi i s nejvíce překvapivým koncem.
Knihu uzavírá proslulý švédský autor hororu John Ajvide Lindqvist a jeho povídka Strážcův průvodce. Ta se – podobně jako Síť – dotýká problematiky virtuálního světa, zde je však vnesen i nadpřirozený prvek, který obohacuje příběh hlavního dětského hrdiny o netušené – a možná i nezvladatelné rozměry. Vedle Zrádného srdce E. A. Poea jde jednoznačně o nejpůsobivější a nejlepší text v celé antologii.
Kniha Osvícení v temnotě není v žádném případě hororovou antologií, což neslibuje ani anotace. Jde o soubor temných povídek, které nastavují zrcadlo spisovatelově duši. Všechny do jedné spojuje název „Osvícení v temnotě“. Je obdivuhodné, že i přes rozmanitost autorů a jimi vybraných témat si celá kniha udržuje stálou atmosféru, již dotváří komentáře k jednotlivým pracím i medailonky autorů, z nichž většina byla oceněna na poli hororové tvorby (převážně cenou Brama Stokera), či se nějak podílela na zmapování díla Stephena Kinga. Jde o netradiční literární experiment, který se povedl navzdory tomu, že ta či ona povídka nemusí sednout každému.
Zato si po dočtení může každý čtenář s úlevou říci – ať už se bojím čehokoliv, ať už mám strach o kohokoliv, nejsem v tom sám.
Vydal: Carcosa, 2018
Překlad: Milan Žáček
Vazba: brožovaná
256 stran / 279 Kč
