Pat Murphyová: Město, nedlouho poté
Nakladatelství Gnóm! vydá román Město, nedlouho poté oceňované autorky Pat Murphyové, která s oblibou nerespektuje žánrové hranice.
Možná je to sci-fi, možná fantasy, možná magický realismus. V každém případě však nezapomenutelný poetický příběh plný znepokojivých otázek týkajících se umění, války, lásky, smrti a všech věcí mezi tím.
ANOTACE:
Po celosvětové epidemii obývá San Francisco jen hrstka malířů, sochařů a básníků. Když proti nim vytáhne mocichtivý generál pokoušející se obnovit „jeden národ“, rozhodnou se bránit tím, co umějí nejlépe – uměním. Důležitou roli v této válce sehraje dívka beze jména, která skvěle zachází s kuší a do města ji přivedl mechanický anděl…
Pozoruhodně vystavěný román oceňované autorky se podobá jen máločemu. Lze jej číst jako post-apo sci-fi s prvky fantasy, jako vyprávění v duchu magického realismu s prvky surrealismu, jako průzračně poetický příběh o lásce a smrti v kulisách legendárního města, v němž sama autorka trvale žije.
Třebaže tento román nezískal žádné oficiální ocenění, pro Pat Murphyovou samotnou patří mezi tři nejoblíbenější z jejích vlastních knih.
V doslovu píše: „Když vyšlo Město, nedlouho poté v pevné vazbě, někteří kritici mluvili o návratu k ,duchu šedesátek‘ a ,květinové moci‘, jako kdyby mír a pacifistické postoje byly dnes už pasé. To už jsme dělali – tak teď už to není potřeba. Plynulo z toho, že takové postoje nejsou realistické, že jsou nevhodné pro reálný svět, v němž žijeme.
Děsí mě představa, že někdo si zřejmě myslí, že není potřeba uvažovat o jiných způsobech života. Je asi zbytečné říkat, že s tímhle názorem nesouhlasím. Pro mě nepatří úvahy a pocity vyjádřené ve Městě do šedesátek, ale spíše do současnosti.“
UKÁZKA Z KNIHY:
5. kapitola
„A čeho bysme měli chtít dosáhnout?“ zeptal se Danny líně. Podal jointa nazpátek Duffovi, ale starší muž mávnutím ruky odmítl, jak celý dychtil mu to vysvětlit. Danny se pomalu usmál a znova si dal práska. Čím víc Duff mluví, tím míň bude kouřit.
„Řekněme, že bys chtěl víc marihuany,“ řekl Duff. „Co uděláš?“
„Podívám se, jestli nenajdu něco, co vyrostlo samo,“ řekl Danny. „V Mission znám dvorek, kde roste marihuana vysoká jako já.“
„Žít z toho, co najdeš, jako nějakej divoch,“ posmíval se Duff. „Řekněme, že tu trávu v Mission už ti někdo sklidil. Co uděláš pak?“
„Možná se podívám za Hadem, jestli by mi nějakou nedal.“ Danny byl ochoten předkládat Duffovi řešení tak dlouho, dokud se bude Duff ptát.
„A pokud žádnou mít nebude, přijdeš za mnou.“
„Jasan. A za něco ji s tebou vyměním.“
„Vyměníš ji se mnou za něco, cos našel v troskách domů, že jo? A proč za mnou přijdeš? Co já mám, co ty nemáš?“
„Marihuanu,“ odpověděl Danny.
„Plnej skleník marihuany,“ přitakal Duff. „A ty bys mohl mít skleník taky. Materiál tu na to je.“ Mávl rukou k městu. „Trocha práce, a mohl bys bejt soběstačnej.“
Danny se opřel o opěradlo lavičky a zasněně přejížděl pohledem jezero.
„Kdyby všichni pracovali spolu se mnou,“ pokračoval Duff, „mohli bysme tohle město přestavět.“
„Proč bysme měli?“ zeptal se Danny. „Mně se líbí takový, jaký je.“
„Tys ho nikdy neviděl předtím.“
Danny pokrčil rameny. „O tom se mi občas zdává. Ale líbí se mi víc teď.“
Duff mu nevěnoval pozornost; zdálo se, že ho zcela pohltila jeho vlastní vize. „Jediný, co musíme udělat, je pracovat společně. Jen si pomysli – jedinej člověk nemohl sám postavit Golden Gate Bridge. Jediná rodina taky ne. Ale stovky lidí, který pracovali dohromady, ten most postavily. Abys něčeho dosáhl, potřebuješ týmovou práci. No a když chceš skleník…“
„Nechci,“ přerušil ho Danny.
Duff zuřivě zavrtěl hlavou. „No tak dobře, tak když chceš postavit větrnou turbínu…“
„Žádnou nepotřebuju.“
„To je jedno,“ vrčel Duff. „Může to bejt cokoli. Řekněme, že chceš přemalovat Golden Gate Bridge na modro. Sám to udělat nezvládneš. Ale kdybys měl dost lidí, který by spolupracovali, dokážeš to za týden. Spolupráce rovná se civilizace. Bez ní jsi sám.“
Danny svraštil čelo a poprvé za celou dobu pozorně naslouchal. „Chápu, jak to myslíš,“ řekl. „Nikdy předtím jsem o tom žádný velký mínění neměl.“
Duff po něm stísněně pokukoval. „O čem?“ Zdálo se, že ho vyděsilo, že ho Danny konečně poslouchá.
„Pracoval jsem vždycky jen sám za sebe. Mohlo by bejt zajímavý zkusit větší projekt.“
„Třeba skleník?“ nadnesl Duff.
„Myslel jsem spíš ten most,“ odtušil Danny. „Modrá je hezká barva. No, myslím, že už radši půjdu.“ Podal Duffovi zbyteček jointa, mile se usmál a odcoural do noci.
Příští týden začal Danny shromažďovat zásoby modré barvy.
INFO O KNIZE:
Vydá: Gnóm!, duben 2018
Původní název: The City, Not Long After
Překlad: Jakub Němeček
Vazba: měkká
Počet stran: 336
Cena: 330 Kč